Aktuality > Botanici a orchideje > Benedikt Roezl
 
 
 
 

Benedikt Roezl

BENEDIKT ROEZL (13.8.1824 - 14.10.1885) největší český lovec orchidejí

Miloslav Jelínek

    "Český zahradník. Podnikl mnohaleté cesty hlavně po Střední Americe, kde se zúčastnil vojenských i politických bouří, objevil řadu rostlin a zavedl nové druhy orchidejí, kaktusů a jiných rostlin do evropského zahradnictví."
(Ottův slovník naučný) 

Roezl se narodil v rodině správce premonstrátského klášterního zahradnictví v Horoměřicích u Prahy. Už v mládí velmi cestoval. Vyučil se zahradnictví u otce, potom studoval ve službách šlechtické rodiny Thunů v Děčíně a první léta pracoval v Haliči, v Telči a ve Vídni. Bohatou praxi doplňoval a upevňoval pilným soukromým studiem botaniky a cizích jazyků. Ještě mlád, ale už známý jako pozoruhodný odborník odešel v roce 1846 do obchodního zahradnictví Louise van Houtte do Gentu v Belgii a už jako čtyřiadvacetiletý se stal zástupcem ředitele nově budované státní zahradnické školy. Pro mnohého by to bylo znamenalo vrchol vysněné kariéry. Mladý Benedikt  se s tím ale nespokojil a po čase odešel do Rigy. Po krátkém pobytu se vrátil znovu do Belgie, ale už tam dlouho nepobyl. V roce 1854, jako třicetiletý, se rozhodl odjet do Ameriky, do Mexika, kam ho už léta táhlo jeho neklidné srdce. Dostal se tam přes Spojené státy po dva měsíce trvající plavbě na plachetnici plující do New Orleansu v ústí Mississippi. Byl jako omámený bujnou a zajímavou vegetací dolního toku této mohutné řeky.  
V následujících letech procestoval celou Střední Ameriku, hlavně pak Mexiko. Navštívil však i Spojené státy a Kanadu, z Jižní Ameriky Venezuelu a Peru, dlouho pobýval i na Kubě. Odevšad posílal do Evropy květiny, mnoho rostlin, nejrůznější druhy, některé do té doby i zcela neznámé. A mezi nimi i orchideje, svoji zvláštní lásku. Byl přímo nabit energií, plány a odvážnými myšlenkami na využití různých rostlin. Na Kubě, jejíž třtinové cukrovary silně trpěly konkurencí nově budovaných cukrovarů, vyrábějících cukr z řepy, zavedl pěstování ramie, jejíž dlouhá pevná a jemná vlákna mají použití v textilním průmyslu. Za záhadných a podezřelých okolností přišel v té době o levou ruku v Havaně na Kubě roku 1868, při předvádění stroje, který sám na zpracování ramie zkonstruoval. Nezahořknul, nesl tento velký handicap statečně a nevzdal se svých dalších velkých plánů.
Toto období jeho života trvalo plných 17 rušných roků. Všude kam přišel si dovedl najít přátele, všude po něm a jeho práci zůstala nějaká stopa. Mnoho rostlin, mezi nimi i řada druhů orchidejí, má ve svém názvu jeho jméno. Pak se vrátil na krátko do Evropy, ne však aby odpočíval. Byl většinou stále na cestách a připravoval se na svůj další pobyt v Americe jednáním se zahradnickými závody, botanickými zahradami a velkoobchody s květinami. Za necelý rok pak odjel znovu, doprovázen svým synovcem Františkem Klabochem. S ním a později s jeho bratrem Eduardem prošel Amerikou znovu od severu k jihu, procestoval Panamu, Peru, Venezuelu a Kolumbii. Z celé této cesty znovu posílal rostliny, především však orchideje. Zažil mnoho dobrodružství, leckdy i velmi nebezpečných, z nichž však díky své přímosti, neohroženosti a znalosti cizích jazyků vždycky vyšel dobře. Měl u domorodců řadu dobromyslných přezdívek a jednou z nich byla "muž bez pušky", což v té době a při jeho způsobu života byla pozoruhodná zvláštnost.
Po celkem třiadvaceti letech cestování Amerikou se vrátil ve svých jedenapadesáti letech natrvalo domů, do Prahy, kde se usadil na Smíchově, ve vlastním domě, ve kterém si zřídil obchod semeny a rostlinami, které mu z Ameriky posílali jeho synovci Klabochové. V roce 1880 založil v Praze zahradnický spolek Flora a o tři roky později začal vydávat časopis stejného jména. Jak spolku, tak časopisu se věnoval s celou svojí energií a v té době uveřejnil mnoho vzpomínek na své cesty a svá dřívější dobrodružství. Snad pro svou skromnou povahu byl u nás i přes tuto činnost poměrně málo znám. Známější bylo jeho jméno v zahraničí, kde byl členem čelných botanických společností a různých vědeckých institucí. A jen v zahraničí se mu dostalo různých uznání ve formě vyznamenání. Např. tehdejší ruská vláda mu udělila v roce 1884 řád sv. Stanislava. Vynikající botanici té doby o něm hovořili a psali s uznáním a upozorňovali na jeho velké zásluhy o botaniku, zahradnictví a poznání rostlin. Tehdy došla uznání i jeho cestovatelská činnost, která velmi přispěla k poznání krajin tehdy málo známých a procestovaných.
V souvislosti s poctami je třeba si uvědomit, že Roezl neměl odpovídající oficiální vzdělání (vychodil jen obecnou školu) a že se svých vědomostí dopracoval jen svojí dlouholetou pílí a neustálým sebevzděláním) a tím více nám vynikne velikost jeho osobnosti.
Benedikt Roezl, don Benito, jak mu říkali jeho přátelé a známí v Americe, zemřel v 61 letech. Je pochován v hrobě svých rodičů v Panenském Týnci. V Praze na Karlově náměstí nám tohoto velkého člověka připomíná pomník sochařů Vosmíka a Zouly, který byl odhalen v září roku 1898. V srpnu roku 1924 byla na jeho rodném domku v Horoměřicích odhalena pamětní deska.         

Na počest největšího znalce, sběratele a pěstitele orchidejí českého původu Benedikta Roezla byl pojmenován i zpravodaj Orchidea klubu - Roezliana. 

(převzato a upraveno)

Odkazy:
The Plant Collectors - Benedict Roezl
Archiv - Osobnosti  - Benedikt Roezl
Benedict Roezl ou Histoire de l'Orchidée
Archiv osobostí - Eduard Klaboch
Panenský Týnec

Literatura:
Lev V.: Benedikt Roezl, Orbis, Praha, 1949
The Garden Journal of the Royal Horticultural Society , Vol. 122, Feb. 1997
Healey B.J.: The Plant Hunters, Charles Scribners sons, 1975
Lemmon K.: The Golden Age of Plant Hunters, Phoenix House,1968
Coats A. M.:The Plant Hunters, McGraw-Hill, 1970
Toufar P.: Tajemnou českou krajinou, Regia, Praha, 2001
 

Text náhrobku Benedikta Roezla v Panenském Týnci:

Benedikt Rözl

botanik, slavný cestovatel po Americe,
majitel císařskoruského řádu sv. Stanislava,
první předseda spolku Flora,
majitel domu v Praze, rodiče z Horoměřic.
Zemřel na Smíchově r. 1885 jsa 61 let stáří a
pochován na toto místo vedle svého otce Vincence Rözla.

  
(Foto R. Dundr)


Pomník sochařů Vosmíka a Zouly (1898), Praha, Karlovo nám.
 
 
Orchidea klub Brno