Aktuality > Botanici a orchideje > Heinrich Gustav Reichenbach
 
 
 
 

Heinrich Gustav Reichenbach

(* Drážďany nebo Lipsko 3. ledna 1823, † Hamburg 6. května 1889)

Jan Viewegh

Syn známého německého botanika Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbacha je zřejmě největším německým znalcem orchidejí. Po smrti Johna Lindleye v roce 1865 se stal nekorunovaným králem orchideologů a zůstal jím až do tragické smrti v roce 1889. Takřka fanatický zájem o orchideje projevoval již od útlého věku a pro toto renomé bývá často podceňován jeho podíl na dokončení otcovy velkolepé botanické práce Icones Florae Germanicae et Helveticae. Editoval a ilustroval poslední díly, do kterých přispěl více než 1500 originálními ilustracemi.
Reichenbach vystudoval botaniku, obhájil doktorskou práci o původu a struktuře pylu orchidejí a ve velmi mladém věku byl jmenován mimořádným profesorem botaniky universitě v Lipsku. Od roku 1863 je profesorem botaniky a současně se stal ředitelem botanické zahrady na starobylé hamburské universitě.
Obrovské množství sběrů z celého světa končí na jeho pracovním stole jako podklad pro stovky popisů nových taxonů. Postupně buduje herbář, který, ač na první pohled působí chaoticky, soustřeďuje veškeré podklady spojené s orchidejemi. Orientaci znesnadňuje i jeho takřka nečitelný rukopis, ale na druhé straně jsou herbářové položky doplňovány početnými kresbami a náčrtky. V kresbě uplatnil Reichenbach takřka geniální schopnost vystihnout podstatné rysy popisované rostliny a několika tahy pera či štětce jimi doplnit příslušnou herbářovou položku. Zkratka Rchb.f v příslušných botanických popisech je jedna z nejfrekventovanějších a při studiu systematiky orchidejí je jednoznačně nepřehlédnutelná.
Také jako autor byl profesor Reichenbach neuvěřitelně plodný. Konstatování, že od roku 1865 až do své smrti v roce 1889 posílal každý týden příspěvek do renomovaného časopisu Gardeners' Chroniclen mne naplňuje posvátnou úctou. Orchideje zpracoval i na stránkách Flora Vitiensis a Botany of the Voyage of H.M.S Herald německého cestovatele Bertholda Seemana. Přispíval svými popisy orchidejí do periodika Refugium Botanicum (1869-1872). V roce 1886, Frederick Sander najal Henry George Moona (1857-1905), aby nakreslil 192 akvarelů orchidejí, doplněných Reichenbachovými popisy (1888-1894). Měsíčník se brzy stal známý jako Reichenbachia a dodnes je nejbohatším pramenem referencí, který kdy byl publikován. Se svým žákem a následovníkem Friedrich Wilhelm Ludwig (“Fritz”) Kraenzlinem (1847-1934) vydali třísvazkovou publikaci Xenia Orchidacea (REICHENBACH, H.G. & KRAENZLIN, W.L. Xenia Orchidacea. Beiträge zur Kenntniss der Orchideen. Leipzig, F.A. Brockhaus, 1858-1900. 3 volumes), která je dnes ceněna jako jedno z nejvzácnějších a také nejdražších děl orchidejářské literatury. Případného zájemce o bližší seznámení s tímto stěžejním dílem orchideologhické literatury odkazuji na webové stránky universitní knihovny na Harvardu. Dalším významným příspěvkem bylo více než 800 stránkové zpracování čeledi vstavačovitých pro práci Dr. Walpera, Annales Botanices Systematicee.
Reichenbach se skoro fanatickou důsledností trval na správném postupu určování rostlin a mimořádnou pozornost věnoval stovkám typových exemplářů ve svém žárlivě střeženém herbáři. Obecně se předpokládalo, že toto své milované duchovní dítě odkáže Královské botanické zahradě v Kew, jakožto instituci nejkompetentnější. Reichenbach dokázal být mimořádně přátelský, ochotný komukoliv poradit, ale také často sarkastický, tvrdohlavý a autoritářský. Mimořádně se jej dotklo, že šéftaxonomem v Kew byl jmenován samouk Robert Allen Rolfe a s tímto faktem se až do smrti nedokázal vyrovnat. Důsledkem tohoto znechucení byla změna poslední vůle, kterou herbář a obrovskou osobní knihovnu odkázal Přírodovědeckému museu ve Vídni. Taxonomickou katastrofu představovala doložka poslední vůle, která odkaz podmiňovala jeho zapečetěním na dobu 25 let. Výsledkem byly stovky dvojitých popisů a desetiletí trpělivé taxonomické práce řady expertů ve snaze uvést taxonomii čeledi do souladu s nomenklaturickými pravidly.
Již za života se profesor Reichenbach dočkal řady poct. Byl jmenován zahraničním členem Linnéovské společnosti (1879), čestným členem Královské hortikulturistické společnosti a v roce 1885 byl vyznamenán medailí Jamese Veitcha u příležitosti První konference o orchidejích. Pocty údajně přijímal s konstatováním, že slávy se nenajíš.
V botanické nomenklatuře narazíme na Reichenbacha často, třeba ve jménu rodu Reichenbachanthus, nebo druhů Chondrorhyncha reichenbachiana (v současnosti synonymum Benzingia reichenbachiana (Schltr.) Dressler 2005, Kefersteinia reichenbachiana, Masdevallia reichenbachiana, Microstylis reichenbachiana, Nepeta reichenbachiana, Phalaenopsis reichenbachiana, Pinguicula longifolia subsp. reichenbachiana, Restrepiopsis reichenbachiana, Sievekingia reichenbachiana, Stanhopea reichenbachiana, Viola reichenbachiana a určitě dalších.
Až příště při studiu odborné literatury narazíte na zkratku Rchb.f, věnujte tichou vzpomínku muži, který život zasvětil orchidejím a bez jehož obrovského příspěvku by taxonomie čeledi orchidejovitých nebyla tam, kde dnes je.

 
 
Orchidea klub Brno