František ProcházkaIng. FRANTIŠEK PROCHÁZKA (* 30.3.1939 - † 26.9.2004)
botanik, ochránce přírody a největší znalec československých orchidejí  Inženýr František Procházka se narodil 30. března 1939
v Sušici. Po studiu Vysoké školy zemědělské v Praze dlouhou dobu
postupně působil v muzeích v Hradci Králové a Pardubicích, poté pracoval
v Krkonošském národním parku a také Prachatickém okresním vlastivědném
muzeu. Po roce 1992 založil firmu Eko-Agency, která se zabývá
speciálními úkoly v ochraně přírody a je podnikatelem - spolumajitelem
firmy Kaleidoscope. Ochranou přírody se zabýval profesně i zájmově po
celý život, a to jak praktickou ochranou přírody, tak prací pro
veřejnost a s mládeží. Působil v Krkonoších, na Šumavě, byl jedním
z těch, kde se podíleli například v roce 1991 na vyhlášení Šumavského
národního parku. Od roku 1960 publikoval nepřetržitě v našem odborném
tisku, po roce 1995 pravidelně a intenzívně. Mezi jeho nejvýznamnější
práce patří odborné publikace "Naše orchideje" (1980), "Orchideje naší
přírody" (1983), "Černý a červený seznam cévnatých rostlin České
republiky" (svazek č. 5, 2001) a "Komentovaný černý a červený seznam
cévnatých rostlin české Šumavy" (2002). Podílel se také spoluautorsky na
desítkách dalších prací, jako je například "Červená kniha ohrožených
a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR" (1999), "Komentovaný
červený seznam květeny jižní části Čech" (1999). V rámci edice Květena
ČR zhotovoval texty pro svazek "Orchideacae" (nakladatelství Academia,
předpokládaný svazek č. 8), pro rok 2004 připravuje knihu o síťovém
rozšíření a ekologii "Orchideje Čech" a jako editor se podílí na
kompletním díle "Květena Šumavy", která zahrnuje všechny 3 české země
a je výsledkem šestileté práce řady botaniků.
Držitel Ceny ministra životního prostředí 2003 za celoživotní práci
pro ochranu přírody v České republice i v Evropě, za dlouholeté zásluhy
v botanickém výzkumu, za výchovu mladé generace a utváření jejího vztahu
k vědeckému poznání i ochraně přírody a za zpřístupnění vědeckých
poznatků široké veřejnosti.
Životopis F. Procházky - držitele ceny ministra ŽP v roce 2003
Napsali o F. Procházkovi:
Není asi nikoho, kdo se zajímá o domácí orchideje, kdo by neznal Ing.
Františka Procházku, námi vrstevníky zvaného prostě Franta. Narodil se
30.3.1939 v Sušici, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze v roce
1961, působil jako botanik ve Východočeském muzeu v Pardubicích
(1963-1983), na správě KRNAP (1983-1986), pak v muzeu v Prachaticích
(1988-1992) a od roku 1992 podnikal. Zemřel po těžké nemoci 26. září
2004.
Zájem F. Procházky, mimo jiné zejména o naše orchideje, vyústil v r.
1968 založením Pracovní skupiny pro studium a ochranu československých
vstavačovitých (viz. Ochrana přírody 1968). Dobře míněná Frantova
iniciativa však ještě nenašla úrodnou půdu. Když se Franta
v následujících letech seznámil s akcemi brněnského Orchidea klubu,
zjistil mnohem větší zájem a početnější základnu, které jsme po vzájemné
dohodě využili a založili dne 19.5.1977 samostatný Odbor pro výzkum
a ochranu evropských orchidejí. První výbor pracoval ve složení F.
Procházka, Š. Husák, J. Michl a O. Potůček. Výzkum zejména rozšíření
orchidejí v Československu se dobře rozběhl díky zájmu mnoha členů
z celé republiky a také díky dobré organizační základně. Zakrátko náplň
tohoto Odboru se vyrovnala Odboru tropických orchidejí a tak není divu,
že si začali pěstitelé tropických orchidejí říkat lapidárně "tropičáci"
a členové Odboru pro výzkum a ochranu evropských (= našich domácích)
orchidejí "našáci". Po převzetí vedení našáků J. Šmitákem v roce 1982 se
organizace exkurzí a setkání ještě upevnila a co je důležité --
v Roezlianě se publikovaly (a dosud publikují) nálezy a jejich stručné
hodnocení z navštívených zemí. Teritorium poznávání se v duchu názvu
Odboru skutečně rozšířil na celou Evropu. Jen výčet všech příspěvků F.
Procházky v Roezlianě by zabral dosti místa a tak odkazuji na tento
zpravodaj, který rovněž odebírá celá řada knihoven botanických
pracovišť.
K úmrtí Franty P. napsal pěkný článek Jan Čeřovský: Ing. František
Procházka-in memoriam (Ochrana přírody 2004, č. 10). O Frantovi (a jeho
publikační činnosti o orchidejích) se lze více dočíst v článku F.
Krahulce věnovaném jeho 60-tinám v časopisu Preslia z r. 1999 (277-284).
Co říci na závěr? Opustil nás dobrý znalec květeny ČR a zvláště
středoevropských orchidejí, milovník života naplno a bohém, jakých je
málo.
Štěpán Husák
Homo botanicus: František Procházka
F. Procházka - držitel ceny ministra ŽP v roce 2003 str.88
Vzpomínka F. Procházky na J. Šourka
Odišiel znalec orchideí Ing. FRANTIŠEK PROCHÁZKA, CSc. (1939 - 2004)
V nedeľu 3. októbra 2004 sa Česká botanická spoločnosť rozlúčila so
svojím čestným členom, a dlhoročným predsedom Východočeskej pobočky
ČSBS, Ing. Františkom Procházkom, CSc. Zo Slovenska, ktoré Ing.
Procházka tak miloval a vynikajúco poznal, zastupoval na smútočnom
obrade pravdepodobne iba jeho dlhoročný priateľ a bývalý spolupracovník
RNDr. V. Vágenknecht. Preto by sme radi na stránkach nášho Bulletinu
venovali zosnulému spomienku za slovenských botanikov -- príslušníkov
viacerých generácií, tých čo mali to potešenie s ním priamo
spolupracovať i tých najmladších adeptov našej scientia amabilis najmä z radov špecialistov na jeho obľúbené Orchidaceae, ktorí ho poznali skôr z literatúry a korešpondencie.
František Procházka sa narodil 30. 3. 1939 v Sušici, kde chodil aj na
strednú školu. V r. 1961 absolvoval štúdium na Agronomickej fakulte
Vysoké školy zemědělské v Prahe. Okrem prírodovedných, či špeciálne
botanických postov (Východočeské muzeum Pardubice, Správa Krkonošského
národního parku Vrchlabí, Muzeum Prachatice) pôsobil aj v iných
zamestnaniach, od r. 1992 ako súkromný podni-kateľ, avšak s vysokým
percentom času venovaným botanike. Podrobné biografické údaje sú
v článku F. Krahulca pri príležitosti Procházkovych 60. narodenín
doplnené bibliografiou (Preslia, 1999, 71/3, p. 277 -- 284).
Jeho publikácie Orchideje Východočeského kraje 1, 2 (1969, 1973),
Naše orchideje (1980), Ohrožení a ochrana československých orchidejí
(1981), spolu s V. Velískom Orchideje naší přírody (1983) a po-četné
články vo vedeckej i populárno-náučnej literatúre (Vesmír, Živa) slúžia
doposiaľ ako najbohatší zdroj taxonomických i biologických informácií
o vstavačovitých Českej a Slovenskej republiky. Nad množstvom
dokumentačného fotografického materiálu z tejto čeľade žasli nespočetní
účastníci jeho zaujímavých prednášok a nad jeho terénnymi skúsenosťami
a vedomosťami zahraniční botanici a znalci orchideí, tak ako aj
frekventanti floristických kurzov ČSBS a nezabudnuteľných exkurzií vo
viacerých krajinách Európy. Okrem orchideí ho priťahovali najmä horské
druhy, papraďorasty, ale aj adventívy a problematika šírenia neofytov.
Od samotného začiatku profesionálnej dráhy sa výrazne angažoval
v ochrane prírody, osobitne flóry. Jeho prínos k vzdelávaniu mladej
generácie botanikov, ktorý mu mohli závidieť aj pedagógovia na všetkých
stupňoch škôl, vysoko ohodnotil v spomínanom článku Dr. Krahulec. Ako
sám proklamoval, mnohí z nás mu vďačíme za to, že sa venuje botanike
profesionálne. V čase, keď sledovanie ohrozenosti jednotlivých taxónov
flóry nebolo až tak aktuálne ako dnes, F. Procházka publikoval viacero
prác zame-raných napr. na chránené druhy papraďorastov, endemické
rastliny bývalého Československa, chránené a ohrozené rastliny
Prachatického okresu. Osobitné články boli venované napr. druhom Gentiana pannonica, Salix bicolor, Liparis loeselii, Dianthus superbus, Viscum album, objavu nových taxónov pre československú, neskôr českú flóru Dactylorhiza incarnata var. haematodes, novorozoznanému dnes už vyhynutému druhu D. russowii a druhu Diphasiastrum oellgaardii.
Opísal alebo dokumentoval výskyt v ČR viacerých krížencov (Arctium × ambiguum, hybridy v rode Cirsium, Platanthera bifolia × chlorantha, ×Dactylogymnadenia gracilis nothosubsp. šourekii Procházka, Dactylorhiza braunii nothosubsp. lilacina Procházka, Orchis × hybrida. Existenciu najnovšie opísaného hybrida Dactylorhiza × silvae-gabretae Procházka
et Čurn potvrdila aj izoenzýmová analýza. Procházkovým záujmom
o hybridy inšpirovaný F. Krahulec mu dedikoval k šesťdesiatinám jeden
novozistený nototaxón z Krkonôš (Epilobium × prochazkae). Ďalším krížencom pomenovaným na jeho počesť je Dactylorhiza × prochazkana Businský. Okrem krížencov opísal i taxóny Dactylorhiza incarnata subsp. serotina (Hausskn.) Procházka a D. majalis subsp. turfosa Procházka.
Dôkazom vynikajúceho prehľadu Ing. Procházku o historickom a súčasnom
stave českej kveteny je spoluautorstvo na Červenom zozname vyšších
rastlín ČR (Holub, Procházka & Čeřovský 1979), ktorý neskôr
pretransformoval do podoby prístupnejšej mladým ochrancom prírody
a širokej verejnosti (Procházka, Čeřovský & Holub 1983) a obohatil
cennými metodickými poznámkami, publikácia Vyhynulé a nezvěstné druhy
šumavské flóry, početné ďalšie články a referáty na konferenciách.
Posledné roky sa s obrovským nadšením venoval projektu Květena Šumavy,
popri tom spolupracoval s Dr. Štursom na ďalšej publikácii Svět hor
(1999).
K poznaniu flóry Slovenska prispel článkami o Juncus castaneus z
územia Liptovských holí (Procházka & Šula 1968), o orchideách
okolia Moštenice v Nízkych Tatrách (Procházka & Krahulec 1981).
S tým istým spoluautorom publikoval v ďalšom roku kvetenu Moštenice
a štúdiu Fytogeografická analýza a taxonomické poznámky ke květeně
Moštěnice v Nízkých Tatrách.
Počas spoločnej editorskej práce na Červenej knihe ČR a SR, Diel 5,
Vyššie rastliny a po smrti Dr. J. Holuba, CSc. na aktualizácii jeho
rukopisu Černé listiny do citovanej publikácie, obdivovali sme Frantov
entuziazmus, pracovné nasadenie a vynikajúci terénny i literárny prehľad
o flóre obidvoch našich republík (a nielen o nej, o čom svedčí
pravdepodobne v jeho živote posledná recenzia 2. vydania poľskej
Červenej knihy, ktorá vyšla v minuloročnom 4. čísle časopisu Preslia).
Pri prijatí správy o jeho odchode sme spomínali najmä na dve z našich
relatívne nedávnych pracovných stretnutí. Jedným bola obhajoba
rigoróznej práce RNDr. P. Mereďu, na ktorú bol ochotný prísť až
z Vimperka, aby mohol s autorom priamo prediskutovať problematiku
autogamických kruštíkov a vyjadriť mu kolegiálne uznanie. Druhé
stretnutie sa uskutočnilo na 3. konferencii Planta Europa v Průhoniciach
v júni 2001, kde sme práve my dvaja spolu s Prof. V. Parfemovom
z Bieloruska boli poctení ocenením tejto organizácie Silver Leaf Award.
Hneď po skončení slávnostného aktu sme sa Frantovým autom presunuli aj
s kyticami od Plantlife International do strašnického krematória na
pohreb akad. S. Hejného. Dojmy z celoeurópskeho stretnutia vystriedali
počas cesty Prahou spomienky na kolegov, našich gene-račných súputníkov,
s ktorými sme spolupracovali na príprave Červenej knihy a ktorí už nie
sú medzi nami: Dr. J. Holuba, ilustrátora Ing. A. Zezulu, Dr. Z.
Svobodovú.
Dnes sa už aj na ďalšieho nadšenca -- Frantu vzťahuje výstižná
Wolkrova myšlienka z Balady o očích topičových: "Dělník je smrtelný,
práce je živá". Listujeme v bibliofilskom vydaní Frantovej knižočky
Šumavský herbář (1992) z renomovanej vimperskej tlačiarne, ktorú sme
s ním v českej i veľmi vyhľadávanej nemeckej verzii vymenili za
Novackého Slovenskú botanickú nomenklatúru chýbajúcu v jeho bohatej
knižnici. Vo Vimperku vyšli aj Procházkove Dějiny botanického výzkumu
české Šumavy (2000). Veta z úvodu v tejto knižke, kde píše, že načas
...Šumavu jsem vyměnil za Králický Sněžník, Krkonoše, Tatry a obě Fatry
nebo i za méně atraktivní pohoří jako Orlické hory nebo slovenské
Bukovské vrchy... svedčí o tom, že bol botanikom naozaj československým.
Spolu s kolegami z Botanického ústavu SAV sa dnes zamýšľame nad tým,
čo všetko z bohatých a náročných publikačných zámerov Ing. Procházku
zostalo nedokončené. Po "červenoknihových" sedeniach sa František so
spoluautormi lúčieval pozdravom a súčasne radou "Opatruj se". Škoda aj
pre slovenskú botaniku, že tento vitalitou sršiaci človek sa sám riadil
ňou iba veľmi málo.
Viera Feráková & Jaromír Kučera
Bull. Slov. Bot. Spoločn., Bratislava, 27: 235 - 249, 2005
|
