Aktuality > Expedice našich členů > Jak jsme hledali orchideje na tureckém pobřeží Egejského moře 2014
 
 
 
 

Jak jsme hledali orchideje na tureckém pobřeží Egejského moře 2014

EVA KEŽLÍNKOVÁ & JAN VIEWEGH

V sobotu 12. 4. 2014 v brzkých ranních hodinách jsme vyrazili ze svých domovů, abychom se vydali na velmi dlouho připravovanou exkurzi do Turecka, konkrétně na pobřeží Egejského moře. Výprava se rozdělila na začátku a v závěru pobytu na dvě skupiny podle způsobu dopravy. Eva a Zdeněk spolu s Mílou a Honzou zvolili cestu leteckou z Vídně přes Istanbul a Izmir a potom autem z půjčovny až na pobřeží Egejského moře. Zatímco Marcela a Vlastík i s malým Vašíkem vážili dalekou cestu z Ústí až do Bodrumu po vlastní ose. Po dobrodružném hledání obrovské prázdninové „vesničky“ na ještě obrovitějším pobřeží a k tomu v hluboké noci se nám podařilo ubytovat v Bogazici.
V neděli 13. 4. 2014 byly strasti cesty a bloudění tatam. Počasí slunečné, místy větrno a oblačno nás provázelo po celý týden. Hned jsme se celí nedočkaví vydali botanizovat a nebyli jsme zklamaní. Na jednotlivých lokalitách podél zátok jsme mohli obdivovat zástupce vstavačů i tořičů, které jsou pro tuto oblast typické. Současně jsme ale došli k závěru, že zásluhou mírné zimy i v Malé Asii byla vegetace nejméně o tři týdny napřed a proto jsme se těšili na překvapení, která nám urychlené jaro a matka Příroda nachystají. V odpoledních hodinách jsme navštívili starobylé město Bodrum s jedním ze sedmi divů světa – mauzoleem v Halikarnasu a prohlédli jsme si také Muzeum podmořské archeologie, které nás svými exponáty ze dna moře naprosto nadchlo.
V pondělí 14. 4. 2014 už byla naše výprava kompletní, a proto jsme se vydali směrem na Karacasu podle poznámek z lokalit K. Kreutze. Bohužel ale všechna místa byla naprosto vydrancována sběrači salepu, po jejichž nájezdech zůstaly původně na bohatých květnatých loukách pouze důlky a mrtvolky nakvétajících orchidejí. Proto jsme v dalších dnech nevyhledávali osvědčené lokality, ale spíš jsme zkoušeli najít místa nová. Nezklamaly hřbitovy, naneštěstí také sem k našemu zděšení pronikli sběrači salepu. I přesto byly naše nálezy zejména z okruhu tořičů a hybridů velmi bohaté a překvapující, takže jsme museli názvy některých obříků a hřbitovních kvítí dohledávat nedočkavě ještě v noci při sklenici vína pro inspiraci a ukrajovat si tak zaslouženého spánku.
Stále se nám ale nepovedlo najít královnu zdejších orchidejí Comperii comperianu, kterou jsme dychtivě hledali od počátku výpravy. Až v úterý 15. 4. 2014 na hřbitově u Kavak Köyü a okolním lesíku se nám konečně sen splnil a musím připomenout, že nejpilnější a neúspěšnější hledačkou byla Marcela. V dalších dnech se seznam vyfotografovaných orchidejí a dalších botanických druhů pěkně rozšiřoval a my jsme byli z přírodních krás této části Turecka nadšeni. Někteří účastníci si mohli poprvé prohlédnout v přírodě želvy a další živočišné druhy.
Samozřejmě jsme nejen botanizovali, ale také navštívili kulturní, stavební a historické klenoty pobřeží Egejského moře, například Apolónův chrám v Didymě, jeden z největších amfiteátrů na pobřeží v Miletu a také jsme si užili prohlídku vykopávek rozsáhlého starověkého města Efes.
V druhé polovině týdne po té, co jsme se přesunuli na další ubytování do Kusadasi, jsme nepřestávali obdivovat zdejší přírodu. Také jsme se rozhodli vyjet do vnitrozemí a prohlédnout si turistickou atrakci severozápadního Turecka - Pamukkale s horkými prameny, travertinovými jezírky a odkrytými ruinami ve své době velmi proslaveného lázeňského města Hierapolis. Poslední dny jsme se pohybovali v okolí Kusadasi a Davutlaru. Byli jsme okouzleni krásami Národního parku Dilek s úžasným kaňonem vedoucím přímo od pobřeží až k vrcholu, odkud byl úchvatný výhled na pobřeží Egejského moře s řeckými ostrovy Samos a Chios.
Tato exkurze se zkrátka vydařila a jen neradi jsme tento kout Turecka opouštěli s příslibem návratu, a když ne sem, Turecko má co nabídnout i v jiných částech. Botanické výsledky naší výpravy byly bohaté a někteří z účastníků dohledávají podklady a diskutují o hybridech ještě dnes.
Určování nalezených orchidejí, zvláště tořičů, se rychle ukázalo jako zapeklitý problém. K Egejskému moři letos jaro přišlo také časněji než obvykle a rané jarní taxony byly beznadějně odkvetlé. Naopak ty pozdější, vykvétající v době, kdy už nebývá navštívená oblast tak často zkoumána, jsou v odborné literatuře popisovány podstatně skoupěji. Také údaje o omezeném rozšíření, či relativní vzácnosti, nemusí být úplně spolehlivé, protože na některých lokalitách takto pozdě nemusel dlouho nikdo být.
V blízkosti moře jsme se soustředili na vápencové podloží, protože lokality na kyselém podkladě se záhy ukázaly jako velmi monotónní s dominujícím vstavačem Orchis sancta a serapií Serapias bergonii. Ve vnitrozemí byly zajímavější lokality s kyselým substrátem pouze borové lesy na svorech s velmi bohatou populací Orchis provincialis a Neottinea maculata, doprovázenou endemickým řebčíkem Fritillaria sibthorpiana.
Vděčnými lokalitami zůstávají turecké hřbitovy na kterých jsme našli m.j. Ophrys reinholdii a jeden z vrcholů cesty, kterým byla Comperia (Himatoglossum) comperiana. Nejméně zdevastované lokality byly v borových lesích, přičemž skvostná okrotice Cephalanthera epipactoides byla ve svém optimu.
Část tořičů v blízkosti moře patří do taxonu Ophrys calypsus, což je nesmírně proměnlivý spíše hybridogenní roj, než striktně vymezený druh. Tořiče ze sekce Pseudophrys (O. lutea/fusca) byly spíše vzácné (O. phaseliana, O. israelitica, O. blitopertha). Ophrys candica je poměrně hojný, ale zjevně má tendenci se křížit s příbuznými taxony. Vzniklý hybridogenní roj je z hlediska druhého z rodičů prakticky nerozklíčovatelný. Na lokalitách naproti řeckého ostrova Samos jsme našli několik exemplářů Ophrys homerii, včetně sepalpelorického a petalpelorického jedince, nicméně jejich hlízky vzápětí skončily v pytlích sběraček salepu. Z ostatních, vesměs již dokvétajících tořičů zmiňuji O. bucephala, O. bremifera, O. minutula, blíže neurčitelný tořič z okruhu O. mammosa a O. umbilicata. Rudohlávek Anacamptis pyramidalis zde svému rodovému epitetu příliš reklamu nedělá, protože v bohatých populacích zcela dominují bílé exempláře.
Obecně lze konstatovat, že se nevyplácí příliš spoléhat na starší literární údaje o lokalitách. Ty nejbohatší, jak opakovaně s lítostí konstatujeme, jsou zdevastovány sběrem salepu. Řada lokalit byla v minulosti nalezena z auta poblíž komunikací při zastávkách na perspektivních místech. V současnosti Turecko zažívá obrovský rozmach silniční sítě a tak jsme na řadě míst místo lokality našli novou čtyřproudovou silnici. Poměrně často jsou popisované bohaté lokality zdevastovány intenzivním vypásáním nebo naopak pokračující sukcesí po ukončení extenzivní pastvy. Nejpěknější a nejbohatší lokality našla naše miniexpedice sama, pouze odhadem a na základě zkušeností z jiných částí Středomoří. Mám za to, že pocit z pionýrského nálezu na neznámé lokalitě daleko předčí "objev", ke kterému nás dovede GPS navigace skoro jako ke „kešce“. Těchto krásných objevitelských pocitů jsme si užili hned několik a zůstávají silnou motivací pro další cesty.

 
 
Orchidea klub Brno