Švédsko 2011

Milan Domkář

Jakožto dlouholetý člen brněnského Orchidea klubu pamatuji ještě dřevní začátky cest za našimi orchidejemi. Nejprve vlastními automobily, např. na východní Slovensko, dále třeba první cestu do Leutrathalu na pověstnou lokalitu Himantoglossum hircinum. Pak čas konečně oponou trhnul a my se ohromně těšili na první zájezd do Řecka za všemi těmi ophrysy atd. Stačil však jeden blbec v uniformě s razítkem na řecké straně hranic a bylo vymalováno. I když ani náhradní program v Bulharsku nebyl špatný, vysněné Středomoří to nebylo. Během dalších let jsme však přeci jen ty spousty středomořských druhů viděli, ať již prostřednictvím zájezdů organizovaných předsedou klubu Jindřichem Šmitákem nebo s Geotrips Vlastíka Vlačihy, či individuálně. Časem, jak se lepšily i naše hmotné poměry, se prosadily i „přepadové“ letecké výlety malých skupin, např. na Kypr, Krétu či Sardinii. Přehršle ophrysů jsou sice moc pěkné, ale kytka, která mi chyběla, byla Calypso bulbosa. Čím dál víc. Téměř nikdo ji neviděl na vlastní oči v přírodě. Tolik delší prolog.
Loňského roku jsem spolu s Jindřiškou začal připravovat cosi jako „Expedici Calypso“. Nejdříve jsme na podzim vypůjčili k návštěvě orchidejové výstavy v Augsburgu větší Ford Transit, abychom si ověřili jeho vhodnost jak výkonem, pohodlím pro osazenstvo, tak i velikostí ložného prostoru. Vše se velmi osvědčilo. Dále bylo potřeba vyřešit to nejobtížnější – alespoň nějaké mapové podklady. Švédské prameny jsou více než skoupé, nehledě na „strašnou“ řeč. Ani Němci se na sever zrovna nehrnou, na rozdíl od Středomoří. Nakonec Honza přece jen vyexcerpoval několik desítek (téměř 70) možných lokalit v hodnotách pro GPS. Ne, nemyslete si, že již jsme to potom měli snadné. Data GPS byla pro zhruba střed dané rezervace (různě veliké plochy až ve velikosti kilometrů čtverečních nebo alespoň hektarů lesních porostů), v terénu nijak zvlášť neoznačené, jak jsme se posléze přesvědčili. Auto tedy bylo půl roku dopředu zamluvené, jistá GPS data lokalit jsme měli také a nakonec byli i „účastníci zájezdu“. Začal se blížit odjezdový termín a s ním, jak už to u podobných akcí z vlastní zkušenosti znám, se objevilo i několik „dezertérů“. Někdo ze zdravotních důvodů, někdo z jiných. Takový je život. Ale podařilo se auto plně obsadit a tak už nic nebránilo cestě na sever.
4. června 2011 po šesté hodině ráno v Bystrci nakládáme Honzu, po necelé hodině drncání po dálnici na Pávově Martina a Lenku a nakonec v Praze u hl. nádraží se připojuje Jiří. V týmu jsou ještě Jindřiška, Helena, syn Milan jr. a manželka Jitka. A bylo nás devět. Cesta po dálnici ubíhá bez zádrhelů, v rostockém přístavu jsme již před čtvrtou hodinou odpolední. Platím 125€, trajekt do dánského Gedseru odjíždí v 17,00. Zatím vše dle předpokladu. Plavba přes úžinu je poněkud nudná, ale po hodině a půl vyjíždíme na dánské území. V mezích daných značkami pro rychlost jízdy přejíždíme Sjaeland a okolo Kodaně se blížíme k Øresundsbron. Most mezi Dánskem a Švédskem je skutečný div současné techniky a architektury. Tentokrát je to za 40€. Jednu chvíli jedeme tunelem a nad ním plavou zámořské lodi, za chvíli jsme vysoko nad mořem a lodě pod námi. I když nám most úžasně zrychlil cestování, spěcháme na bivak po dálnici okolo Malmő na Lund. Je třeba podotknout, že jak v Dánsku, tak i v nížině za Malmő je zemědělsky využívaná krajina, kde se dá jen stěží najít místečko na přenocování pro 4 stany a velké vozidlo. Avšak na severním obzoru za Lundem je vidět zalesněný hřbet, který nám skýtá naději na přenocování. Ještě pár kilometrů přes vesničku se zámkem Skarhult a asi 200 m za hájovnou je v bukovém lese vedle silnice vhodné místo jak pro auto, tak i pro naše stany. Sláva, máme první a docela šikovný bivak. Je okolo 9. hodiny večer a prvních více jak 1000 km je za námi. Již se začíná projevovat efekt bílých nocí.
Druhý den ráno nás Slunce prosvítající zelení listů vytahuje ze stanů a slibuje krásný den. V klidu snídáme, uklízíme po sobě tábořiště, před námi řidiči je cca 800 km. Něco málo k dopravě ve Švédsku. Silnice jsou kvalitní a zhruba trojího druhu. Na dálnicích je nejvyšší rychlost 110 km/hod, na hlavních silnicích 90 km/hod, na „okreskách“ 70–80 km/hod. Zejména na nich jsou docela hustě umístěny automatické fotografické radary. Všichni dodržují rychlostní limity – pokuty jsou velmi vysoké. Ještě jedna dopravní specialita je ve Švédsku. Na některých širších silnicích je na pravé straně vedlejší pruh, do kterého pomalejší (předjížděné) vozidlo odbočí a předjíždějící jede vpřed bez změny směru. Předjeté vozidlo se potom vrací ke středu vozovky. Posledním typem jsou válcované prašné cesty v lesích mezi menšími osadami a jednotlivými usedlostmi. Z našeho pohledu jsou silnice ve Švédsku poloprázdné, jede se pohodlně. Lenka s Martinem na předních sedadlech se záslužně věnují navigaci a práci s mapami. Jedeme vzorně dle předpisů příjemnou krajinou přes Hassleholm na dálnici E4, dále přes Ljungby, Mjölby, Örebro, Västerås, Gävle, Bollnäs a Ljusdal. Krajina našeho zájmu se blíží. Severozápadně od Sundsvallu by měly již být nejjižnější lokality naší cílové orchideje – Calypso bulbosa. Cestou ještě tankujeme naftu a posléze zastavujeme na chvíli u rašeliniště s rojovníkem bahenním a ostružiníkem moruškou hned vedle silnice. První setkání se zástupci severské flory je tu. Sakra, co to je??....LOS!!!!! Brzdi!! Foťáky!!! ...a máme i faunu. Pokračujeme podél jezera Hennan souběžně s elektrizovanou jednokolejkou. Přichází podvečer a je třeba hledat bivak. Odbočujeme vlevo do lesnatých kopců a po nějakém hledání přeci jen bivak nalézám – hezké travnaté místo o ploše asi 4 arů mezi velkými borovicemi. Jenom komárů je tu opravdu dost, byť samo tábořiště je suché. Ale kdo je připraven, není překvapen. Vytahujeme komárníky, díky kterým jsou útoky doslova krvežíznivého hmyzu přeci jen zredukovány. Příští ráno je krásné, slunečné a teplé. Vzhůru na první lokalitu!
Na první předpokládanou lokalitu, nazvěme ji Ǻnge 1, jedeme po šotolinové cestě, jak to odpovídá mapě. Milan Jr. obsluhuje GPS a střed by měl být asi 300 metrů před námi. Jedná se o široký průsek pod elektrickým vedením, po jehož okraji se snažíme proniknout dále. Terén je téměř neprůchodný, všude pokácené kmeny bříz, obrovské balvany a zároveň mezi tím vším rašelinné mokřiny. Statečně se probojováváme až k pomyslnému místu. Ale mimo hezkých lišejníků kde nic, tu nic. Snad kdysi dávno tu Calypso bylo. Obracíme se na ústup, na druhé straně jezera by měla být lokalita Ǻnge 2. Objíždíme jezero a parkujeme u informační cedule. Jižně od ní překonáváme podobný „binec“ jako poprvé, ale potom již vstupujeme do velmi nadějného lesa.  Vysoké stromy, hustý a vysoký mech i velké balvany. Slídíme v ploše snad půl hektaru, ale opět nic. Ve Švédsku je mimořádně suché jaro, i mech je docela vyschlý. Zde už by Calypso být mohlo, pokud již není odkvetlé. No nic, po kratším odpočinku jedeme dál a v Bräcke odbočujeme doprava a opět po šotolinové cestě míříme k jezeru Storselet. Tam máme vytipovány další dvě lokality blízko sebe. Krajina je kouzelná, jezera jsou spojována peřejnatými říčkami. Pro rybáře jistě země zaslíbená. Pro losy také!! Milan Jr. brzdí, los „panáčkuje“ z jedné strany silnice na druhou a zpět, na opačné straně čouhá z listí další losí hlava. Kdo může, fotí. To obrovské zvíře je skutečný zážitek. Po čtvrthodině parkujeme na kraji lesa u chatové osady Storselbodarna. Vysoký světlý borovicový les vypadá slušně. Milan Jr. opět pracuje s „džípíeskou“, propátráváme plochu. Suché lišejníky nám chrupají pod obuví, opět nic. V tom vyschlém lese to být nemůže. Přejdeme na další asi 400 metrů vzdálené místo, do svahu za silničkou naproti chatám. Nadějně vypadající lokalita – vysoké borovice, vysoký mech, balvany, ale opět sucho, i když ne tolik jako minule. Výsledek zatímního hledání je momentálně tristní – stále nic, byť 2 lokality vypadaly celkem nadějně. Rozhoduji se pro bivak, asi 500 m od silničky je příhodné místo poblíž neobývané chaty mezi borovicemi. K jezeru je to 100 m, krásné klidné místo. Osobně mne těší, že moje ČVO 105 stále ještě funguje. Stavba stanů, příprava večeře, odvážlivci lezou i do studené vody. Martin s Lenkou ještě vyrážejí pozorovat ptactvo u vody, Jiří s Honzou jdou na druhou stranu do vysokého, ale hustšího lesa na průzkum. Zalézám do stanu, únava se projevuje. Je okolo 9. večer, bílé noci jako vyšité. Vtom slyším Honzu: „Milane, máme tu taxonomický problém“. Tuším čertovinu, lezu ven...no jasně, NAŠLI!!!!! Jiří s Honzou byli úspěšní. Konečně...ty 2000 km jsme nejeli nadarmo. Všichni spěcháme s foťáky na místo nálezu, asi 300 metrů severně od tábořiště. Vysoký les, bujný mech, balvany, ale tentokrát i Calypso bulbosa! Všichni fotíme, je krásně světlo a půl 10. večer. Návrat do tábora je pochopitelně radostný. Od jezera přicházejí Martin s Lenkou – a také našli!!!! - jen maličko východněji. Došlo i na přípitek Becherovkou na radostný nález a hlavní objevitele – Jirku a Lenku.
Další den ráno jako obvykle – sluníčko, modré nebe a teplo. Jdeme znovu obdivovat Calypso a nafotit je pořádně. Pár metrů vedle Jindřiška nachází trs Cypripedium calceolus, v mechu je i Corallorhiza trifida. Nacházíme i další rostliny Calypsa, je však vidět, že kvetení je těsně za optimem. Vedle krásně kvetoucích jedinců jsou již některé rostliny opyleny. Jak je to v takových případech obvyklé, propukají fotografické orgie. Ale i to končí, balíme stany, poklízíme tábořiště a je před námi cesta do norského Trondheimu. Zásadní cíl expedice byl splněn, další cestu již pojímáme spíše vlastivědně. Do Östersundu jedeme „zkratkou“ přes lesy po šotolině. Náhle Martin něco zpozoroval a chce zastavit, vyráží ven a s ním i ostatní....k bobří hrázi! Bobří hrad je snad 2 metry vysoký! V Östersundu doplňujeme potraviny, vodu a pokračujeme za Duvedem vpravo mimo hlavní trasu k nejmohutnějšímu vodopádu Tännsforsen. Voda se valí proudem do cca čtyřicetimetrové hloubky, dojem je mocný. Dobrá silnice nahrazuje starou cestu ze začátku 19. století. V letech 1815–1820 zde bylo postaveno 24 kamenných, až  tříobloukových mostů, dodnes zachovaných a hodných obdivu. U jednoho z nich spousta ještě nerozkvetlých Gymnadenií a Dactylorhiz. A další los!! Je však rychlejší než my s fotoaparáty a mizí v tajze. V jedné ze zákrut staré silnice na břehu říčky volím bivak. Menší vodopád hned vedle jen dokresluje až kýčovitou krásu severské krajiny. Do Norska je to pár kilometrů.
V noci trochu sprchlo, ale ráno je již opět hezky. Přejíždíme hranici, nikde nikdo. Jen cedule oznamující, že za ní je Norské království. Pokračujeme údolím řeky Inna, ze svahů spadají četné vodopády. Zastavujeme u naučné stezky Festingsgalleri. Nahoře je opevnění z let 1908–1913, vybavené i původními děly, mířícími na silnici ze Švédska. Dějiny Skandinávie jsou docela pestré. Před Levangerem konečně fjord. Je odliv, modré nebe se zrcadlí v klidné hladině. Na odpočívadle obědváme a na tabuli studujeme, jak a kde platit mýto na dálnici v okolí Trondheimu. U pumpy Shell platíme 45 korun za dálnici až do Trondheimu, abychom „nenarazili“.
V Trondheimu je naším cílem především Nidarosdom – obrovský chrám, kdysi uchovávající ostatky sv. Olava. Současný stav je po restaurování, které začalo v roce 1869. Vstupné je 60 korun a nebojácní jedinci vylézají po 172 schodech až na ochoz věže. Fyzická námaha je odměněna krásným rozhledem po Trondheimu. Odpoledne máme ještě snahu navštívit velký skanzen, ale do zavírací doby schází pouhé půl hodiny. Takže obdivujeme a fotíme dřevěné stavby spoza plotu. Ještě nákup v blízkém obchoďáku a odjíždíme směr Røros. Silnice opět vede krásnými lesy, ale na bivak to nikde nevypadá. Konečně, zastavujeme v jakémsi maličkém kamenolomu hned vedle silnice. Večer je zakončen ohníčkem a opékáním místních buřtů.
Ráno pokračujeme k Røros. Na kraji města zastavujeme a obdivujeme obrovské písečné duny, které zde zbyly po pradávném jezeru a ledovci. Ve městě dobíráme naftu a pokračujeme do Švédska. Na hranici opět jen opuštěná celnice a cedule Švédské království. Stoupáme do hor, na svazích oblých kopců jsou ještě zbytky sněhu. Na břehu jezera pozorujeme jeřáby. Tito majestátní ptáci jsou větší než čápi. Jako by zde člověk nikdy nebyl, i silnice je prakticky prázdná. V Hede se rozhodujeme navštívit národní park Sånfjället. Odbočujeme na jih a asi po 15 kilometrech jsme pod osamělou horou, kterou nezlikvidoval ani ledovec. Zastavujeme na parkovišti při vstupu do parku. Je vybaveno záchody, krytým ohništěm na barbeque a samozřejmě dřívím. Zdatní jedinci vyrážejí do parku. Počasí ale za chvíli není příliš příznivé, přichází asi půlhodinový déšť. Pod přístřeškem je ale přívětivo, i oheň zaplane. Protože na samotném parkovišti není dovoleno stanovat ani kempovat, volím snad menší zlo a rozhoduji, že mimořádně strávíme noc ve spacácích na zastřešené verandě nedaleké neobydlené chaty. Jediný problém jsou komáři, s nimiž je nutno vždy počítat a ozbrojit se komárníkem a repelenty.
Další ráno je opět sluníčko a krásně, jak jinak. V 7 hod již opouštíme „bivak“ a snídani děláme již opět na parkovišti. Za celou dobu od včerejška jsme neviděli člověka. Pokračujeme na Sveg a do národního parku Hamra. Je to nejmenší národní park s poněkud pralesní částí a slatinným jezerem. Nad vodou ale není vidět jediný pták. Je vidět, že se tam pilně buduje zázemí pro návštěvníky. Ještě zkusíme nalézt Calypso na poslední lokalitě, která by měla ležet při naší zpáteční cestě. V Sjöändan odbočujeme na lesní cestu a na jejím konci parkujeme. Milan Jr. opět hledá dle GPS. Vstupujeme do polopralesa, boříme se do mechu, překračujeme padlé kmeny a přelézáme balvany porostlé mechy. Kde nic, tu nic. Až při pádu do prohlubně mezi balvany málem nořím nos do velkého polykormonu Goodyera repens na obrovském balvanu. Asi 15 květních výhonů tu na sluníčku čeká na pravý čas rozkvětu. Krása, i když to není Calypso. Ještě nalézáme asi tři další kolonie, ale Calypso nám již není souzeno. Odjíždíme a pokračujeme dál přes Borlänge a Grängesberg. Odbočujeme z hlavní silnice a po asi půl hodině kličkování volím bivak v lese. Stavíme stany a potom je slyšet nějaký hluk. Ejhle, jsme asi 50 m od trati. Vlak sice několikrát prosviští, ale ve spánku spravedlivým nebrání.
Ráno…jako obvykle, krásně. Máme před sebou ještě asi 400 km k Lundu na bivak. Vyrážíme přes Örebro k Motale. Tam nás pořadatelé cyklistického závodu nejdříve učí správně vyslovovat „Jenkčeping“, kam máme namířeno, a potom už jedeme přes Mjölby po dálnici na jih. Před Värnamo zastavujeme u velikého národního parku Store Mosse. Z rozhledny je krásný rozhled na rozsáhlé jezero. Na okraji jsou hektarové porosty vachty trojlisté. Na kraji vodní plochy opět jeřábi, labutě zpěvné a další druhy ptáků. Slabá přeháňka neodrazuje ostatní od krátké vycházky k další pozorovatelně. Pokračujeme dále k národnímu parku Söderäsen. Počasí je již opět nádherné, na nebi modro. V parku je krásný bukový les, částečně na suti. No ovšem, vedle dřevěného chodníku Platanthera spp. a Neottia nidus-avis. Turci na výletě si dělají v parku piknik úplně stejně, jako třeba v Kačkaru. Martin s Lenkou nastavují navigaci tak, abychom pokud možno dojeli na místo osvědčeného prvního bivaku. Po trochu napínavé jízdě úspěch! Zatáčíme kolem zámku Skarhult a po pár minutách jsme na místě. Nález zapomenutého stanového kolíku to potvrzuje. Stavíme stany a po večeři na poradě pro příští den je dohodnuto, že odjedeme nejpozději v 6 hodin ráno, abychom se pokusili stihnout první trajekt v 9 hodin. Jak dojednáno, tak i provedeno.
Odjezd opět za slunečného rána v 5,45 hod. Je neděle, silnice jsou zcela prázdné, znovu jedeme po mostě a tak jsme po asi 200 km jízdy v Gedseru u trajektu už v 8,30! Trajekt je poloprázdný, v 11,40 hod. jsme v Rostocku. Po dálnici cesta krásně ubíhá, dobíráme naftu a o půl 4. odpoledne vjíždíme do Česka. Jiří - nejzasloužilejší člen výpravy, Jitka a Martin s Lenkou nás opouštějí v Praze u hlavního nádraží před 18. hodinou. Ve čtvrt na 9 večer zastavuji před nádražím v Brně a loučíme se s Helenou, potom v Bystrci s Honzou. Před 21. hodinou jsme opět v Milonicích, v pondělí ráno předáváme Forda.
Co na závěr? Ujeli jsme téměř 5000 km, našli a viděli 11 druhů orchidejí, jimž vévodí Calypso bulbosa. Nezapomenutelným zážitkem je sama příroda ve Švédsku i Norsku. Skvělým příkladem pro nás všechny je zejména vztah Skandinávců k ochraně přírody a v neposlední řadě i příkladné chování řidičů na silnicích všeho druhu. Uvedení některých reálií třeba bude užitečné pro případné následovníky. Prostě, stálo to za to.

Seznam nalezených orchidejí:

1.    Calypso bulbosa,
2.    Cypripedium calceolus
3.    Platanthera sp. (juv.)
4.    Platanthera chlorantha
5.    Epipactis helleborine
6.    Goodyera repens
7.    Corallorhiza trifida
8.    Gymnadenia sp. (juv.)
9.    Dactylorhiza sp. (juv.)
10.  Listera ovata
11.  Neottia nidus-avis.

Data GPS dle Bevarandeplan Natura 2000,
mapy dle:  http://kartor.eniro.se