Azory 2018

LIBOR RYBA

Azory – portugalské souostroví v Atlantickém oceánu v oblasti Makaronesie, vzdáleno zhruba 1500 km od Lisabonu. Je tvořeno devíti obydlenými ostrovy různé velikosti, od nejmenšího ostrova Corvo (17 km2) v nejzápadnější části souostroví, po největší São Miguel (759 km2) v jeho východní části.

Začátkem září 2018 se naše osmičlenná skupina vydala za poznáním krás tohoto souostroví. O Azorech jsme snili již několik let, neboť nás lákala čistá příroda a byli jsme i zvědaví, jak je to s tou azorskou tlakovou níží a jestli ostrovy opravdu oplývají vlhkým klimatem. A skutečně se potvrdilo, že na ostrovech hladina vody neklesá a vyschnutí koryt potoků zde nehrozí.

Naše expedice byla zaměřena na pěší turistiku. Z 9 ostrovů soustroví jsme si vybrali ten nejzápadnější a nejdivočejší ostrov Flores a pak hlavní ostrov São Miguel. Letenky jsme měli zajištěny již 6 měsíců před odletem s přestupem v Lisabonu, s tím, že pobyt jsme rozložili následovně: 31. 8. 2018 přílet na São Miguel, druhý den přelet na Flores, kde nás čekal 4denní pobyt v horské vesničce Faja Grande. Ubytovaní jsme byli v tradičních čedičových domcích na náhorní plošině. Již příjezd do této hobití vesnice a pohled na padající vodopády z náhorní plošiny byl fascinující a tradiční ubytování v Aldeia da Guada nás také uchvátilo. Ranní pohled na výšiny zahalené v mlžném oparu a množství padající vodní masy z vodopádů nás neodradilo vyrazit na tůru k horským sopečným jezerům Caldeira Funda, C. Comprida, C. Seca a Caldeira Branca. Výchozí bod Muradouro das Lagos byl ve výšce 585 m n.m. Trasa vedla po kamenité cestě plné vodních potůčků a malých jezírek. V bujných porostech dokvétaly poslední trsy hortensií – Hydrangea macrophylla. Treková trasa přes náhorní plošinu Escada do Mar až k atlantiku do Ponta do Baixio měla trvat 3 hodiny. Nicméně drsný sestup pěšinou k do Canto byl náročný a pár minut přidal. Odměnou byla super koupel v Atlantiku s teplotou vody 25 ˚C a obloha měla neazorsky modrou barvu.
Abychom se však dostali ke květeně. Jsem naprosto amatérský botanik, jehož drogou je hledání posledních zbytků vzácných druhů rostlin, hlavně orchidejí. U nás doma v České republice mám výhodu, že se pracovně pohybuji po celém ČR a díky dostupným informacím se mi podařilo nalézt již dost druhů, někdy i po několikaletém hledání, ale ten adrenalin stojí za to. Co se týká čeledi Orchidaceae na Azorech, čerpal jsem informace z knihy Flora of the Azores od Hanno Schafera z roku 2002. Ta zde uvádí výskyt dvou druhů endemických vemeníků Platanthera micrantha a Platanthera azorica a dva druhy serapiasů – Serapias parviflora a endemického Serapias cordigera subsp. azorica. Bylo však jasné, že na začátku září najít jediný kvetoucí druh je již nemožné. Nicméně jsem sledoval, co na našich trasách v blízkosti chodníků roste. Ůspěch se dostavil hned při pochodu nad druhým jezerem Caldeira Comprida, kde v porostu u pěšiny rostly jakési dva zaschlé stvoly, připomínající orchideje. To, že na Floresu endemické vemeníky skutečně rostou a zřejmě v červnu i kvetou, mi potvrdily nálezy kvalitně zachovalých plodných jedinců na ůpatí Escada do Mar při sestupu do Faja Grande. Ostrov Flores lze nazvat rájem na zemi, kde vládne božský klid a žije zde pouhých 3800 obyvatel.

Leteckou společností SATA Portugal jsme se vrátili zpět na hlavní ostrov São Miguel do Ponta Delgada. Po zapůjčení aut jsme vyrazili do termálního městečka Furnas, ve kterém vyvěrá a bublá několik termálních pramenů a voda ke koupání má v přírodních bazéncích až 39 ˚C. Ta, co stéká přímo z pramenů na záda, je ještě teplejší. Tento ostrov je výjimečný tím, že se na svazích Mirante pěstuje vysoce kvalitní čaj a je zpracován ve Fábrica de chá Gorreana, kde také pořádají prohlídky pro turisty. Nám se podařilo při pěším výstupu na Mirante zastihnout partu česáčů, kteří sestřihávali lístečky čajovníku. Ostrov São Miguel má 138 000 obyvatel, a po jeho obvodu najedete autem 220 km. Oplývá spoustou přírodních krás a jiných kulturních zajímavostí. Navíc Portugalci jsou velmi přívětiví, a to co uvaří v kuchyni je vynikající.
Ještě se vrátím k jedné botanické trekové trase, kde rostly stovky vemeníků. Trasa se nazývá Lagoas Empadadas, je poměrně nenáročná, vzdálena asi 10 km od městečka Sete Cidades. Od výchozího bodu z parkoviště u jezera Lagoa do Canário 764 m n.m. vede okruh přes Pico das Eguas, 873 m n.m., dále k Miradouro do Pico Paul, 821 m n.m., zpět do Pargueda Lagoa do Canário. Zde jsou nádherné výhledy z oblých kopců na kaldery několika sopečných jezer. Co říci na závěr: až tyto endemické druhy orchidejí vykvetou v tomto roce a věřím, že i v dalších letech, tak to bude nádhera. A pevně věřím, že přežijí invazi vonného a atraktivního Hedychium gardneranum, zavlečeného sem z Himalájí.

Doplněk redakce:
Podle systémové revize rodu Platanthera na Azorském souostroví (viz Literatura ad [2]) z roku 2012 je současný stav výskytu rodu Platanthera na Azorech následující: navzdory genetickým rozdílnostem, detailním zkoumáním fenotypu, byly zjištěny ne jeden, nebo dva, ale hned tři endemické druhy rodu Platanthera, které mají několik zřetelných rozdílných znaků, většinou v utváření květů.
Platanthera pollostantha: je nový název, dříve byla jmenována jako P. micrantha. Nejrozšířenější druh rodu Platanthera na Azorách. Porůstá nejširší spektrum biotopů v různých nadmořských výškách a vyskytuje se na všech devíti ostrovech. Navrženo zachování statusu, tj. druh zranitelný, nechráněný.
Platanthera micrantha: dříve nazývaná P. azorica. Vzácnější než P. pollosthantha a je ukazatelem polopřírodního habitatu rododendronů. Vyskytuje se na osmi ostrovech, ale je omezena jen na několik malých roztroušených lokalit v houštinách divokých rododendronů. Doporučený status ochrany: ohrožený druh.
Platanthera azorica: znovu objevena odborníky, ale známá z herbáře již z r. 1836. Snad nejvzácnější druh evropské orchideje. Skutečná pravá Platanthera azorica se vyskytuje pouze na několika vulkanických hřebenech ve střední části ostrova São Jorge. Doporučený status ochrany: kriticky ohrožená.
(Překlad: Marta Bajerová)

Literatura:
[1]    Hanno Schafer: Flora of the Azores (2002)
[2]    Richard Bateman et al: Systematic revision of Platanthera in the Azorean archipelago, (2012)