Istrie 2017

DAVID PRŮŠA

Výlety na Istrii se staly pro našáky v posledních letech docela tradiční kratochvílí. Nic naplat, je to naše nejbližší Středozemí.
I v roce 2017 jsem si s rodinou našel čas a vypravil se na prodloužený víkend 27.4.–1.5.2017 na tento kouzelný poloostrov. Abychom viděli zas něco nového a jiného než to, co již známe, rozhodli jsme se jednak pro dřívější termín a zároveň jsme za místo ubytování zvolili Poreč místo Premantury.
Na začátku cesty to vypadalo, že nám moc nepřeje počasí. V noci ze středy na čtvrtek v jižních Čechách dokonce napadl sníh, proto jsme na letních gumách nejeli přes Alpy, jako jsme zvyklí, ale oklikou přes Vídeň. Ani cesta nebyla moc příjemná, déšť se sněhem a sníh přestal padat někde před Hornem a pak celou cestu až na Istrii už „jen“ pršelo.
V pátek byla předpověď deště už jen na dopoledne, tak jsme si naplánovali trajdání po památkách v Poreči. Odpoledne se již počasí začalo umoudřovat a vyjeli jsme tedy na první kytkové lokality. První byla při severním okraji obce Golaš. Hned první kytkou, kterou jsme nalezli, byl kříženec Orchis papilionacea × Orchis morio. Dále jsme v rozvolněných macchiích, loučkách a lesících objevili stovky Orchis morio, O. papilionacea, desítky Ophrys sphegodes, O. tomasinii, O. holoserica a jednotlivé O. incubacea. V této lokalitě byly obrovské plochy rozryté od divočáků, táhnoucí se stovky metrů na všechny strany. V tomto buchtování ležely „na boku“ stovky vyrytých orchidejí (tořičů i vstavačů) i s hlízkami. Kdybychom byli sběrači salepu, mohli jsme si zde nabrat bez jakýchkoli výčitek svědomí slušnou zásobu. Stovky rostlin zde stejně byly určené k záhubě. Pohled na takovou spoušť drásal orchidejářské srdce. Přemýšlel jsem, jestli divočáci ty hlízky žerou. Ale asi nežerou, protože jsem nenašel žádné rostliny s ukousnutou hlízkou. Asi pod zemí hledají něco jiného. Při pohledu na takovou spoušť nezbylo než doufat, že obnažené plochy buchtování budou dobrým místem pro vyklíčení nových semínek orchidejí. Těch rostlin, které přežily rytí divokých prasat, bylo naštěstí ještě dost.
Další lokalitou byly macchie, chudé louky a rozvolněné lesní porosty mezi Bale a Golašem. Zde jsme navštívili dvě lokality, jedna na zmíněné souřadnici, druhá cca 1 km severozápadně. První byla úžasná – stovky orchidejí na kosu – Orchis morio, O. papilionacea, O. tridentata, Ophrys holoserica, O. incubacea, O. sphegodes. Druhá – také moc pěkná – Platanthera bifolia, Orchis morio, O. tridentata, Ophrys holoserica.
Čtvrtou lokalitou dne byly obě strany silnice z Bale na Barbarigu. Zde byla bohatá populace Orchis morio a O. papilionacea.
Sobotu jsme si vyčlenili opět na památky – navštívili jsme italský Terst a na kytky moc času nezbylo.
Poslední den byl kombinovaný. Nejprve kytky – okolí silnice mezi Salakovci a Gora Glušići v místě, kde se odbočuje na Marchaki Country resort. Zde Ophrys insectifera, Orchis purpurea, O. morio, O. pauciflora, dále z neorchidejí bohatá populace Cyclamen repandum.
Potom návštěva známého Čepićko polje. Zde jsem byl naposledy v roce 2014 a bylo to nádherné, jenže to bylo o cca 10 dní později. Letos zde muselo být nějaké mrazivé počasí, protože všechny kytky, které zde byly, byly v žalostně zmrzlém stavu – stovky Orchis morio, jednotlivé O. purpurea, potom asi desítka nějakých tořičů, které byly tak zmrzačené mrazem, že nešlo poznat, jestli to je Ophrys incubacea nebo O. fusca. Na lokalitě to vypadalo, že z masívu Učky několik dní před naším příjezdem nafoukal mrazivý vzduch a v údolí nadělal pořádnou paseku.
A dále jsme se zase vydali na památky – historická městečka Buzet a Motovun. A potom již jen telegraficky při pohledu z auta za jízdy – Orchis purpurea při silničce stoupající do Motovunu. Orchis purpurea a Cephalanthera longifolia okolo silnice ve stoupání z Ponte Porton na Žudetići.
Většina z těch, kteří čtete tyto řádky, jste na Istrii byli, takže víte, o čem mluvím. Určitě si dovedete představit, že napsat na závěr něco, co nevypadá jako otřepané klišé, je strašně těžké.
Tak snad jen – milá Istrie, brzy na shledanou!