Německo 2009

NA SKOK ZA ORCHIDEJEMI K NAŠIM SEVERNÍM SOUSEDŮM

Rudolf Dundr

Již několik let bývá dobrým zvykem, že severočeští orchidejáři pozvou své kamarády z Brna na nějakou akci obzvláštňující probíhající sezónu. Je to vždy jen tak na skok, a proto je program tzv. nadupaný. Nebylo tomu jinak ani v loňském létě, kdy byl výlet na jeden den směrován na sever, do německých rovin a pak až k moři. Cílem bylo spatřit vzácné druhy prstnatců, které u nás už nenajdeme, nebo u nás nikdy nerostly. Takovými jsou zejména Dactylorhiza russowii (Klinge) Holub, Dactylorhiza ruthei (M. Schulze ex E. Ruthe) Soó a Dactylorhiza praetermissa (Druce) Soó. Zejména ta posledně jmenovaná nás velice lákala, protože nikdo z nás účastníků ji zatím nespatřil. Němečtí orchidejáři ji navíc v roce 2008 vyhlásili za orchidej roku, neboť i u nich je velmi vzácná. Totéž je ale možno říci i o D. ruthei, jež byla v Německu znovuobjevena teprve před asi deseti roky a která je zde udávána doposud jen z jedné mikrolokality. V očekávání bylo i nalezení problematičtějších taxonů jako je D. incarnata var. serotina a D. majalis subsp. brevifolia. Co k takovému bláznivému plánu na úvod ještě říci? Snad jen to, že na takové cíle bylo času opravdu málo. O to více jsme museli spoléhat na štěstí, že to snad nějak dopadne.
Je den „D“, na lovosickém nádraží vítám v pozdním večeru Jindru a Honzu. Drobně prší a tak je rychle nakládám a odvážím do naší ulice, kde na nás už čeká Jirka, poslední účastník. Ten se sice připojuje jako poslední, ale bude nejdůležitějším členem naší skupiny. Bude to muset během následujících 22 hodin a několika set kilometrů všechno odřídit, což mu nezávidím. Ale což, je na ty kytky nažhavený stejně jako my ostatní. Máme povznesenou náladu, že to zatím vychází. V našich letech si naplánovat takové sousto je na pováženou. O to víc proto souhlasíme, že před dlouhým nočním přejezdem v Německu si ještě dáme kafe..... ale ouha. Stačí trochu nepozornosti a mé auto s bagáží se automaticky zamyká a stává se nedobytným trezorem. Co dělat? Hlavně neztrácet nervy a čas. Někomu ta káva přece jen pomůže. Někomu zase šroubovák a vypáčené okénko. Jen teď lituji, že tu není další kamarád Honza, známý specialista na otevírání zabouchnutých aut. Ale už je po všem. Otírám si zpocené čelo a s dalšími kamarády vyrážíme už doopravdy směr sever.

Dactylorhiza russowii - Gützkow (Peenewiesen), 29. 6. 2009
Po nekonečné cestě severoněmeckou rovinou lemovanou stovkami vrtulí větrných elektráren dorážíme s ranním kuropěním na břehy líně tekoucí řeky Peene. Ta zde před ústím do moře vytváří mezi lužními lesy a morénami rozsáhlý komplex pobřežních luk známých jako Naturschutzgebiet (NSG)  Peenewiesen. Ty nás vítají vycházejícím sluníčkem a pokřikem přeletujících jeřábů popelavých. Ani moc dlouho nesnídáme a raději hned vstupujeme do rosou zmáčených travních porostů. Orchideje začínají zatím jen nakvétajícími stovkami kruštíků bahenních doprovázených odkvétajícími „majálesy“. Musíme dál. Ta správná místa s Dactylorhiza russowii a incarnata jsou až v samém středu luk, v jakési zamokřené sníženině s nízkostébelným travním porostem. Nalézáme první atypické rostliny, a tak hledáme dál. Každý si nachází tu svou nejhezčí a může fotit. Ale jde nejen o D. russowii, která snad kdysi rostla i u nás. Jsou zde pěkné skupinky D. incarnata a jejich kříženců. Dá se rozpoznat i něco, co je opravdu i ten podivný taxon D. serotina nebo D. majalis ssp. brevifolia. Je tu toho na hodinové taxonomické diskuse. Jindra se nezapře. Vyhlédnutou orchidej studuje a očichává až tak, že mu v bradce ulpívají první brylky, a tak se snad stává ten den nejstatnějším specifickým opylovačem luk u řeky Peene. Musíme však dál. Tlačí nás čas a i to, že na druhém konci lokality se objevuje skupina nějakých dalších orchidejářů. Pro Němce je to opravdové orchidejářské poutní místo a asi je i dost frekventované.

Dactylorhiza ruthei - Usedom (Baltský ostrov), 29. 6. 2009
Na tento ostrov najíždíme po zvedacím mostě v ústí již zmíněné řeky Peene. Je to vyhlášená rekreační lokalita, a tak máme štěstí, že kolony aut střídající turnus jedou v protisměru a nás neblokují. Jedeme na jisto - tam, kde kdysi stávala raketová střelnice pro rakety V1 a V2, kterým šéfoval slavný Wernher von Braun. Donedávna tu byla zase sovětská letecká základna. Dnes je tu jen muzeum raketového výzkumu, jehož expozici dominuje jedna černobílá raketa V2. Nás však zajímá vzácnější exponát. Asi před deseti lety tu orchidejáři našli na jedné mikrolokalitě do té doby nezvěstný prstnatec Rutheho – Dactylorhiza ruthei. Tato vzácná orchidej je známa ještě z Estonska a snad i z Polska. Je trochu podobná velice světlému prstnatci pleťovému s pyskem zcela bez kresby. Několik nalezených rostlin sytější barvy a s náznaky kresby jsou jen kříženci Dactylorhiza majalis x ruthei. D. ruthei má zřejmě velmi specifické požadavky na své stanoviště. Roste přímo na mořském břehu v navátém písku a je často zaplavována mořskou vodou. Asi jen takové stanoviště ji vyhovuje. Jinak při zarůstání rychle mizí. A toto hrozí i zdejším několika desítkám rostlin. Přerůstá je zde souvislý porost náletu břízy, která svými hustými kořeny zdejší orchideje neúprosně dusí a likviduje. Zvolit správný management bude asi i pro německé kolegy velký oříšek. Pouhé kosení, jak ho zde praktikují, v budoucnu určitě nebude stačit. Ale i zde jsme se dostatečně nabažili. S trochu smíšenými pocity a obavami o tuto jedinečnou lokalitu odjíždíme za neurčitým posledním cílem, kterým je najít někde na západ ve směru k severnímu moři orchidej roku 2008.

Dactylorhiza praetermissa - (dálnice jižně od Lübecku), odpoledne 29. 6. 2009
Cesta za touto nám doposud neznámou orchidejí nás nasměrovala na západ, na pobřeží wattového severního moře. Odtamtud se totiž uvádí její nejčastější výskyt v několika pobřežních NSG. Cesta by to měla být ještě daleká, ale drobná zprávička o nedávném nálezu této kytky na tělese nově vybudované dálnice kdesi pod městem Lübeck nám dává jakousi naději, že bychom přece jen nemuseli jet tak daleko. Proto bedlivě sledujeme tachometr i dopravní značení. Když se konečně dostáváme do úseku, který uvedla ta zprávička o možném výskytu Dactylorhiza praetermissa, jsme napnuti a vpíjíme své pohledy do dálničního svahu. Ale vidíme tam jen suchý a vysekaný břeh. Žádný mokřad či vlhčí místo nenaznačuje, že by tady rostly prstnatce. Co naplat, radíme se co dál. Zkusit ještě těch pár kilometrů po druhé straně? Ano. Ale situace se opakuje. Suché stráně a již se blíží konec doporučeného úseku, když v jeden okamžik všichni sborově vykřikujeme. Jsou tam! Naše hledání se vyplatilo. Na vlhkém svahu dálnice v úseku asi padesáti metrů roste a právě rozkvétá několik desítek opravdu nádherných rostlin hledaného prstnatce Dactylorhiza praetermissa. Rychle fotíme, neboť stojíme na okraji dálnice, i když nijak frekventované. Objevené rostliny jsou vskutku krasavice. Podobné prstnatce u nás nerostou a nedivím se německým kolegům, že ji ocenili titulem "orchidej roku 2008".

Závěr
Bláznivý nápad vyšel. Je nám dobře. Vždyť jsme v několika hodinách viděli tolik krásných orchidejí, které se jen tak hned neuvidí. Naše orchidejářská srdce po takové pastvě jen jásají. Teď už jen, aby i Jirka za volantem dovezl naši výpravu v pořádku až domů. Cesta trvá ještě pár hodin, ale daří se, že i kamarádi z Brna stíhají o sedmé večer rychlík z Ústí do Brna..... A tak na závěr nám nezbývá, než zase pro letošní rok spřádat podobné, i když trochu bláznivé plány. Bez nich by to asi nebylo ono.