První laiková botanická výprava - Itálie 2015(8.–15.5. 2015)
ROMAN KVÁČ
Většina botanických nadšenců má své cestovní prvenství za sebou, na některé však tato zkušenost teprve čeká. Naše domácí lokality mají své kouzlo a mnou poprvé spatřený vstavač nachový mi z hlavy nikdo nevymaže. Ovšem vyrazit do Středozemí za orchidejemi je něco úplně jiného. Orchideje tam najdete na každé pastvině, v každém sadu, v příkopu u cesty a jak jsme se sami přesvědčili, tak i v haldě odpadků. Před cestou je třeba rozmyslet si, co od takové cesty očekáváte. Pokud chcete lenošit v pohodlí a občas botanizovat, vyrazte do hotelu nebo penzionu a pár kilometrů za městem určitě na nějakou tu kytičku také narazíte. Já jsem měl však jinou představu a chtěl jsem si botanizování užívat naplno. Když už jsme s kamarády vyrazili na tu dlouhou cestu, museli jsme prostě vidět co nejvíce lokalit, co nejvíce druhů i na úkor únavy a pohodlí a mezi orchidejemi i spát. Ona i ranní káva na lokalitě mezi tou nádherou má své kouzlo.
V následujících několika řádcích vás pozvu na svou první výpravu za orchidejemi Itálie. Měl jsem to štěstí, že polovina posádky našeho vozu byla v podobných výpravách zběhlá a příprava “velitele“ naší cesty byla špičková. Cesta směrem na Gargano ubíhala celkem rychle a vesele. Navzdory mému řidičskému zaškobrtnutí, kdy jsme si zajeli pár desítek kilometrů, jsme se pomalu a jistě blížili k cíli. Chybělo k němu jen pár kilometrů a najednou nevěřím vlastním očím - můj oblíbený vstavač nachový neroste jen na naší utajované lokalitě ve středních Čechách, ale i v příkopu italské dálnice.
Nechci tu jmenovitě popisovat všechny z více než padesáti navštívených lokalit, jen bych zmínil ty pro mě zajímavé. Taktéž u konkrétního výčtu druhů zmíním spíše okrajově ty nejzajímavější.
San Marco in Lamis
První lokalitou byla po dlouhé cestě jižní až jihovýchodně orientovaná stráň se zarůstajícími terasami. Dubový les místy řídl a měnil se v malé loučky. Od prvního hledání orchidejí nás dělil ostnatý drát, nadšeně jsme ho přelezli a za ním nás čekaly první Serapias vomeracea. To natěšené přelézání nám určitě přineslo štěstí nejen na první lokalitě, kde jsme našli 26 druhů orchidejí, ale i celý týden se nesl ve znamení nových objevů.
Foresta Umbra
První tábořiště a zároveň třetí lokalita si pro nás nachystala spíše zajímavý pohled na životaschopnost orchidejí v místech jejich největšího výskytu. Pastviny a orané louky, kde jsou k vidění gladioly, zárazy, vstavače a tořiče, nás přívětivě seznamovaly s dalšími zajímavostmi, které u nás jen tak neuvidíme. Za vavřínovým lesíkem našel kamarád loučku s tak hustou populací Serapias lingua, že doslova nebylo kam šlápnout. Také barevná variabilita květů hustě rostoucích Anacamptis papilionacea nás opravdu udivila.
Monte Sacro
Krásné pastviny s ploty z balvanů a s křivolakou úzkou silničkou na mě udělaly dojem. Bohatství orchidejí, hmyzu a různých zákoutí doplněných výhledem na moře bylo nezapomenutelné. Tady musím zmínit jeden paradox, kdy nejkrásnější Ophrys tenthredinifera rostl ve štěrkovém okraji asfaltky, naproti tomu jen jedna rostlina vstavače nachového na ideální lokalitě. Tady jsem si znovu vzpomněl na desítky kytek u dálnice a to jsem ještě netušil, že najdeme lokalitu, která byla pravidelně oraná a i na ní byla purpuráků spousta. Zarůstající louky střídaly pozemky lehce spásané kozami a také intenzivně vypasené trávníky dohromady utvářely nádhernou lokalitu.
Bosco Difesa Grande
Dubové houštiny, kde by člověk nečekal vůbec nic, nás překvapily bohatstvím tořičů a serápií. Na jedné části hustý les vyhořel a ustoupil tak pěkným trsům Serapias cordigera. Nález Serapias parviflora byl vrcholným objevem.
Potenza
Malá loučka nad silnicí pod domy, která se pravidelně kosila, byla jakousi fatou morgánou. Tolik orchidejí na tak malém místě jsem nikde neviděl. Paní majitelka naše nadšení nesdílela a za pošlapanou trávu nás při odchodu nechválila.
Rifreddo
Jedním z nejzajímavějších míst se pro mě stal vypásaný dubový les, který lákal k průzkumu žlutí Orchis provincialis doplněnou vínově červenými Dactylorhiza romana. Mezi nimi bylo velké množství hnědenců, které zatím jen vystrkovaly růžky. Orchis mascula byl na lokalitě neméně hojný a zastínění mu evidentně nevadilo a na kráse neubíralo.
Monte Pollino
Pravým, ale větrným rájem orchideářů je hřeben Monte Pollino a jeho okolí. Intenzivně spásané louky, kde září tisíce květů orchidejí desítek druhů, kamenité stráně plné narcisů a dalších cibulovin, mezi nimiž se pyšní svými květenstvími prstnatce bezové. Tady jsme našli dokonce jednu rostlinu Serapias lingua, která v tom větru narostla do výšky sotva tří centimetrů, ale i tak předvedla krásný květ, který byl v poměru k velikosti rostliny doslova obří. O kousek dál teprve tál sníh a u něj kvetly šafrány. Strhující podívaná pro milovníka přírody.
Sacco
Někdy bylo opravdu zajímavé, jak nás náhoda dovedla k super objevu. Při hledání vhodného stanoviště jsme se hodně zdrželi a už jsme byli dost nervózní, protože slunce nám dávalo kvapem najevo, že už je unavené. Zastavili jsme u odpočívadla a rozběhli se hledat dobré místo. Nenašli jsme, ale Leoš narazil v parčíku za lavičkami na Ophrys lacaitae. Byla to paráda a pro mě radost, protože lokalita Anzi, kde jsme našli také několik rostlin, se mi moc nelíbila.
Piaggine
Křížová cesta vedoucí ke kapli Santuario della Madonna del Monte Vivo byla opravdovým chrámem přírody, překrásná a takřka nekonečná vápencová skalka plná květin a hlavně orchidejí. Krásnější místo plné Orchis italica nenajdete snad v celé Itálii.
Alfedena
Posledním nocležištěm se nám stala pastvina jako vystřižená z pohádky. Krátce střižený trávník, po kterém se proháněli koně, mírné svahy, na kterých rostly krásně upravené remízky listnatých keřů, silné stromy obrostlé obrovskými lišejníky. Orchideje byly všudypřítomné, především tořiče, ale hlavním objevem zde bylo Himantoglossum adriaticum. Při ranní kávičce jsme našli krásně žlutou okrotici bílou a dokonce i několik rostlin tořiče hmyzonosného. Tuto pohádkovou scenérii zahalila z údolí stoupající mlha, okamžik, kdy se zastavil čas. Doufal jsem, že tahle chvíle nikdy neskončí.
Montagnola, Passo Godi
V nejlepším se má přestat a tak bych se měl po té pohádkové pastvině rozloučit a předat slovo dalším, jenže nás čekalo ještě jedno překvapení vysoko v horách. Horské kamenité louky plné nízkých jalovců a hlavně skalniček mnoha druhů, Dactylorhiza sambucina a hlavně stovky rostlin Orchis pallens tvořily místo, z nějž se nám tajil dech a to nejen z řídkého horského vzduchu. Tady nahoře jsem se neubránil myšlence, jak je ten náš osud spletitý, roky slibuji kamarádovi, že se na O. pallens přijedu podívat k němu na sever Moravy do Mniší, a nakonec jsem ho poprvé viděl daleko na jihu Evropy.
Představím-li si, jak jsem u nás tančil nad pěti prstnatci bezovými a pak jsem měl to štěstí vidět místa, kde jsou tyto rostliny “plevely“, uvědomuji si, že je třeba ta naše místečka s orchidejemi pořádně chránit.
|
