Za orchidejemi Walesu

Rudolf Dundr

Počátkem července 2010 se mi spolu s kamarády Jirkou a Honzou podařilo splnit si přání a spatřit několik nám dosud neznámých britských orchidejí. Šlo především o prstnatce Dactylorhiza purpurella, Dactylorhiza cambrensis a Dactylorhiza coccinea. Nikdo z nás třech neměl doposud žádné zkušenosti s poznáváním britských orchidejí a tak nám nezbylo než se vydat podle literárních a internetových údajů až na severozápad Walesu. Naše krátká čtyřdenní cesta začala letem se společností Lufthansa na velké letiště v Manchesteru a odtud pak již autem hezky západním směrem a v levostranném provozu až na velšský ostrov Anglesey. Cesta po anglické dálnici byla příjemná a tak již brzo ráno parkujeme před branou Národní přírodní rezervace Newborough Warren (velšsky Cwningar Niwbwrch). Tato rezervace, která se rozkládá na jihovýchodním pobřeží Anglesey u obce Newborough má rozlohu asi šest kilometrů čtverečních. Pro nás byla zajímavá především bohatým výskytem britských orchidejí.
Základem této rezervace jsou velké rozlohy aktivních i fixních dun dnes z velké části zalesněných. Před umělým zalesněním korsickou borovicí, které mělo přispět k fixaci dun, byl tento kraj jen rozsáhlou pastvinou a rájem divokých králíků. Dnes slouží především k rekreaci, ale je i vděčným předmětem sporů místních ochránců přírody. Zda v těchto sporech zvítězí příznivci lesa a červených veverek, nebo zastánci návratu do původního stavu, nám však bylo jedno. Podstatnější bude, jak do budoucna dopadne zdejší unikátní populace orchidejí. O ty nám při naší cestě na ostrovy šlo především a tak vyzbrojeni již dříve načerpanými informacemi vyrážíme hned s ranním rozbřeskem s cílem co nejdříve nějaké kytky najít. Ale musíme si ještě chvilku počkat. Je tu před námi problém onoho lesa. Ve vysoké vrstvě jehličí zprvu žádné orchideje nenacházíme. Jen husté šlahouny ostružiníků, plaménků a jiných lián. Proto asi má tato rezervace ve znaku onen ostružiník. Blíže k moři se ale situace mění. Krajinu vytváří opravdové duny a na jejich úpatích a ve vlhčích dolících již nacházíme první prstnatce. Zatím jen běžný druh Dactylorhiza fuchsii, vzápětí však i ty druhy, kvůli nimž jsme sem přijeli. Z množství různých forem se snažíme určit, zda se už jedná o čisté populace britských druhů Dactylorhiza purpurella nebo Dactylorhiza cambrensis. Není to však nikterak snadné. V množství kvetoucích prstnatců zjevně vedou jejich kříženci. Ty největší a nejkrásnější už podle skvrnitosti listů patří tamnějším hybridním rostlinám Dactylorhiza × venusta, což je kříženec Dactylorhiza fuchsii s D. purpurella. Snáze se dají určit rostliny Dactylorhiza cambrensis. Jsou to zdejší endemité a rostou jen na několika lokalitách. Jejich podobnost s naším druhem Dact. majalis je patrná a tak není divu, že H. Baumann jej řadí k tomuto druhu jen jako subspecii cambrensis. Problémem této lokality se jeví opravdu asi onen znatelný pokles hladiny spodní vody a úbytek vláhy. Husté porosty mechorostů a rašeliníků jsou už na troud suché a tak ani nález prstnatců z okruhu Dact. incarnata neočekáváme. Spíše pospícháme dál k moři, neboť toho chceme stihnout co nejvíce před blížící se bouří. Tam nám však i tentokráte štěstí přeje. Na lasturami provápněných pobřežních dunách kvetou nejen krásné rudohlávky Anacamptis pyramidalis, ale nalézáme zde i několik miniaturních rostlin druhu Dactylorhiza coccinea. Samozřejmě že zuřivě fotíme. Sílící vítr ale na nás žene z moře kapénky slané vody a tak se schováváme do dolíků pod vysokou dunou, kde nás čeká poslední orchideářské překvapení tohoto na zážitky bohatého dne. Je jím několik rostlinek i zde velmi vzácného a endemického kruštíku. Malé kleistogamické rostlinky patří druhu Epipactis dunensis. Tento druh příbuzný našemu E. muelleri roste jen na vápnitých pobřežních dunách a po zalesnění dun odtud rychle mizí. Z dalších kruštíků ještě nacházíme nerozkvetlý Epipactis helleborine. Ostatní zde rostoucí druhy orchidejí jsou už dávno odkvetlé ale jako zajímavost je třeba zmínit zdejší výskyt tořič včelonosného (Ophrys apifera). Těmito nálezy naše orchideování v Newborough Warren končí. Déšť nás vyhání do auta, i když by bylo jistě dobré a zajímavé ještě dále se věnovat zdejším rostlinným společenstvům a orchidejím zejména. Rozpoznat z toho množství různorodých kříženců i tak zvláštní druhy jako Dactylorhiza trausteineroides a Dactylorhiza pulchella, které literatura odsud uvádí, by chtělo přece jen nějakého místního znalce nebo ještě více štěstí, než jsme měli při tomto výletu my tři.
Pokud jsem naši cestu nazval výletem, je to pro zbývající dva dny stoprocentní pravda. Nepoznat alespoň trochu z toho, co prastará keltská země Cymru - anglicky Wales nabízí, by bylo neodpustitelné barbarství. První naše zastávka je už na velšské pevnině v městě Bangor, kde se přes mořskou úžinu Menai Strait pne unikátní první zavěšený ocelový most na světě, jehož spoluautorem není nikdo jiný než vynálezce parní lokomotivy R. Stevenson. Hned vedle mostu navštěvujeme místní botanickou zahradu. Tam jako zajímavost mají mezi anglicky střiženými trávníky ponechanou i květnatou loučku v níž kvetou orchideje. A nejen ty. Obdivujeme krásný exemplář teprve nedávno objeveného australského jehličnanu Wollemia nobilis, zde byla vysazena přímo jejím objevitelem. Po dalších mílích pak ještě zastavujeme ve starém velšském městě Caernarfon kterému jako mimořádnost vévodí rozsáhlý královský hrad. Dále už ale míříme do hor. Celý další den věnujeme projížďce po velšské vrchovině, která vyplňuje téměř celý severozápad Welsu. K ochraně jejich přírodních krás byl zřízen zdejší rozsáhlý Národní park Snowdonia. Z vrcholu nejvyšší hory Snowdon s nadm. výškou 1085 m, kam nás vyvezla archaická ozubnicová parní mašinka, můžeme obdivovat v blízkosti vrcholu hory hluboké ledovcové kary s jezírky a v dáli celou tuto zemi obepínající moře. Na závěr našeho pobytu ještě opakovaně obdivujeme pamětihodnosti královského přímořského města Conwy s jeho gotickým hradem a městským královským domem. Pak už zase ale spěcháme na letiště, abychom si nejen cestou domů, ale i po další dny uspořádávali to množství nádherných dojmů.
Neradi proto tomuto krásnému koutu Spojeného království říkáme sbohem. Proto raději ještě někdy nashledanou na CYMRU.