Popis orchidejíŘád Orchidales - vstavačotvaré
Čeleď Orchidaceae – vstavačovité
Orchideje náležejí bezesporu k nejkrásnějším i nejzajímavějším rostlinám na Zemi, zároveň patří k nejpočetnějším čeledím kvetoucích rostlin, neboť ve více než 600 rodech čeledi je sdruženo více než 25 000 druhů. Vezmeme-li v úvahu, že se na Zemi vyskytuje asi 170 000 druhů kvetoucích rostlin, pak každý nejméně sedmý druh je orchidej.
Většina orchidejí roste v tropech a subtropech, jejich rozšíření zasahuje do mírných pásem a na severní polokouli až za polární kruh do Arktidy.
Orchideje mají především estetický význam a jsou ceněny pro mimořádnou krásu květů, ohromnou škálu barev a jejich vzájemných kombinace a rovněž neobvyklé tvary. Botanické druhy tropických orchidejí, ale především jejich hybridy se komerčně pěstují pro produkci květů, na trhu jsou nabízeny převážně řezané květy či květenství, ale v poslední době rovněž běžně i hrnkové rostliny.
Jediným druhem, který má praktické využití, je původem mexická orchidej vanilka plocholistá (Vanilla planifolia), jejíž plody – fermentované lusky se používají v potravinářském, likérnickém a farmaceutickém průmyslu.
Sušené hlízy některých druhů terestrických orchidejí byly a bohužel stále ještě jsou v některých zemích používány v lidovém léčitelství (salep) a za tímto účelem jsou každoročně tisíce rostlin zničeny, sběr salepu tak ohrožuje existenci mnoha vzácných druhů rostoucích např. na území Turecka. Hlavní příčinou celosvětového ohrožení a vymírání mnoha druhů orchidejí však jsou nevratné změny jejich přirozených stanovišť následkem nepřímé lidské činnosti – kácení tropických pralesů, intenzivního zemědělství, průmyslu a dopravy.
Stavba květu
Květ zygomorfní – souměrný
1 osa souměrnosti vedená květem Květní diagram
P 3 + 3, A2 nebo 1 Vysvětlivky k popisu:
| A | Anthera | Prašník | | B | Bursicula | Burzikula | | BR | Braktea | Listen - redukovaný list, z jeho úžlabí vyrůstá květ nebo květenství | | BS | Tuber | Hlíza - podzemní zásobní orgán vzniklý přeměnou kořene | | C | Calcar | Ostruha - vakovitý a trubicovitý výrůstek v bazální části pysku | | CD | Caudicula | Stopečka | | CL | Clinandrium (androklinium) | Zadní plocha zobánku, rostella | | CM | Cauloma | Lodyha - nedřevnatý listnatý stonek | | CN | Conectiv | Spojidlo | | ET | Extra tepales | Vnější okvětní lístky | | G | Gynostemium | Sloupek - sloupek vzniklý srůstem čnělky, blizny a tyčinek | | GA | Galea | Přilba - útvar tvořený třemi vnějšími a dvěma párovými vnitřními okvětními lístky skloněnými k sobě | | IT | Intra tepales | Vnitřní okvětní lístky | | L | Labellum | Pysk - prostřední okvětní lístek vnitřního kruhu, odlišený tvarem | | O | Ovarium | Semeník | | P | Perigon | Okvětí | | PO | Pollinium | Brylka - hrudka slepených pylových zrn | | R | Rostellum | Zobánek - zobákovitý či žláznatý výrůstek, přeměněný lichý horní lalok blizny, oddělující prašník od blizny, zabraňující samoopylení | | RH | Rhizoma | Oddenek - podzemní zásobní orgán vzniklý přeměnou stonku barvou i velikostí | | RN | Retinaculum | Terčík, lepivá destička | | S | Stigma | Blizna | | SA | Samen | Semeno | | SD | Staminodium | Patyčinka |
Stavba květu
|
|---|
Pohled čelní
| Pohled boční
| 
| 
| 
| 
|
Obecný popis vstavačovitých
Rostliny vytrvalé, většinou lysé, s podzemními hlízovitými kořeny, většinou párovými, velmi rozličného tvaru – kulovitými, podlouhlými, vřetenovitými, dlanitě dělenými, někdy zploštělými nebo s oddenky tenkými, mohutnými či bezkořennými, vzácně s pahlízami, lodyhy vzpřímené, internodium - část lodyhy mezi dvěma listy či listeny, listy střídavé, nedělené, celokrajné, nahoře někdy přecházejí v listeny, žilnatina souběžná, vzácně síťkovaná, květenství klasnaté nebo hroznovité, květy oboupohlavné, souměrné, v paždí listenů přisedlé nebo krátce stopkaté, pestík spodní, jeden okvětní lístek je větší – pysk, někdy zaškrcený ve dvě části – přední, koncová část pysku - epichil a zadní, bazální část pysku - hypochil a střední část mesochil u příčně zaškrceného pysku (mezi epichilem a hypochilem), někdy je pysk vpředu třízubý až hluboce třílaločný, někdy vypuklý nebo vydutý, někdy vzadu s ostruhou, plod je tobolka s velkým množstvím velmi drobných semen, u většiny rodů je semeník zkroucený tak, že původní horní okvětní lístek vnitřního kruhu (pysk) je zdánlivě v dolní části květu, je-li v květu jedna tyčinka (u většiny našich druhů), je srostlá s čnělkou ve sloupek (gynostemium), na jehož přední straně je mističkovitě prohnutá čnělka s výrůstkem – zobánkem (rostellum), na zobánku jsou jedna nebo dvě žlázky, spojené stopkovitou nožkou (caudicula) s brylkou (slepený pyl jednoho prašníku).
(stavba rostliny typického zástupce terestrických orchidejí mírného pásma
rodu Vstavač – Orchis, druhu vstavač kukačka – Orchis morio)
Vývoj
Vstavačovité se v prvé ontogenetické fázi vyživují heterotrofně,
prostřednictvím některého druhu houby s podhoubím v humusu.
Později, při vytvoření zelených listů, je výživa mixotrofní.
Jen několik rodů zachovává heterotrofní výživu po celý život.
Tyto rostliny jsou nezelené a mají listy zmenšené nebo zakrnělé v šupiny.
Ochrana
Vstavačovité jsou rostliny u nás velmi vzácné a mnohé druhy již vyhynuly, jiné jsou již vyhynutí blízké.
Všechny druhy jsou chráněné.
Určování
Vstavačovité jsou hmyzosnubné rostliny a tak snadno vznikají kříženci i mezi druhy jednoho rodu nebo dokonce mezi druhy různých rodů.
Spolehlivé určení druhů ztěžuje snadná křížitelnost a křížence nelze určit podle žádného klíče, protože znaky kříženců kolísají od znaků jednoho ke znaků druhého rodiče.
Také časté monstrozity znemožňují přesné určení.
Převzato
Texty:
Procházka, F. – kapitola Orchideje in Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1,2, Academia, Praha, 1989
Procházka, F.: Naše orchideje, KMVČ Pardubice, 1980
Kresby:
Gregor, F.: Československé orchideje, OK ČZS, Brno, 1988
|
