Aktuality > Pěstování orchidejí > Tropické orchideje > Dendrobium nobile a jeho hybridy – proč málo kvetou?
 
 
 
 

Dendrobium nobile a jeho hybridy – proč málo kvetou?


Úvod
Několikrát jsem slyšela tuto otázku kolem sebe na orchidejářských akcích i mezi přáteli. Někdy se o tomto problému diskutuje u kávy. Mnoho pamětníků vzpomíná na jarní výstavu orchidejí u nás v Brně v Technickém muzeu před lety, kde byly rostliny dendrobií doslova obsypány nádhernými květy. Několik let předtím jsme nakoupili nejnovější hybridy těchto rostlin od firmy Yamamoto z USA v široké barevné škále a všem nám pěkně kvetly. Ty stejné rostliny jsou tady nyní rozšířeny mezi pěstiteli. A že tyto rostliny kvetou, bylo vidět i na jarní výstavě v brněnském Arboretu. A prodávají se plné květů i na jarních výstavách v zahraničí, kam se často jezdí. Takže kvést umí – jenže asi nejsou tolerantní ke kultivačním podmínkám v tak širokém rozsahu, jak bychom potřebovali. Myslím si, že většina amatérských pěstitelů to asi dělá tak – stejně jako já, že se jim nějaká rostlina zalíbí, tu si koupí, něco si o ní přečtou a pak se snaží ji vtěsnat do podmínek, které doma nebo ve skleníku mají. Rostliny se stěhují na světlo, do stínu, do studeného kouta, zalévat málo, trochu víc atd. A orchidej konečně kvete. Ale „Yamamota“ – jak se jim někdy mezi orchidejáři krátce říká – chtějí svoje. Co to je - to říká literatura i zkušenosti poměrně jasně. V době růstu teplo, světlo a dostatek vláhy, po jeho ukončení sucho a chladno. Stačí to tak udělat.
Česká literatura pro bližší osvětlení problematiky je dostačující (1, 2, 3), ze zahraniční jsem čerpala ještě doplňující informace (4, 5).

Dendrobium nobile
se v přírodě vyskytují v monzunových oblastech jihovýchodní Asie, v Laosu, jižní Číně, Nepálu, Thajsku, i na Tchaj-wanu. Roste ve stromoví řídkého pralesa na světlých místech od nížin až do chladných oblastí Himalájí do výšek 1400 m. Snáší dobře teplo i chlad.
Patří k epifytům subtropického pásma, zásobní látky ukládá do pahlíz stonkovitého vzhledu, které jsou až 50 cm vysoké leskle zelené se zelenými listy. D. nobile obvykle během roku vytváří jednu generaci nových výhonů. S narůstajícím výhonem se na nich vytvářejí dvě řady vstřícných listů, při zakončení růstu na podzim je poslední list nepárový. Další rok na podzim listy na těchto vyzrálých výhonech opadávají, dochází k indukci květů a pak z jednotlivých článků horní třetiny až poloviny pahlízy vyrůstají květenství složené z 1–4 květů. Květy jsou krásné, světle fialové s tmavým zbarvením hrdla, na krátkých stopkách a jsou trvanlivé.
Hybridy Dendrobium nobile se šlechtí právě pro krásu trvanlivých květů v široké barevné škále a protože se poměrně snadno pěstují, prodávají se i jako hrnkové rostliny. Na výborné úrovni současných hybridů se podílejí další druhy. Podíl Dendrobium nobile však vždy výrazně převládá a tomu se podřizuje i pěstování. Např. v rodokmenu Dendrobium Oborozuki je D. nobile 14x, D. aureum 7x, D. signatum 3x, D. regium 2x, D findlayanum 1x, D. moniliforme 1x – (viz. lit. 1). Květy některých hybridů jsou větší než květy středních falenopsisů, mají průměr až 9 cm. Řada nových hybridů je již kompaktnější, pahlízy nedorůstají takové délky a když jsou obalené květy, tak jsou opravdu nádherné. Ale aby takto kvetly - a ony kvést umí a chtějí, musí dostat to, co potřebují.

Kultivační podmínky
Stručně se v literatuře říká: Pěstovat v letním období jako katleje a v zimním období jako cymbidia. V létě teplo, světlo, na podzim chladno, sucho.

Světlo – Dendrobia potřebují dostatek světla. Pro středně velké a dobře narostlé zakořeněné rostliny není zapotřebí žádné stínění ani přes léto, pokud jsou umístěny venku na zahradě a kolem nich dostatečně cirkuluje vlhký vzduch. Pokud jsou v bytě nebo ve skleníku, kde se okolí více přehřívá, je obvykle nutné mírné přistínění, jen aby nedocházelo k popálení listů. Malé rostliny je samozřejmě třeba přistínit trochu více.

Hnojení a zálivka – Je více typů hnojiv pro orchideje. Nejčastější příčinou slabého kvetení je příliš velká akumulace dusíku v rostlinách v letním růstovém období. Pro květuschopné rostliny je vhodnější používat hnojiva s nižším obsahem dusíku. Pevná hnojiva v kuličkách nebo tyčinkách typu Osmocote nejsou vhodná. Přihnojuje se již od jarních měsíců, avšak každé přihnojování je nutné v srpnu ukončit. Já obvykle již v srpnu 2x přihnojím květuschopné rostliny pouze PK-solem v koncentraci asi 1 ml do litru vody /obsahuje pouze fosfor a draslík, nemá dusík/.
        Zálivka je vždy svázána s ostatními kultivačními faktory zejména světlem a teplotou. Substrát by měl výrazně prosychat. Od jara přes léto se zalévá více, na podzim se květuchopné rostliny nezalévají vůbec, zejména když jsou venku až téměř do prvních mrazíků. Po přenesení do skleníku nebo bytu se zalévají minimálně, jen aby se nesvrašťovaly pahlízy. Pomalu začnou narůstat květy.

Teplota – Pro diferenciaci květních základů je důležité vystavit květuschopné rostliny nízkým teplotám. Narostlé a vyzrálé pahlízy ukončují růst a potřebují být alespoň jeden měsíc při nízkých nočních teplotách 5–7 °C. Proto není potřeba na podzim spěchat s uklízením rostlin do skleníku nebo bytu, je ale zapotřebí v deštivém podzimu rostliny chránit před deštěm – vhodná je plně osluněná lodžie. Pokud jsou rostliny suché, snášejí dobře tyto nízké teploty. Sníh a mráz už jim však rozhodně nesvědčí. Pokud by se někomu chtělo třeba každý den nosit večer rostliny někam do zimy a ráno zase na okenní parapet, tak to jde také tak. Netroufám si říci, že je možné je dávat třeba do lednice – ani jsem to nečetla ani nezkoušela. Ale teoreticky by to mělo fungovat taky.

A kvetou… Po dostatečné diferenciaci se začnou tvořit květní poupata – vidíme malé rostoucí kuličky v kolínkách pahlíz. Když pak rostliny necháme v chladném prostředí ve skleníku kolem 5 °C, pokvetou asi v dubnu, když je dáme do teplejšího prostředí kolem 15 °C, pokvetou v lednu až únoru. Ale pokvetou – ať již dříve nebo později – to je ověřené.
    Obvykle se píše, že dendrobia kvetou až na dvouletých pahlízách, kterým již opadaly listy. Ale moderní hybridy při dostatečném vyzrání pahlíz často kvetou i na jednoletém olistěném výhonu. Mají méně květů, avšak další rok na stejné již bezlisté pahlíze vykvetou z dalších pupenů. A pokud se podaří pěstitelské podmínky vytvořit takové, že rostlina má více dvouletých pahlíz, které předchozí rok z nějakých důvodů nevykvetly a nakvetou pak staré a zčásti i nové pahlízy – tak to je ta pravá pastva pro oči a důvod k chlubení. Mám rostlinu, která měla celkem 768 květů. Snad se to někomu z nás také jednou podaří. Podmínky pro to jsme schopni vytvořit. A když nová jednoletá pahlíza nenakvete, tak není potřeba zoufat. O to více květů na ní bude za rok.
    Když jsou rostliny v plném květu je vhodné je mít v trochu chladnějším prostředí, mimo přímý prudký sluneční svit, aby déle vydržely. Pak se z nich můžeme těšit měsíc i déle. Květy mají dobrou trvanlivost i po uříznutí.

Přesazování a substráty – Pro přesazování se používají propustné substráty trochu jemnější než pro katleje, protože i kořeny jsou jemnější. Obvyklá vyhovující kombinace je opět kůra, polystyren a trochu mechu rašeliníku. Protože dendrobia patří k epifytům, musíme dbát na dobrý přístup vzduchu ke kořenům. Používají se spíše menší květináče, mohou být plastové i hliněné, to závisí na podmínkách. Zálivka a složení substrátu se musí přizpůsobit, kořenový systém musí prosychat. Přesazuje se obvykle v jarním růstovém období po odkvětu, když se objeví u výhonu prstenec nových kořenů. Nepřesazujeme zbytečně často, obvykle za 2–3 roky, když je květináč plný a kořeny začínají odumírat.
    Protože pahlízy rostlin mají stonkovitý charakter a jsou tedy obvykle vysoké je výhodně použít závěsný hák, ke kterému se rostliny přivazují. Řada nových hybridů bývá však jen 20–30 cm vysoká.

Množení – Množení je velmi snadné. Rostliny dobře rostou, rozvětvují se a tak je můžeme za několik let dělit, ale ne dříve než mají alespoň 8 pahlíz. Ovšem teprve velké hodně rozvětvené rostliny obalené květy jsou opravdu krásné.
    Někdy však diferenciace na květní základy neproběhne podle našich představ a na pahlíze začne růst několik mladých rostlin, tzv. keikis. Důvodem je dle (4, 5) přehnojení dusíkem a nevhodné kultivační podmínky. Tyto mladé zcela identické rostliny oddělíme opatrně od staré pahlízy, až mají kořínky alespoň 10 cm dlouhé, to je přibližně za rok. Při odlamování je lépe použít žiletku a poškodit raději již starou odkvetlou pahlízu, než mladou rostlinu. Někdy vyrostou z jednoho pupenu nejen květy ale zároveň i rostlinka. Není to časté, ale stává se to.
        Kdo touží si namnožit více rostlin, může odlomenou pahlízu rozřezat na jednotlivé články, položit v teple a vlhku na mech rašeliník a čekat. Po nějaké době ze spících oček začnou růst malé rostlinky.

A to ostatní… - Ne vždy se rostliny chovají úplně podle pravidel, jak bylo popsáno. Ostatně ani my nejsme jiní. Mně obvykle dělá trochu problém zastavit na podzim růst pahlíz. Některé růst skončí – to pak na vrcholu pahlízy naroste jen jeden nepárový list, některé rostou dál. A to visí venku na zahradě na prádelní šňůře a jsou tam dost dlouho. Asi hybridy přece jen mají geneticky dány trochu rozdílné vlastnosti. Když pak přenesu rostliny do skleníku, tak některá pahlíza pokračuje v růstu, protože ve skleníku je přece jen teplo, jenže světla je už málo a rostoucí pahlíza se začíná "vytahovat". Tak jí ukončím růst sama – nahoře ji vylomím - protože někdy jsou pahlízy v mých podmínkách ochotné narůstat během 2 let třeba více jak 1 m a to se mi již nelíbí. Mám raději nižší kompakty. Potom zjara dole obrazí nové výhony a rostlina není přespříliš vysoká.
    Pokud je ve skleníku nebo bytě tepleji, rostou nové mladé výhony již přes zimu. Jsou pak slabé a vytáhlé. Neměly by růst, ale jak jim to vysvětlit, když zrovna to chladné místo k zimování není. A proto si myslím, že je lepší mít několik různých hybridních rostlin a postupně si z nich ponechat ty, které se v našich kultivačních podmínkách chovají nejlépe, tzn. dobře rostou a kvetou. Já mám svoje čtyři oblíbence v různých odstínech barev a s různými tvary květů a ty si pro potěšení pěstuji.
        Letos mi na zahradě vykvetla dvě dendrobia uprostřed léta i když jen několika květy. Nevím proč. Asi měla sucho a byla jim v noci zima. Když jsou na zahradě, tak se o ně moc nestarám, nechávám to přírodě.
        Co se mi na dendrobiích také velmi líbí je to, že netrpí chorobami. Aspoň já jsem žádné nepozorovala a ani u kolegů o žádných nevím. Možná je to i proto, že se jedná o nové hybridy dovezené před pár lety od firmy Yamamoto a nepěstují se zde tak dlouho.
Závěr
    Závěrem zopakuji to hlavní, co je třeba pro dendrobia udělat, aby nám kvetla a my jsme z nich měli radost.
    Květuschopné rostliny chtějí mnoho světla, nejlépe jim je přes léto venku. Zalévat, přihnojovat hnojivem s nižším obsahem dusíku, v létě již raději bez dusíku. S přihnojováním skončit v srp-nu. Vystavit rostliny na podzim nízkým nočním teplotám po dobu alespoň jednoho měsíce a potom je co nejdéle vůbec nezalévat, nehnojit. Až po objevení květních poupat je trochu zalévat. Začít přihnojovat po odkvětu zjara až je dosti světla, aby narostly přes léto silné pahlízy. A ty vám pak určitě pokvetou.

Literatura:
1/ Dušek, J., Křístek, J.: Orchideje, Academia, Praha, 1986
2/ Gothardová, J.: Pěstujeme orchideje, MK Plus, Brno, 1992
3/ Mužík, V.: Orchideje pro každého, Květ, nakladatelství ČZS, 1992
4/ Handbook On Orchid Culture, AOS 1986
5/ Katalog firmy Yamamoto, USA, 1984
 
 
Orchidea klub Brno