Aktuality > Pěstování orchidejí > Tropické orchideje > Moje Paphiopedilum sanderianum
 
 
 
 

Moje Paphiopedilum sanderianum


ZDENĚK BĚHAL


Paphiopedilum sanderianum, to je u mne dlouhá historie. Že tento klenot z Bornea existuje, jsem se dověděl v roce 1986, když vyšla kniha pánů Duška a Křístka - Orchideje. Byla v ní jen perokresba, „živou“ fotku jsem viděl až za mnoho let na internetu. I když mám všechny knihy, které u nás vyšly, Paph. sanderianum v nich nikdy nebylo. Petaly dlouhé 40–60 cm, to by byla nádhera, říkal jsem si tehdy. Od té doby jsem měl tuto orchidej „v hlavě“. O rok později v pražském Zpravodaji vyšel překlad německého článku „Přehled druhů rodu Paphiopedilum“. U Paph. sanderianum se tam uvádělo, že jde o velmi vzácný, možná již neexistující druh. A jako místo výskytu se tenkrát uvádělo nikoliv Borneo, ale Filipíny a Malajsie, kde neroste. Bylo to kvůli ochraně těchto orchidejí. Sen o Paph. sanderianum se mi pomalu rozplýval. Začátkem devadesátých let jsem občas bral nějakou rostlinu od pana Willingera. Jednou jsem se ho zeptal i na Paph. sanderianum. Řekl mi, že ho má ve skleníku a že už mu kvetlo. Také mi řekl, ať zavolám za rok, že možná bude mít nějaké semenáčky z Německa. Volal jsem mu každé jaro, ale až někdy v roce 2001 mi řekl: „semenáčky Paph. sanderianum mám“. Vzal jsem si dvě rostlinky. Semenáčky byly dost malé, snad dvou, možná tříleté. Jedna rostlinka byla větší, druhá dosti malá. Pomalu rostly, ta větší viditelně lépe.Ale k dospělosti a ke květu měly ještě daleko a taky je v růstu občas něco zbrzdilo. Ta větší mé ženě spadla, když se snažila utřít sraženou vodu na okně. Odnesly to dva listy a trochu se polámaly kořeny. Rostlina na dlouho zastavila růst. Za další dva roky se mi v obýváku objevily třásněnky.Moje žena občas přinese něco zvenku nebo od někoho ze zahrádky, i když to má „zakázané“. Třásněnkám zrovna sanderiana náramně chutnala a rostliny na to reagovaly dost špatně. Než jsem třásněnky zlikvidoval, byly obě rostliny dost „pokousané“. Opět zastavily růst, ta menší přišla o dva listy a začaly jí uhnívat kořeny. S velkým úsilím jsem ji nakonec zachránil.Na jaře 2011 mi to větší Paph. sanderianum konečně vykvetlo čtyřmi květy. Je to opravdu velké dobrodružství, když se vám poprvé začnou rozvíjet a prodlužovat květy. Při tomto prvním kvetení dosáhly petaly květů délky 59 cm. Vloni v červenci mi rostlina vykvetla podruhé. Tentokrát byla rostlina větší, než při prvním kvetení a bylo to znát i na květech. Petaly dosáhly tentokrát na délku 84 cm a to už je krása. Ale abych té radosti neměl příliš. Rostlina stála kvůli květům na metrovém podstavci na jiném místě, než obvykle - pod dvouapůlmetrovou palmou, tu máme v rohu místnosti. Palma měla špatné těžiště, proto byla přivázaná. Paph. sanderianum už odkvétalo, když se palma utrhla. Smetla sanderianum z podstavce a trnitými listy jej připlácla k podlaze. Krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí kupodivu škody nebyly nijak velké. Kořeny byly v pořádku, žádný list nebyl zlomený, byly jen trochu poškrábané od trnů. Oddechl jsem si! Orchidej jsem hned přesadil a roste v pohodě dál. To menší a neduživější Paph. sanderianum se mi také vzpamatovalo, zdárně roste a počítám, že by mohlo snad do dvou let vykvést. Paph. sanderianum pěstuji na parapetu (nebo blízko něho) v panelákovém bytě v 7. patře. Všechna okna máme na jihovýchod. Rostliny chráním před přímým sluncem, i když nějaká ta chvilka na slunci jim nevadí. Rozptýlené světlo mohou v neomezené míře. Používám už pár let průhledné nádoby kvůli kontrole kořenů a substrátu. Substrát míchám klasický - piniová nebo naše borová kůra, rašeliník, bukové listí a dřevěné uhlí. V posledních letech ještě přimíchávám kousky vápence a trochu pemzy. Myslím, že to rostlinám prospívá. Jako drenáž dávám větší kousky kůry a dřevěného uhlí. Substrát by neměl úplně vyschnout, i když náhodné úplné vyschnutí rostlinám nijak neublížilo. Přesazuji jednou za dva roky po odkvětu, to již roste nový výhon a začnou růst nové kořeny. Hnojím poloviční až třetinovou koncentrací hnojiva, než používám na jiné orchideje. Teď jsem si konečně koupil měřič vodivosti (HANNA Dist 3), tak míchání hnojiva bude snazší. Vodu používám odjakživa přímo z vodovodu, v Bruntále máme dobrou měkkou vodu z Karlova v Jeseníkách. A žádná vápencová podloží tady nejsou. Vzdušná vlhkost pro Paph. sanderianum - během růstu je vyšší vlhkost vzduchu samozřejmě lepší, ale pokud moc a často neklesá pod 50 %, není to pro Paph. sanderianum nijak zvlášť kritické. 60–80 % by mohlo být pro rostliny nejlepší. Trochu jinak by to mohlo být s vlhkostí vzduchu během kvetení. Mohla by se totiž podílet na délce petalů květů. Na délce petalů při kvetení Paph. sanderianum se podílí určitě velikost a kondice rostliny (kromě genetické výbavy každé rostliny) a zřejmě také vzdušná vlhkost během vývinu poupat a celého kvetení. Teoreticky by vzdušná vlhkost během kvetení měla být co nejvyšší – až 95 %. Na webu jsem našel pár poznámek na toto téma. Americký pěstitel a prodejce Paph. sanderianum Leo Schordje tvrdí, že při klesající vzdušné vlhkosti během vývinu a růstu květů petaly zpomalují růst. Tomu bych docela věřil. Petaly jsou tenké a jemné a při jejich délce a suchém vzduchu bude mít asi rostlina problém dostatečně je zásobit vodou a živinami. Z vlastní zkušenosti vím, že v noci, kdy byla vlhkost vzduchu vyšší, byl vyšší i přírůstek petalů, než přes den, kdy tomu bylo naopak. A dovedu si představit, že při hodně suchém vzduchu by petaly mohly začít i předčasně zasychat. Když květ „dozraje“, petaly už nerostou, takže co nestihnou do délky do té doby, potom už to nedoženou. Ale leckdo na tyto věci může mít samozřejmě třeba jiný názor. Přeji všem pěstitelům Paph. sanderianum co nejdelší petaly. V přírodě prý mohou petaly dosáhnout délky i přes 1 metr.
 
 
Orchidea klub Brno