Aktuality > Pěstování orchidejí > Tropické orchideje > Skvrnité a jiné neobvyklé primární hybridy rodu  Cattleya
 
 
 
 

Skvrnité a jiné neobvyklé primární hybridy rodu  Cattleya


Václav Klát
Bifoliátní katleje mají na rozdíl od labiátních sice menší květy, ale zato s větší tuhostí a trvanlivostí. Mnohé druhy vynikají i neobvyklými barevnými kombinacemi. Ze skvrnitých druhů je nejoblíbenější C. aclandiae. U tohoto druhu se traduje, že se kultivuje obtížně a nekvete. Jednou z příčin je snad příliš časté dělení rostlin - ponechávám trs s minimálně 10 pahlízami a tento pak kvete pravidelně. Také epifytní kultura nemusí být nejvhodnější, rostliny nejsou odolné k delšímu přeschnutí. Mají poměrně dost silných kořenů a rostou dobře v dosti velkých mělkých miskách z průsvitného plastu. Z dalších skvrnitých druhů se pěstují C. ametystoglossa, C. leopoldii, řidčeji C. granulosa a příbuzná C. schofieldiana. Krásný, ale náročnější a hůře dostupný drobný druh je C. schilleriana a její odrůda s modrým pyskem var. Imperialis. Tento druh už možná v přírodě vyhynul, stejně jako C. velutina. Skvrnité variety se vyskytují i u dalších druhů, např. C. bicolor. Výskyt, množství a velikost skvrn někdy závisí na osvětlení, jako u C. guttata a jejích kříženců, například Bc. Praeti (x Rhyncholaelia digbyana). Při křížení s labiátními katlejemi jsou kříženci často beze skvrn, naopak u kříženců bifoliátních katlejí se skvrnitost dědí, zvláště mají-li skvrnité květy oba rodiče.

Z obecných pravidel platí, že šířka tepalů se dědí po matce, pysk obvykle po otci. U křížení bifoliátních katlejí s Rhyncholaelia digbyana je zvětšení pysku méně patrné než u kříženců labiátních katlejí. Substance a trvanlivost květů se dědí po matce, takže tyto hybridy nemají nevýhodu měkkých a rychle pomíjivých květů jako starší typy Bc. U primárních hybridů labiátních katlejí s Rh. digbyana se i u tohoto druhu někdy stává, že se pysk pro svoji komplikovanou strukturu zcela nerozvine. Třásně na pysku jsou u kříženců bifoliátních katlejí obvykle kratší nebo mají jen charakter ozubení, poruchy při rozvíjení květu se obvykle nevyskytují. Habitus a ekologické nároky jsou děděny spíše po matce, dvoulistost je dominantní znak.

Po úspěšném opylení následuje zavadnutí květu, semeník však může ještě odumřít během několika týdnů až měsíců. Takto neúspěšný byl pokus o opylení Encyclia phoenicea čerstvým pylem C. velutina a měsíc starým pylem C. elongata, uchovávaným při -10 °C. Máme-li dostatek květů otcovské rostliny, je vhodné použít tolik brylek, kolik se jich na bliznu vejde. Tím můžeme zvýšit množství klíčivých semen zvláště u geneticky vzdálenějších rodičů anebo eliminovat sníženou klíčivost pylu po dlouhém uchovávání v mrazicí schránce ledničky.

Velmi zajímavá křížení s C. intermedia var. aquinii se u bifoliátních katlejí nevyznačují vždy červenofialově zbarvenými konci petalů, často jsou „véčka“ viditelná jen proti světlu. Tak tomu je u křížení C. intermedia var. aquinii s C. aurantiaca, C. aclandiae (= C. Calumnata) a C. ametystoglossa (= C. Interglossa). Pouze skvrny na petalech jsou u skvrnitých kříženců nepatrně výraznější. Hybrid C. Calumnata má až 11 cm široké béžové květy s červenohnědými menšími skvrnami. Tepaly jsou poněkud zkadeřené a uhnuté nazpět, tedy poměrně úzké. V dobrých podmínkách kvete 2–3 x ročně. Tuhé vonné květy s výrazným pyskem jsou však dosti křehké.

Podobná C. Interglossa ná květy menší, podklad je světle růžový a tečkování spíše tmavofialové. Květy mají velmi elegantní tvar a zvláště výrazně zbarvený pysk. Tepaly jsou širší než u C. Calumnata . Květenství má delší stopku a objevuje se i u pěkných rostlin jen jednou ročně. Pahlízy jsou kratší než u C. ametystoglossa.

Za nejkrásnější ze skvrnitých hybridů považuji C. Memoria Bleui = C. granulosa × C. aclandiae. Velikost a množství květů záleží silně na kondici rostliny, květy jsou široké 10–13 cm v počtu 1–3. Jsou na zeleném podkladě hnědočerveně skvnité a žilkované, s velkým pyskem, který má částečně rozevřené postranní laloky a sympaticky voní po becherovce. Rostliny umístěné na plném slunci mají základní barvu květu zlatohnědou a skvrny menší, viz foto. Silné trsy kvetou až 3x ročně. Habitus je poléhavý až plazivý.

Na květy dalších zajímavých hybridů si počkám, semenáče jsou ještě malé nebo v lahvích. Podařilo se mi křížení C. intermedia v.coerulea × Euchile mariae (Epicattleya Blue Morrea) a C. intermedia v. coerulea × Rhyncholaelia glauca. Ve druhém případě byl použit pyl ponechaný 3 dny nad silikagelem při teplotách mírně nad nulou v ledničce a 3 měsíce při -12 °C v mrazáku. (Umístění nevysušeného pylu při teplotách nižších než nula by mohlo vést k jeho poškození.) Tento postup byl také úspěšný při uchování pylu Laelia gouldiana pro opylení C. leopoldii. Zde byl pyl klíčivý i po 4 měsících. C. velutina jsem opylil pylem Rhyncholaelia digbyana, který byl několik dní uchováván nad silikagelem při +3 °C a tři týdny při -3 °C. Opylení Euchile citrinum pylem Rhyncholaelia digbyana, který byl 5 dnů při asi +3 stupních v ledničce bylo neúspěšné. (Tento hybrid je v literatuře popsán jako Brassocattleya H. G. Alexander). Podařily se výsevy C. forbesii × Euchile citrinum (C. Citriform) a C. aclandiae × Brassavola cucullata. Tobolky C. luteola × Rhyncholaelia glauca (Bc. Don Morisson) a C. forbesii × Laelia grandis dozrály a jsou vysety. Čokoládové zbarvení i vůně Encyclia phoenicea, její dlouhé stonky a krátké pahlízy mne zlákaly k dalším pokusům – byl použit úspěšně pyl C. leopoldii asi týden uchovávaný při -2 °C. Křížení s několika dalšími katlejemi, např. C. elongata, však bylo neúspěšné. C. elongata je zajímavý druh ke křížení, i když jsou květy vzhledem k velikosti rostliny poměrně malé. Kříženec s C. labiata = C. Rembrandt je výchozím pro některé moderní hybridy. C. elongata má dvojnásobný počet chromozomů (2n=80) než většina bifoliátních katlejí, což může znamenat větší květy u hybridů.
 
 
Orchidea klub Brno