Exkurze 2015
ZPRÁVA Z EXKURZE ORCHIDEA KLUBU – NOVOHRADSKÉ HORY 2015
JINDŘICH ŠMITÁK
Domácí exkurze Orchidea klubu jsou přinejmenším stejně příjemné jako ty zahraniční, na které jsme ještě donedávna jezdili, ať již pod organizací CK GeoTrips, z nichž poslední klubová se uskutečnila v roce 2014 do italských Dolomitů a v roce 2015 do Maroka, jíž se také zúčastnilo několik našich členů, nebo pod mým vedením – naposledy v letech 2013 a 2014 na Slovensko. Slovensko je však přece jen rozdílné od ostatních zemí, neboť zde lze exkurzi uskutečnit také ve čtyřech dnech a vlastní dopravou, jak je to zvykem u našich domácích exkurzí, je levnější a není zde žádná jazyková bariéra. Slovensko tedy stále považujeme za „naše“ a tak na Oravu jedeme asi se stejnými pocity, jako třeba do Krkonoš. Pouze vlastní zajištění a příprava půl roku dopředu jsou přinejmenším stejně náročné, jako do jiných evropských zemí, neboť všechny ostatní předpisy, včetně objednávek ubytování, dopravy, plateb aj., se vztahují na Slovensko stejně jako třeba na Itálii nebo kteroukoliv jinou zemi. Také organizace a odpovědnost za 50 lidí namačkaných týden v autobuse na cestě Evropou přivádí vedoucího zájezdu mnohdy do stresujících situací. Z mé strany je tedy rozhodnuto – hromadné zájezdy busem do jižní Evropy skončily. V dnešní době již většina našich členů jezdí za orchidejemi do světa soukromě nebo v menších skupinkách, naše čtyřdenní domácí exkurze se však budu snažit udržet, i když dnes to již není jen o orchidejích a jiných kytkách, ale hlavně o setkání přátel, navíc v hezké přírodě, kde se nějaké kytky vždycky najdou.
Takové motto měla i exkurze do Novohradských hor. Málo známá oblast v jihovýchodním cípu Čech slibovala především zážitky přírodně-krajinářské, o nějakých nálezech orchidejí jsme si moc iluzí nedělali. Ubytování na tři noci s polopenzí jsme měli zajištěno v soukromém penzionu Hotel U pralesa v malé obci Černé Údolí, asi 4 km od státní hranice a od hranice Národní přírodní rezervace Žofínský prales. Hotel U pralesa, kde bylo skvělé ubytování i strava, byl zajímavý také tím, že jeho majitelem je pan Jarda „Hajnej“ Michal, současně také vlastník cestovky Pangeo tours, který vozí zákazníky luxusními ubytovacími autobusy po těch nejzajímavějších zemích světa od Jižní Ameriky, přes Afriku i Asii. Bodrý a veselý chlapík, který nám svým poutavým vyprávěním a filmy z cest po světě zpestřil dva večery, o třetím večeru jsme si vystačili sami promítáním z našich cest.
Novohradské hory jsou od roku 1999 vyhlášeny jako přírodní park na území dvou okresů. Severní, poněkud menší část, leží v okrese České Budějovice, jižní pak v okrese Český Krumlov. Celková výměra přírodního parku je necelých 240 km2. Součástí parku je zhruba 12 přírodních rezervací a památek, zahrnujících především dosud relativně zachovalé části přírody – přirozená lesní společenstva, údolí vodních toků, mokřady, prameniště, horská vrchoviště a rozsáhlé nelesní enklávy. Exkurzní trasy po oblasti si volily jednotlivé skupiny podle vlastního rozhodnutí. Největšími lákadly byly přirozeně dvě naše nejstarší lesní rezervace – pralesy Žofín a Hojná Voda, zřízené rozhodnutím tehdejšího vlastníka místních lesů hraběte Buquoye již v roce 1838. Žofínský prales, ležící při hranici s Rakouskem byl vzdálen od našeho hotelu U pralesa jen asi 1 km, je však celý oplocen a pro veřejnost nepřístupný, proto bylo možné nahlédnout do okraje porostu pouze přes plot z obvodové cesty kolem rezervace. Větší pozornost všech skupin se tedy soustředila na prales Hojná Voda, v severní českobudějovické části Novohradských hor. Prales je přístupný a vede k němu červená turistická značka z obce Hojná Voda a po jeho obvodu je zřízena naučná stezka. Rozlohou 9 ha je zhruba 10× menší než Žofínský prales, avšak charakterem přirozených smíšených lesních porostů v téměř shodné nadmořské výšce (730–885 m) je Žofínu velmi podobný. Na zástupce vstavačovitých je však tento biotop velmi chudý. Podél naučné stezky po obvodu rezervace jsme nacházeli v docela hojném počtu dosud nekvetoucí kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a na jednom světlejším palouku rostla nevelká populace prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii). Ani svahové louky v okolí osady Černé Údolí nenabízely žádné závratné počty orchidejí. Tu a tam se na kyselém žulovém podloží vyskytly jednotlivě vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) nebo v přírodně krajinářském parku – NPP Terčino údolí u Nových Hradů to byl ještě prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).
Limitujícím faktorem našeho třídenního pobytu v „Novohradkách“ však bylo počasí. Kvůli častému dešti jsme nemohli důkladněji prozkoumat rozsáhlé luční komplexy a rašeliniště v okolí Pohoří na Šumavě, tak se terénní průzkumy omezily na pouhé „nakouknutí“ na okraj těchto území, do rozbahněných terénů však nebylo možno vstoupit. Většina skupin se proto jeden den rozjela i do širšího okolí, až do jižní části CHKO Třeboňsko, k Lomnici a Veselí nad Lužnicí, vzdálených zhruba 30 km od naší základny. Zde sice téměř žádné orchideje nerostou, ale mnoho zdejších přírodních rezervací bylo příslibem, že nalezneme aspoň některé ze vzácných a ohrožených druhů rostlin, které nejsou jinde ke spatření. Skoro všichni účastníci tuto možnost přivítali, neboť botanický zájem většiny z nich není soustředěn pouze na orchideje, ale rádi spatří i vzácné kytky, které by jinde neviděli. Tak tomu bylo např. v NPR Červené blato, v níž okruh naučné stezky po haťovém chodníku vede porosty borovice blatky (Pinus rotundata) s podrostem rojovníku bahenního (Ledum palustre), na rašeliništi v PR V Rájích s výskytem všech tří druhů rosnatek a mnoha dalších vzácných vrchovištních rostlin, nebo v pískovnách jižně od Veselí n./L. a v okolí Vlkova, kde rostla řada dalších ohrožených druhů. Jen namátkou např. plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum), nehtovec přeslenitý (Illecebrum verticillatum), stozrník lnovitý (Radiola linoides), nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis), vzácné druhy ostřic a sítin a řada jiných.
Poslední den, neděle, bývá již ve znamení rozjezdu účastníků směrem k domovům. Tato zpravidla dlouhá cesta bývá vždy využita k návštěvě nějaké orchidejové lokality, které se cestou vždy najdou. Bývají to zpravidla známá orchidejářská „poutní místa“, značně vzdálená od radiusu našich obvyklých každoročních průzkumů a ověřovaček, tak je dobré využít této možnosti a zjistit stav vzdálené lokality a četnost populace. Tak tomu bylo i cestou přes Českou Kanadu, kde jsme nemohli vynechat známou lokalitu prstnatce Traunsteinerova (Dactylorhiza traunsteineri) u Kaprounu. Jak to obvykle bývá – sjela se zde většina aut směřujících k východu na Moravu. Zjištění na místě bylo víc než uspokojivé, loňská populace prstnatce Traunsteinerova měla zřejmě příznivé podmínky a vykvetlo zde 30 nádherných rostlin oproti roku 2010, kdy jsme zde při exkurzi po České Kanadě nalezli jen 5 jedinců.
Další skupiny se cestou domů stavovaly ještě na jiných místech a poslední zastávkou naší brněnské kolony tří aut v nedělním odpoledni byly Ketkovice, 40 km před Brnem. Tady nás rovněž čekalo překvapení, neboť po pěti letech zde opět vykvetl jazýček jaderský (Himantoglossum adriaticum) a to hned v počtu tří kusů. To tedy byla příjemná tečka za třídenním putováním po kraji sice malebném, ale na orchideje chudém.
Přejme si, aby letošní exkurze do Orlických hor, pod patronací a vedením místních znalců, přinesla opět spoustu hezkých zážitků a aby nám i počasí bylo příznivěji nakloněno.