Pár postřehů ze setkání s opylovači našich orchidejí

PÁR POSTŘEHŮ ZE SETKÁNÍ S OPYLOVAČI NAŠICH ORCHIDEJÍ

DAVID PRŮŠA

Orchideje fascinují své obdivovatele hned několika způsoby. Jednou z nejzajímavějších vlastností našich orchidejí je způsob opylování. Jak pravděpodobně každý zájemce o vstavačovité ví, nejčastější strategií k přenosu pylu je využití hmyzího opylovače, na kterého orchidej nalepí velké množství pylových zrn najednou ve formě jakéhosi balíčku. Tento balíček se odborně nazývá brylka neboli pollinium. Díky tomuto způsobu přenosu pylu dochází jednak k zvětšení efektivity využití pylových zrn a jednak je zajištěna tvorba opravdu velkého množství semen v jedné tobolce hned po prvním opylení. Tvorbou brylek je kromě orchidejí známá ještě čeleď Asclepiadaceae. Má se za to, že u obou čeledí se tato vlastnost vyvinula nezávisle na sobě.

K tomu, aby hmyzí opylovač květ orchideje navštívil, vyvinula evoluce systém lákadel, před kterým by mohli závistí blednout i ti nejmazanější reklamní a marketingoví agenti. Ten zahrnuje buď skutečnou tvorbu nektaru, šálení v podobě předstírání tvorby nektaru anebo třeba stavění se do role samičky ochotné se pářit. Kromě samotného nalákání hmyzu k návštěvě květu musela ale příroda sestavit i důmyslné mechanismy, které zabezpečí, že balíček pylových zrn (brylka) se správně přichytí na tělo hmyzu a bude odtransportován na jiný květ, kde bude zanechán na blizně a dojde tak k opylení. Hodně věcí z této oblasti poznání popsal v poměrně dávných dobách již Darwin (1862). Jeho nákresy a popisy dějů jsou citovány v orchideové literatuře dodnes a mnoho z nás má v teoretické rovině své znalosti právě od něj. Abychom ale mohli ocenit nádheru vší této rafinovanosti, musíme se podívat do květů orchidejí s nějakou hodně zvětšující pomůckou. A v tu chvíli se neubráníme posvátné úctě před tímto velkým přírodovědcem a jeho pozorovacími schopnostmi. Když se totiž do květů většiny našich orchidejí já sám podívám bez pořádné lupy pouhým okem, mám kolikrát problém rozpoznat, kde ta brylka v prašníku vůbec je. A pozorování dalších detailů viscidia nebo blizny je zcela nemožné. Když si ale kvítek se sloupkem vyzvětšuji buď pořádnou lupou nebo foťáčkem, který má režim mikroskop, můžu si pak detaily vychutnat mnohem lépe a ještě více pak můžu ocenit Darwinovy pozorovací schopnosti.

K některým svým výpravám za orchidejemi v roce 2020 jsem se vybavil několik jednoduchými pomůckami. Jednak obyčejnou jehlou, kusem polystyrenu a malým foťáčkem, který disponuje režimem mikroskop. Jehlou jsem si opatrně vyzkoušel, jaké to je protrhnout rostelovou žlázku s lepidlem a nabrat brylku, abych si jí mohl detailněji prohlédnout. Potom jsem jí dal před objektiv a vyfotil. A na závěr jsem se brylku z jehly snažil umístit na bliznu květu jiné rostliny, aby nepřišla nazmar a abych měl pocit, že přírodě nijak neškodím. Všechny fotografie, které jsem pořídil, byly pořízené tedy přímo v terénu nad rostlinou a brylka pak byla použita k opylení jiné rostliny na lokalitě.

Z této činnosti jsem si odnesl několik zajímavých zkušeností. Kromě toho, že různé druhy orchidejí mají různé tvary a velikosti brylek (což asi nepřekvapí), tak jsem zjistil, že z různých druhů orchidejí lze odebrat brylku různě snadno nebo obtížně. U takových druhů, jako je Listera ovata, Epipactis helleborine nebo Liparis loeselii, se stačí špičkou jehly jen zlehka dotknout rostela a už se brylky tahají z pouzder. Překvapivě u rodu Dactylorhiza nebo Orchis to zas tak snadné nebylo a chvílemi jsem si až říkal, jak to ten hmyz vlastně dělá, že se mu to podaří. Jestli do rostela naráží delší dobu větší silou nebo zda tu rostelární žlázku třeba aktivně nekouše. Další zajímavou zkušeností pro mne bylo umísťování brylek na bliznu jiného květu. Lepidlo, kterým byla brylka přilepena na špičku jehly, totiž v naprosté většině případů drželo jako čert a často jsem si při opylování musel pomoci ještě druhou jehlou, kterou jsem z té první jehly musel brylku na bliznu aktivně seškrábnout. I při této činnosti se mi vkrádala na mysl otázka, jak to ten hmyz vlastně dělá, že se mu to podaří. No – ono se mu to taky občas nepodaří. Dost často je totiž k vidění brylka, která je vytažená z květu a je přichycená na okvětní lístek nebo na listen. Ale stejně. Nějak to zařízené být musí, když k opylení dochází a orchideje semena v dostatečném množství každoročně vytvářejí.

                Kromě detailního prozkoumání struktury sloupků a brylek, čemu se lze s dostatkem pečlivosti a času věnovat poměrně systematicky, patří na vyšší úroveň poznávání samotné pozorování návštěv opylovačů. Tady ale přichází ke slovu ještě náhoda a štěstí. Jedná se totiž většinou o zachycení velmi krátkých a pomíjivých okamžiků, které, ačkoli probíhají většinou podle podobného scénáře, jsou pokaždé jedinečné a neopakovatelné. Zatímco na prozkoumání stavby sloupku stačí vypravit se na stanoviště v době květu, tak na pozorování opylovače při práci to nestačí ani zdaleka. Mnohdy může pozorovatel u květu orchideje prosedět celé hodiny a žádný hmyz jako na potvoru nepřiletí. A pokud přiletí, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o opylovače.

                V roce 2020 jsem měl štěstí na zachycení několika zajímavých okamžiků při pozorování hmyzích opylovačů.

Naše nejběžnější orchidej – kruštík širolistý (Epipatis helleborine) - ve svém hypochilu vytváří nektar a láká k návštěvě a opylení především vosy. Mně se podařilo zachytit návštěvu květu kruštíku vosou rodu Dolichovespula. Zajímavé bylo, že vosa se po květech s nalepenými brylkami pohybovala s nápadnou poruchou koordinace pohybů a velmi ztěžka. Uvažoval jsem, zda je tato porucha způsobená tím, že má nalepené brylky na očích a okolo očí, a má tedy sníženou orientaci v prostoru, anebo zda v horku nektar v hypochilu trochu nezkvasil a vosa nebyla omámená alkoholovým opojením.

Kromě opylovačů se v květenstvích orchidejí často vyskytují i jejich predátoři. Je běžné se zde setkat s pavouky čeledi běžníkovitých, kteří zde na opylovače číhají a právě zde svojí kořist lapají. Opět díky náhodě jsem měl možnost pozorovat scénku, jak běžník na kruštíku chytil opylovače (vosu) i s přichycenou brylkou na hlavě a chystal se k hostině. V minulosti se mi již podobnou scénku vyfotit podařilo, ale dosud nikdy se mi nepodařilo zachytit oběť i s brylkou na hlavě.

Další zajímavou příhodou, kterou se mi podařilo zachytit, byla návštěva srpice na kruštíku. Překvapením pro mě bylo, že kromě vos se i srpice ukázala být opylovačem této naší orchideje. Srpice měla brylky přilepené uprostřed čela a vypadá to tedy, že i tento druh hmyzu si rád zaletí pochutnat na kruštíkovém nektaru.

                Další zajímavé pozorování jsem učinil, když jsem si fotil květenství Nigritella widderi. Všiml jsem si broučka, který se tahá s brylkami přilepenými na své tělíčko a přelézá velmi namáhavě z květu na květ. Při prvním pohledu se vkrádalo na rty zvolání: „Ha, opylovač!“ Jenže zrovna Nigritella widderi je takzvaný apomiktický druh tetraploidního temnohlávku, u kterého dochází k tvorbě semen bez opylení. Takže jeho vlastnost, že vytváří brylky, které lepí na hmyz navštěvující jeho květy, je jen jakýmsi atavismem. A zachycený brouček s brylkami tedy opylovačem vlastně není. I když to tak na první pohled vypadá.

Za pomoc s určením některých opylovačů alespoň do rodu děkuji Zdeňku Navrátilovi.

Citace:

Darwin Ch. (1862): The various contrivances by which orchids are fertilized by insects. – London Ed. I. [Ed. II., 1890], 300 p.