Moje vzpomínky a zkušenosti s pěstováním orchidejí a Tillandsii – 1. část

Jan Zima

Jak mnozí z vás vědí z mých přednášek, zabývám se pěstováním orchidejí již od roku 1981. V letošním roce to tedy bude již 30 let, kdy jsem se celkem náhodně nakazil „zeleným“ virem. Následující řádky popisují vleklý a těžký průběh tohoto onemocnění.
Prošel jsem všemi „vývojovými“ fázemi. V letošní části si trochu zavzpomínám a v druhé části příští rok si vám dovolím popsat pár užitečných triků, na které jsem přišel sám nebo jsem je okoukal od jiných kytičkářů.
Začínal jsem klasicky s kultivací několika darovaných orchidejí (jeden phalaenopsis, jedno zygopetalum a jedna cattleya) na okenním parapetu. Již dříve byl ale náš byt plný různých anthurií, phylodendronů a begonií. S pěstebními úspěchy rostla chuť a zanedlouho byly oba moje parapety plné. Rostliny stály na plastových žebrovaných podnosech, ve kterých po zalití stála voda a ta se postupně odpařovala a zvyšovala tak v prostoru orchidejí vzdušnou vlhkost. Rostliny se tenkrát sháněli opravdu velmi těžko. Občas se povedlo koupit nějaké orchideje v prodejně v Praze ve Spálené ulici. Já jsem měl to štěstí, že v nedalekém Oseku pěstoval orchideje pan Pecl a ve Slovči u Městce pan Buchar. Od nich pocházely moje první orchideje. Co radosti udělala první kvetoucí Cattleya forbesii nebo Oncidium flexuosum!
Občas jsme vyrazili společně do Liberce navštívit nestora českých orchideářů pana Berku. Ten měl nádhernou sbírku orchidejí a hlavně tillandsií. S ním jsme pak vykonali naše liberecké „kolečko“. Dopoledne jsme vždycky navštívili pana Kerdu (vedoucí) a pana Paura  (zahradník od orchidejí) v komunálním zahradnictví ve Stráži u Liberce s vynikající kulturou rodu Paphiopedilum na řez. Zastoupeny zde byly zejména botanické druhy Paph. insigne, callosum a sukhakuli a dále spousta prastarých, ale bohatě kvetoucích hybridů. Skleník byl nízký, jednoduše zasklený a umístěny do kopce s výrazným prouděním vzduchu. Další skleník byl věnován pochopitelně hybridním Phalaenopsisům v růžové a bílé barvě na řez a pak tu byl ještě jeden s katlejemi. Po revoluci bohužel bylo celé zahradnictví zlikvidováno a dnes tam již stojí rodinné domky. Odpoledne pak patřilo návštěvě botanické zahrady v Liberci, kde nás již očekávali manželé Mádlovi a paní Malinová. Po prohlídce skleníků jsme skončili u Mádlů a diskutovali do noci o kytičkách. Když jsem vloni v listopadu převazoval některé moje letité rostliny, objevil jsem ještě původní cedulky z 80-tých let se jmény tehdejších mých dárců.
Během studií v Praze jsem pochopitelně docházel občas i do pražského Orchidea klubu, kde jsem vykonal i svoji první přednášku. Klub tenkrát vedl Dr. Gut (†), autor dvou nesmírně zajímavých a dodnes platných publikací o orchidejích v bytových podmínkách. Pěstoval svoje orchideje ve velké vitríně v Dejvicích. Dodnes, když tudy jedu na letiště, tak se dívám na dům, kde bydlel a vzpomínám, jak k nám velmi ochotně do Pardubic zajížděl v následujících letech o víkendech pořádat semináře o pěstování orchidejí.
Po zaplnění parapetů logicky následovala pokojová a vzápětí i okenní vitrína, neboť se sbírka rozrůstala. Začal jsem pěstovat i botanické druhy, především z temperovaných a teplých oblastí (Max. variabilis a tenuifolia, Miltonia spectabilis, Oncidium splendidum, Pleurothalis aribulbides a obovata). Bylo to možné zejména díky tomu, že jsme v Pardubicích založili Orchidea klub Pardubice při závodním klubu Tesla Pardubice. Již druhý rok po založení klubu jsem byl zvolen jeho předsedou. Scházeli jsme se jednou měsíčně a pokaždé někdo přinesl něco zajímavého na výměnu či prodej. V době své největší slávy měl klub celkem 105 členů!!! Aktivně se nás scházelo na schůzích mezi 50 až 70. Byl by hřích nevzpomenout na manžele Jehličkovy (†), Šťáskovy a Bohatých, Láďu Valentu, Láďu Kalouse, pana Kindla (†), Synka a Vasila Chymčáka. Již druhý rok naší činnosti jsme uspořádali výlet do tehdejší NDR a pak i někdy dvakrát do roka. Našimi oblíbenými cíli bylo v Chemnitz (dříve Karl-Marx-Stadt) zahradnictví pana Rischeho a u Bautzen zahradnictví pana Petasche. Autobus byl vždy plný do posledního místa. Oba jsou již v důchodu, ale pamětníci mohou pana Rischeho zastihnout na výstavách v Drážďanech. Vždy se k nám hlásí a jeho zahradnictví stále nabízí celou řadu zajímavých druhů orchidejí a tillandsií.
Obě vitríny se rychle zaplnily. Ke konci jsme již museli v bytě pomalu svítit i ve dne.
A pak přišlo zlomové rozhodnutí. Postavíme si vlastní dům a tam bude místo i pro opravdový skleník. Nakonec jsem zvolil netradiční umístění skleníku na střeše. Měl plochu téměř 30 metrů čtverečních a v letošním roce po 20 letech chystám jeho velkou rekonstrukci. Orientace podélné osy východ–západ. Nosná konstrukce z „I“ profilů a zasklení bylo provedeno amatérsky jako dvojsklo s distancí z dubových latí. Tmelil jsem vše ručně tmelem z NDR. V severní straně jsou u podlahy větrací otvory pro přívod čerstvého vzduchu v jarních a letních měsících. Stínování obstarával obrovský ořech a vyřazené maskovací sítě od armády. Po jedné velké bouři došlo k poškození ořechu a museli jsme ho postupně skácet. Jak rapidně se změnily světelné a tepelné podmínky. V letních měsících docházelo rychle k přehřívání. Museli jsme častěji stříkat podlahu a večer zalévat. V tomto skleníku jsem pěstoval a pěstuji převážně temperované a teplé orchideje. Z počátku to byly především hybridní orchideje a pak stále více a více dostávaly přednost botanické druhy. Sortiment se díky novým podmínkám ustálil na rodu Brassavola, Bulbophyllum, Paphiopedilum na severní straně, temperované Bifrenaria, Oncidium a Maxillaria.
Začátkem 90-tých let jsem „pronikl“ i do Brna a do Arboreta a blíže se seznámil s Ing. Matouškovou a s celou řadou členů Orchidea klubu Brno.
Po listopadu 1989 se nám otevřely hranice a jelikož jsem již před revolucí dostával časopis Die Orchidee a věděl jsem, kde se koná jaká výstava v okolí hranic, uspořádal jsem několik zájezdů pro orchideáře ze všech klubů. Postupně jsme společně autobusem navštívili výstavy v Norimberku a Mnichově. K vrcholům pak patřily dva výlety do Holandska, na které dodnes všichni vzpomínáme se „slzou v oku“. Tyto zájezdy se podařilo uspořádat ve spolupráci s panem Breuerem (†). Byl to nesmírně zajímavý německý obchodník s orchidejemi a kdo se s ním někdy setkal, může jen potvrdit. Na počátku 90-tých let přivezl dvakrát celý kamion orchidejí do Pardubic a udělal ve vstupní hale výstavu pro naše sympozium. Z té doby se datuje i moje spolupráce s Lutzem a Frankem Roellkovými, kteří rovněž zásobovali naše orchideáře svými kvalitními výpěstky.
V polovině 90-tých let začala pozvolná klubová stagnace. Lidé se nabažili výstav, některým začali ekonomické potíže, náš zřizovatel Tesla Pardubice skončil a nemravné požadavky na zapůjčování sálu pro schůzování vedly k likvidaci klubu. Spousta vynikajících sbírek v té době bohužel nenávratně zanikla.
A pak přišla v listopadu v roce 1996 první cesta do amazonské části Peru s Marianem Červeňanským (†) a Dušanem Horákem. Konečně jsem měl možnost na vlastní oči vidět, jak orchideje a bromélie rostou v pralese! Výrazně jsem zkorigoval některé své představy o vlhkosti a pohybu vzduchu. V roce 2001 následovala průlomová cesta do Mexika s Jardou Chvastkem a dalšími „blázny“. V roce 2003 jsem již sám připravil cestu pro mé známé po Mexiku, kdy jsme najeli téměř 4500 km. Podařilo se nám získat oficiální CITES na orchideje a fyto na tillandsie. 
První měsíční expedice do Ecuadoru se konala v roce 2005. Ve spolupráci s universitou v Cuenca pak v roce 2008 proběhlo mapování tillandsií v jižním Ecuadoru a uzavření dohody o spolupráci mezi univerzitou v Cuenca a MZLU Brno.
A konečně na podzim roku 2007 jsem dostavěl svůj druhý skleník, tentokrát pro studené a temperované orchideje. Konstrukce je z hliníkových profilů s přerušeným tepelným mostem, střecha z makrolonu a boky jsou zaskleny vakuovými dvojskly. Plocha cca 20 m2, výška u domu přes 4 metry, skleník je zapuštěný 1,25 m pod terén, základ z betonových tvarovek ze ztraceného bednění. Za zcela zásadní a „geniální“ považuji použití tepelného čerpadla (které přihřívá bazén) na ochlazování tohoto skleníku. Studený vzduch je přiváděn otevřeným oknem do skleníku. Tento skleník mi umožňuje kultivaci orchidejí s extrémními nároky na nízké teploty zejména v létě. Jsou v něm zastoupeny rody Dracula, Masdevallia, chladnomilné Maxillaria, Odontoglossum, Cyrtochilum a Nanodes. Nad orchidejemi visí v zimě moje obří sbírka tillandsií.
Přes léto jsou všechny tillandsie a část orchidejí umístěny venku. Podél plotu se sousedy jsem vystavěl „síťové“ stěny a ně koncem dubna začínám rozvěšovat své miláčky. Uklízím podle počasí v září až říjnu. Konstrukce těchto stěn je z pozinkovaných trubek, které jsou zabetonovány do patek o průměru 25 cm a hloubky 60–80 cm. Mezi trubkami jsou nataženy vodící dráty a na ně je pak upevněno žebírkované poplastované pletivo. Na pletivu je jak je možno vidět z fotografií natažena z estetických důvodů stínovka.
Horní skleník je vytápěn v zimě na min. 16 ºC v noci, přes den pak na 18 až 20 ºC. Pochopitelně když vyjde sluníčko, je teplota hned někde jinde.
Dolní skleník má teplotu v úrovni 1,25 m nad podlahou min 8–10 ºC, v horní partii pod střechou pak až 16–17 ºC. Odsávací ventilátor hlídá přehřátí a při překročení teploty nad 25 ºC se automaticky spíná odsávání. Přívod čerstvého chladného vzduchu je ze sklepa.
Oba skleníky mají několik okruhů nucené cirkulace vzduchu, kdy se vždy po určité době spíná část ventilátorů tak, aby ve sklenících docházelo k proudění vzduchu z různých stran jako v přírodě. Po zálivce pak pouštím všechny ventilátory na nonstop, aby rostliny co nejdříve oschly a předešel jsem tak možnosti vzniku hnilob a bakterióz.
Zalévám dešťovou vodou, která se ve sklenících předehřívá v sudech, ve které je klasické levné kalové čerpadlo za 750,- Kč s výkonem 1300 l/hodinu. Nedává sice až tak vysoký tlak, ale na pohodlnou zálivku stačí. Hnojím jednou za dva týdny.
Na dokončení se těšte příští rok!