Milan Domkář
Žijeme v době, kdy vedle času nic nepádí tak kupředu, jako technický pokrok. Ty tam jsou doby, kdy jsme zasolení zálivkové vody poznali většinou jen podle výkvětu solí na keramickém květináči. Nebo jak mnoho či málo mají naše rostliny světla dle zbarvení listů. Jistě, zkušený pěstitel toto dokáže odhadnout i dnes, ale na trhu jsou již k mání „techničtí pomocníci“, kteří pro nás potřebné veličiny změří celkem přesně.
Občas se v literatuře objevuje zmínka v hodnotách μS – mikroSiemens při přípravě hnojivých roztoků. Obvykle si však vystačíme v ředění hnojiv s mililitry na litr vody. Něco jiného je to ale s měřením obsahu solí v zálivkové vodě (tedy přesněji vodivosti, abych nerozlítil odborníky!). V podstatě lze říci, že čím méně „mikrosímensů“ naměříme, tím lépe. Po delší době, co používám měřič na obrázku, se odvažuji tvrdit, že čistá dešťová voda má do 10 μS, což znamená to samé, co destilovaná voda. Je však pochopitelně třeba počkat, až déšť řádně opláchne plochu, ze které vodu shromažďujeme. Výše uvedený měřič měří v mS- miliSiemens, což je hodnota hrubější než μS. Ale pro daný účel to vyhovuje – 0,01mS = 10 μS. V kelímku na fotografii je dešťová voda. Takovýto jednoduchý přístroj lze pořídit již od cca 1300
–1500 Kč. K měřiči je obvykle dodáván i kalibrační roztok, který lze dokoupit. Kdo touží po zcela přesném výsledku, i ten se na trhu najde. Jen bude muset sáhnout hlouběji do peněženky, neboť přístroje měřící přímo v μS jsou dražší. Na internetu naleznete několik různých výrobků v širší cenové škále. Po koupi si změřte vodivost tekutiny, která vytéká z vodovodního kohoutku a v duchu odprosíte své rostlinné miláčky, jestliže jste se dopouštěli hříchu zalévání vodou z vodovodu.
Další užitečný přístroj je luxmetr. Kdysi se náhradou používal fotografický expozimetr, ale ten s příchodem automatického měření expozice ve fotopřístrojích téměř upadl v zapomnění. V knihách evropského původu si často přečtete, že ta a ta orchidej vyžaduje osvětlení v hodnotě např. 2000 luxů. V knihách původem z USA je to složitější v tom smyslu, že se setkáte s jednotkou – footcandle.
(Dovoluji si to přeložit jako „stoposvíčka“). Co s tím? Existují tabulky pro vzájemný přepočet, ale to je nešikovné řešení. Přechodu ze stop, palců, mílí, galonů, „stoposvíček“ a jiných středověkých měr do soustavy SI se asi v brzku nedočkáme. Našim miláčkům je to úplně šumafuk, když nebudou mít např. 250 „stoposvíček“, nepokvetou. Leč výrobci jsou flexibilní a dodávají přístroje měřící jak v luxech, tak ve footcandles. Jen posunete čudlík na přístroji. Zobrazený luxmetr umožňuje obojí měření, jak v luxech, tak ve footcandles. Rozsah do 50000 luxů je myslím dostatečný i pro měření v terénu, což může být docela zajímavé jak pro našáky, tak i pro tropičáky (nejen ve skleníku, ale i dostanou-li se do tropů) na exkurzích. Tento přístroj je původem z USA, za cca 70 $. Opět na internetu naleznete širokou škálu výrobků, většinou ve vyšší cenové relaci, třeba i s měřením síly větru. Ale tento zcela vyhovuje. Důležité je, že je na obě jednotky a má větší rozsah.
Jak praví klasik, pokrok není k zastavení. Ony ty naše kytky sice nakonec porostou i bez měření, ale co bychom pro jejich blaho neobětovali...