Paphilopedium rotschilianum

PAPHIOPEDILUM ROTSCHILDIANUM (O´BRIEN & GOWER) STEIN.

MILAN REŠL

Všichni ho známe a nepochybně pro většinu z nás je atraktivním druhem. Na jeho nevšednost ukazuje i řada příměrů, jako je např. „král pafiopedil“, „zlato z Kinabalu“ či „aristokrat mezi pafiopedily“. Podle mnohých je označováno za nejkrásnější druh mezi zástupci podrodu Polyantha nebo dokonce celého rodu. Nesdílím tento názor. Skutečností ale zůstává, že tvorba jeho květenství, které trvá poměrně dlouho je dechberoucí událost.

Tři důvody mě vedly k sepsání předkládaného sdělení – 1) stále nejasný vztah k Paph. elliottianum, 2) současné trendy jeho hybridizace, zejména vnitrodruhové a 3) rád bych se podělil s mými pěstebními zkušenostmi uvedeného druhu.

Vztah Paphiopedilum rotschildianum k Paph. elliottianum.

Paph. elliottianum (O´Brien & Gower) Stein bylo popsáno nezávisle ve stejný den (3.11.1888) O´Brienem jako Cypripedium elliottianum a Gowerem jako Selenipedium elliottianum (1). Oba prvopopisy vycházely ze stejných rostlin importovaných Sanderem a oba autoři uvedli původ „typů“ z Filipín (!). Týden po zveřejnění obou prvopopisů, Sander publlikuje reklamu na prodej 1000 rostlin Paph. elliottianum zahrnující pérovku, která se ale výrazně liší od ilustrací pro popis Paph. rotschildianum. Rozdíl spočívá ve svislých petalech a odlišném tvaru jejich bazálních částí tvořící jakási „ramena“, což jsou znaky velmi podobné těm u Paph. adductum. Dalším zásadním historickým údajem (1) jsou typové archy Paph. elliottianum uložené v Kew, které jednoznačně svědčí pro Paph. rotschildianum. Významným problémem je ale skutečnost, že nebyly vytvořeny v době prvopopisu, ale později, pravděpodobně až v r. 1891. Také je velmi pravděpodobné, že tabule s typovým materiálem neodpovídá rostlinám importovaným Sanderem a nabízeným jako Paph. elliottianum (1).  Cribb tuto skutečnost nerespektuje (2) a zpochybňuje odlišovací znaky od rotschildianum zveřejněné Asherem v r. 1983, který oznamuje znovunalezení Paph. elliottianum.                                 

V roce 1892 bylo elliottianum převedeno Steinem jako druh do rodu Paphiopedilum a následně pak Phitzer (1903) snížil jeho status na varietu Paph. rotschildianum.

Koopowitz se domnívá (3), že rostlina na Sanderově reklamě je umělým hybridem Paph. sanderianum, nejspíše Paph. Prince Edward of York, který byl registrován v roce 1898. Tento autor považuje za důležitý údaj Reichenbachův popis semeníku, tj. semeník je bílé barvy s tmavým červeným podélnými žilkováním. Tento znak má být typický pro sanderianum a objevuje se u téměř všech primárních hybridů od sanderianum. Nepochybně jde o záměnu tmavého žilkování s jemným tmavým ochmýřením. Semeník u sanderianum je čistě bílý. Koopowitz tedy považuje Paph. elliottianum za identické k Paph. rotschildianum.  

Databáze v Kew eviduje tento druh, avšak Goavertem chybně citovaný, jako synonymum k Paphiopedilum rotschildianum (4).

Z výše uvedeného vyplývá několik závěrů:

• Pokud by šlo o přírodní hybrid, tj. sanderianum x Paph. rotschildianum, pak by geografické rozšíření

muselo být daleko větší. Tomu odporuje současný stav známých lokalit (pro P.rotschildianum pouze dvě na Mt. Kinabalu, sv. Borneo, (2)). Lokalita je dlouho zkoumána, rotschildianum dosud nebylo nalezeno mimo Mt. Kinabalu.

• Může jít o jiný přírodní hybrid a to philippinense x Paph. rotschildianum, známý jako umělý primární hybrid Paph. Saint Swithin, který se podobá pérovkám ze Sanderovy reklamy. Paph. philippinense se vyskytuje v oblasti severního Bornea (Sabah). Jde o podobnou spekulaci, jako ad 1).
• Názorům některých autorů (Fowlie,1980 nebo Braem,1988 sec.cit 1) týkající se totožnosti elliottianum a Paph. adductum odporuje tvar staminodia. Šlo o rostliny z Filipín.
• elliottianum (O´Brien & Gower) může být považováno za platný, ale zaniklý taxon.

Současné trendy hybridizace Paphiopedilum rotschildianum

Tato oblast je rozvíjena ve dvou směrech. Tím prvním, který dominuje zejména ve výzkumných pracovištích a záchranných stanicích, je zkrácení doby od výsevu po aklimatizaci semenáčů po jejich vylahvení. Cíl je jednoznačný – vypracování metodiky pro možnou reintrodukci tohoto extrémně vzácného druhu v jeho fenotypické čistotě odpovídající zbytkové přírodní populaci. Zde bylo dosaženo významných úspěchů. V in vitro kulturách rašících pupenů přidáním některých dusíkatých substancí (kaseinový hydrolyzát, pepton a tryptonový pepton) do kultivačního media (modifikované Murashige-Skoog) bylo dosaženo jednak významné multiplikace pupenů, jednak zkrácení uvedené doby na 28 (!) týdnů (5). Je známou skutečností, že rotschildianum se poměrně dobře pěstuje, ale kvetení zůstává jistým problémem. Obvyklá doba od výsevu po kvetení bývá 10 i více let. Tato skutečnost sama o sobě některé z nás odrazuje a také s časem narůstá pravděpodobnost pěstitelské chyby. Z uvedeného vyplývá zjevná snaha selektovat klony, kde tato doba bude kratší. V současné době nejlepší výsledky ukazují na 5–7 let. V mé sbírce mám devět klonů rotschildianum, z nichž poprvé vykvetl zatím jediný. Bylo to po šesti letech od nákupu rostliny, která byla asi 2–3 roky po vylahvení. Jinými slovy nic výjimečného, čekal jsem dlouho. Jde o klon rodičovských rostlin ´Tiger March´ oceněný SM/JOGA a ´Mont Millais´ oceněný FCC/AOS i RHS, jako dárce pylu. Klon ´Tiger March´ je známý kompaktním tvarem květu a tmavou barvou, klon ´Mont Millais´ byl na World Orchid Conference v Glasgow v roce 1993 také oceněn jako Grand Champion. Je rodičovskou rostlinou pro řadu známých primárních hybridů např. Paph. Princ Edwar of York, Paph. Saint Swithin nebo Paph. Lady Isabel, které jsou v našich sbírkách zastoupeny. Moje rostlina je z in vitro kultury Hanajima´s  Orchids Co. Ltd. z Japonska.

Druhým směrem je ovlivnění některých morfologických parametrů květu. Není pochyb o tom, že se zde uplatňují módní trendy. Hodnotící komise nemají jednotnou metodiku a subjektivní faktor jistě hraje určitou roli. Podle mého názoru, TPS (Taiwan Paphiopedilum Society) zavedla poměrně objektivní parametry pro hodnocení oceňovaných rostlin (6). Je jich třináct a znalost prvních pěti považuji za užitečnou. To proto, že srovnání našich rostlin s těmi oceněnými podle parametrů publikovaných v katalozích nám ukáže, jak kvalitní rostliny pěstujeme. Z časového pohledu také naznačí trendy, kterými se hybridizace ubírá. Jde o následující parametry: 1) NS (natural spread) – přirozené rozpětí měřeného květu. Je tvořeno dvěma rozměry a to vzdáleností mezi hroty petalů a vzdáleností mezi hroty dorzálního petalu a laterálního sepalu (synpetalu). 2) DS (dorsal sepal) – dorzální sepal tvořený jeho výškou a šířkou. 3) LS (lateral sepal) – synpetal daný opět jeho výškou a max. šířkou, 4) P (petal) – daný jeho šířkou a délkou a 5) L (lip) – pysk tvořený opět dvěma rozměry, tj. jeho délkou a šířkou. V současnosti jsou nejvýš oceňované rostliny s vysokou hodnotou NS a tendencí širších petalů. Velmi se cení vysoká hodnota DS i LS tvořící souměrný (kompaktní) vzhled. Příkladem mohou být klony oceněné TPS: Paph. rotshcildianum ´Lee´, které získalo 84 bodů a SM nebo klon ´Exceptional´ 82/SM či ´Nine Flower´ 82/SM. Dosud jsem neměl možnost vidět P.rotschildianum oceněné zlatou medailí touto společností. Německá společnost (DOG) ocenila v r. 2017 zlatou medailí i cenou Grand Champion klon ´Anja´ z produkce Sama Tsui  (Orchid Inn., USA). Kontrast tmavých linií, skvrnitosti petalů i sytost nažloutlého podkladu dodává na kráse květenství, jehož květy se rozvíjí téměř současně. Neodpustím si podotknout, že snaha o uvedení na trh albinotické formy P.rotschildianum byla pouze podvodem spočívajícím v digitální úpravě fotografii (7). Tato forma nebyla dosud popsána. Pokud jde o primární hybridy, pak těchto bylo registrováno do roku 2006 šedesát dva (8).

Mé pěstební zkušenosti

Po tomto sběratelském skvostu jsem toužil dlouhou dobu. S postupem času jsem vytvořil kolekci devíti klonů z in vitro produkce Hanajima´s Orchids pana Hanajimy z Japonska, TPS z Taiwanua jeho prezidenta pana Chena a společnosti Orchid Inn. USA pana Tsui. Všechny rostliny nebyly starší tří let po vylahvení (rozpětí pouze růžice (ls) nepřesahovalo 20 cm). Rostliny byly po nákupu podrobeny důkladné revizi včetně fotodokumentace zejména kořenů a zasazeny. Používám borový substrát o frakci do 15 mm. Všechny rostliny sázím zpravidla do misek. Důvodem je snadnější vyrovnání vlhkosti substrátu, se kterou jsem měl v minulosti problém. Vrstvu na dnu misky tvoří hrubší vápencový štěrk a láva. Odpovídající vlhkost udržuji malým množstvím rašeliníku (Spagmoss), který přidávám pod krček rostliny. Pokud při přesazení jsou patrny aktivní kořenové vrcholy, pak je obalím rašeliníkem. Povrch bezprostředního okolí krčku obsypu křemenným štěrkem do 5 mm , který rostlinu dostatečně fixuje a dále zvyšuje vlhkost substrátu kolem krčku rostliny. Doprovodné rostliny nepoužívám. Substrát před přesazením nevlhčím, zalévám hned po přesazení dešťovkou. V tuto dobu zhotovuji pro každou novou rostlinu kartu se záznamem zásadních údajů, které doplňuji dvakrát do roka.

Takto připravená rostlina jde vždy do dvoutýdenní karantény. U všech klonů rotschildianum šlo o rostliny s rozpětím růžice 15–20 cm a proto byly a jsou zalévány v intervalu 10 dnů. Přihnojuji každou druhou zálivku, po celý rok, N-P-K (20-20-20), koncem roku dvě zálivky N-P-K (8-15-20) a řídím se vodivostí podle kvality dešťovky do 150 µS/cm. Umístění těchto rostlin je v teplé části sbírky, tj. vytápěné zimní zahradě. Pro stimulaci kvetení je v letních měsících přemisťuji do temperované části sbírky, kde docílím pokles teploty kolem 22 °C. Tento teplotní pokles je obecně považován za zásadní pro vyzrávání a dlouhodobý kvalitní růst rotschildianum, zejména kvetení. V mé sbírce se osvědčil. S přechodem na zimní čas používám umělé osvětlení pro úpravu délky dne na 11 hodin. V mé sbírce zatím jediná kvetoucí rostlina (specifikace klonu viz výše) kvetla pouze jeden měsíc od 17. ledna 2017. Důvodem kratšího kvetení byl selfing po deseti dnech kvetení. Vyzrávání semeníku trvalo 160 dnů a tvorba prvních protokormů pak dalších 45 dnů. V následném období pravděpodobně došlo k chybě v důsledku krátkodobého přehřátí výsevu, který stagnuje. Více vlastních zkušeností s výsevem tohoto druhu zatím nemám. V současné době dceřiná růžice tohoto odkvetlého klonu má rozpětí 27 cm a dobře prospívá. Podrobnou dokumentaci této rostliny najdete na adrese: https://www.zonerama.com/reslfoto/Album/2616279 .

Dospělé rostliny přesazuji po 2–3 letech. V současnosti mám plně vyzrálé dva klony (ls kolem 50 cm), u kterých očekávám kvetení.

Literatura:

1) Braem, G.J., Chiron, G.R., Öhlund, S.: Paphiopedilum. Moodland eBooks, 2nd ed.,

    2014, loc. 6083.

2) Cribb, P.: Slipper Orchids of Borneo. Natural History Publications. Kata

    Kinabalu,1997, 56-64.

3) Koopowitz, H.: An updated, annotated checklist of the genus Paphiopedilum.

    Orchid Digest, 76, 2012, 188.

4) Goaverts, R. : World Checklist of Selected Plant Families (WCSP), 12.2019.

5) Chyuam-Yih, N., Norihan, M.S., Faridah, Q.Z.: In vitro multiplication of the rare and endangered slipper orchid

    Paphiopedilum rotschildianum (Orchidaceae).  

    Afr.J.Biotechnol., 9 (14),2010,5, 2062-2068.

6) Paphiopedilum in Taiwan. Taiwan Paphiopedilum Society, 2013, 63.

7) Gruss, O.: Albino Forms of the Slipper Orchids. Orchid Digest, 69, 2005,4, 228.

8) www.slipperorchids.info/paphdatasheets, 10.2006.