Začátky pěstování orchidejí
Jana Gothardová
O začátcích jen tak
Část 1
Pěstitelé orchidejí většinou patří k lidem, které těší a baví stále něco nového zkoušet, o něco zajímavého usilovat, vyhrávat i prohrávat. Pěstování orchidejí jim k tomu dává bezpočet příležitostí. Pochopitelně mám na mysli především amatéry, kteří mají pěstování květin jen jako svoje hobby a to rozvíjejí v různých směrech podle svého založení.
K docela obyčejným amatérům se řadím i já. Mám spíše technické vzdělání i praxi a studium nějaké botaniky, biologie apod. mě nikdy nebavilo, výjimkou bylo pouze cílené studium pro vyřešení nějakého problému. V mladším věku mě maminka dostávala na zahradu jen s velkými obtížemi a na kytky, které doma za okny kvetly, jsem se zadívala sice jen občas, ale s potěšením.
Všechno chce svůj čas a tak jsem se až za mnoho let dostala i k pěstování orchidejí a to asi podobně jako mnoho dalších - přes citrusy. Dostala jsem k nim na vyzkoušení malý falenopsis. Ten za oknem pěkně rostl, podstatně lépe než citrusy a také vykvetl. Byl krásný, především proto, že byl první. A tak to začalo. Zakrátko přibylo několik dalších orchidejí a ubylo citrusů. Myslím, že podobně začíná většina orchidejářů. Buď si první rostliny koupí ve svatém nadšení na výstavě, případně v obchodě nebo je od někoho dostanou. Ale když se té první rostlině daří, tak chtějí další a další. Neznám ze svých známých nikoho, kdo by se spokojil při úspěšném pěstování jen s tou první orchidejí.
A potom už nastává diferenciace nadšenců podle okolností. Ti, kteří mají větší možnosti, si postaví u domu skleník. Někteří dokonce hodně veliký, nebo i několik skleníků. Ti rozumní a podle mého názoru ti šťastní, zůstanou s pěstováním orchidejí jen v bytě u oken na upravených parapetech. Sice nemohou pěstovat všechno, co se jim postupně líbí, ale zato jim zbývá dost času na to, aby normálně volně žili a třeba se jen tak chodili kochat pohledem na orchideje do arboreta, do botanické zahrady, na výstavy a případně i k těm, co skleníky mají. Někdy jim i trochu závidí, pochopitelně v tom dobrém slova smyslu, mít tolik pěkných a zajímavých květů a rostlin, moci se na ně kdykoli podívat, utrhnout, darovat nebo i prodat. Ale nemusí závidět. S trochu úspěšným pěstováním orchidejí ve skleníku je spojeno dosti námahy a práce v různých směrech, je nutno jim obětovat spoustu času a často i přizpůsobovat režim života svůj i rodiny, takže jen ten kdo skleník má v tuto chvíli ví o čem mluvím.
Doba se změnila a umožňuje lidem seberealizaci v nejrůznějších směrech - takže dnes nevím o žádném amatérovi, který by o stavbě skleníku uvažoval. Zato vím o několika, kteří skleníky s orchidejemi mají a kterým jsou tyto velkou zátěží. Jenže z rozjetého vlaku se obtížně vyskakuje. A tak si myslím, že amatérských skleníků bude ubývat, zatímco profesionálních přibývat. Aspoň to je potěšitelné. Vždyť tady v Brně už konečně dostaly moderní tvář skleníky v botanické zahradě i v arboretu a my se můžeme těšit, že uvidíme krásné květy v pěkném prostředí. Doufejme, že skleníky budou veřejnosti často přístupné a bude jich ještě více.
Domnívám se, že těžiště amatérského pěstování orchidejí bude v bytech a rodinných domech u oken na různě zvětšených a upravených parapetech nebo jen v menších skleníčcích u domu. A bude to opravdu jenom malý koníček pro potěšení, tak jak to má být. Ale aby to pěstování orchidejí bylo potěšením, tak pěstitel při něm potřebuje především jednu věc a tou je úspěch. Cílem obvykle je, aby rostliny nejen dobře rostly, ale i kvetly a to pokud možno dlouho a vícekrát, ne jenom jednou a pak s labutí písní odešly.
Především během výstav orchidejí, které jsou již v Brně tradičně pořádány každým rokem, se vždy objevují noví zájemci o jejich pěstování. Při shlédnutí výstavy se v nich obvykle jen utvrdí mýtus o nesmírné obtížnosti pěstování orchidejí, čemuž se ani není co divit. Na výstavách bývají k vidění opravdu nádherné květy s vůní exotiky a dálek v nejrůznějších barvách, tvarech i velikostech. V takovém množství najednou a obvykle v krásném přírodním aranžmá se jinde neuvidí.
Ti zájemci, kteří dokáží navázat kontakt s odborným personálem, jsou obvykle značně překvapeni informacemi, že ty a ty rostliny byly vypěstovány v bytě, dokonce i v paneláku. A ty ostatní sice ve skleníku, ale v bytě lze některé z nich s úspěchem pěstovat také. A tak vyptávání pokračuje u prodeje rostlin. Řada z těchto nadšenců odchází s nějakou rostlinou a příp. základní literaturou o pěstování. Pokud se jejich první rostlině dobře daří, jsou na nejlepší cestě rozšířit naše řady.
Jak tedy vlastně začít s pěstováním orchidejí v bytě?
Podle mne nejjednodušší je o tom moc nepřemýšlet a při vhodném impulsu si koupit nebo si darovat orchidej. A zkusit to. Pěstitelské podmínky jsou totiž v každém bytě a často i u každého okna trochu odlišné, že zkoumat je nějak složitě předem nemá moc smysl. Samozřejmě, že alespoň základní znalosti jsou velmi užitečné.
Pokud má pěstitel vnitřní nutkání vědět o orchidejích něco víc, chce je zkusit pěstovat, tak potřebuje získat dostatek potřebných informací. Asi nejefektivnější způsob je kombinování studia literatury s diskusemi v nějakém orchidejářském spolku nebo s povídáním se zkušenějšími pěstiteli. Literatury je dnes již dostatek, je možné si ji i vypůjčit např. v Orchidea klubu Brno a dnes už není problém získat i spoustu informací na Internetu. Ani při vyptávání se není třeba ostýchat, vždyť všichni začínali stejně a dobře se na to pamatují. Většinou všichni vám odpoví a poradí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ale přesto časem zjistíte, že jejich názory na tentýž problém se někdy rozcházejí, stejně tak jako informace v literatuře. Čím to je?
Problém je v tom, že podmínky pro kultivaci orchidejí (a i jiných rostlin) jsou rozdílné v každém bytě a rozdílné jsou i na různě situovaných oknech ve stejném bytě, jiné podmínky jsou ve sklenících.
Jako hlavní faktory pro pěstování se uvádějí především teplota, dostatek světla, vlhkost a zálivka, výživa, charakter kultivačních prostorů a v neposlední řadě i osobnost pěstitele. A tady je ten problém. Těch faktorů je poměrně dost a působí neustále a navíc ve vzájemné kombinaci. Také každý pěstitel opírá svůj sdělovaný názor především o své osobní zkušenosti. Ovšem jeho kultivační podmínky i jeho osobnost jsou jistě trochu jiné než vaše a ani při sebelepší vůli se nedá říci nebo napsati úplně všechno.
A ještě jeden poznatek z vlastní zkušenosti. Nestačí jenom vědět co člověk má v určitém období pro orchideje udělat, ale musí mít vytvořeny podmínky k tomu, aby to bylo možné udělat a pak je to rozhodující, co někdy nejvíce bolí, jít a všechno to zavčas udělat. A to je právě to, co člověk často neudělá.
Zkušenosti více pěstitelů ukazují, že v bytě lze s úspěchem pěstovat orchideje pouze na parapetech bez uzavřených vitrín, dokonce mnozí vitríny zrušili a dosahují bez nich lepších výsledků. Naštěstí podmínky našich bytů nejsou zásadně odlišné od požadavků mnohých subtropických a tropických orchidejí a zejména jejich novodobých hybridů, rostliny tolerují určité rozmezí pěstitelských podmínek a naštěstí pro nás asi dost často tolerují i naše pěstitelské chyby. Kdyby toho nebyly schopny, tak by asi málokdo z nás nějakou orchidej ještě měl.
Falenopsisy na okně
část 2
Falenopsisy jsou jistě jedněmi z nejvhodnějších orchidejí pro první pokusy a zároveň i pro dlouhodobé pěstování. Podmínky bytů jim přibližně vyhovují a když kvetou, tak kvetou dlouho, velké rostliny i půl roku. Myslím, že jejich pěstování nedá moc práce, asi stejně jako jiných pokojových rostlin. Rostliny falenopsisů začínají být poměrně dostupné v různých barvách a ani ceny nejsou tak vysoké. A navíc - jak stoupnete v očích každé běžné návštěvy, když na vašem okně uvidí kvést orchideje...
A tak v následující části se pokusím popsat svoje zkušenosti s pěstováním falenopsisů v bytě, které tam kvetou již asi 14 let. Uvádím naše konkrétní podmínky v rodinném domě a k tomu bližší komentář.
Umístění rostlin, úpravy parapetu
Velké okno je orientováno jihozápadně, dvojitě zasklené, rámy okna jsou kovové a moc netěsní. Okno nemá možnost žádného větrání. Vnitřní žaluzie jsou vodorovné, naklápěcí.
Parapet je asi 45 cm široký, falenopsisy v plastových květináčích jsou postaveny v plechových korytech z pozinkovaného plechu, rozměry cca (70 x 50 x 10) cm. Na dně je položený plastový koupelnový rošt, na něm stojí květináče, proteklá a v zimě i přilévaná voda stojí a odpařuje se pod roštem. Plechová koryta jsou zdvihnuta nad rám okna (podložena dřevěnými špalíky). Z estetických důvodů je z pokojového pohledu dekorační deska. Od pokoje nejsou rostliny ničím odděleny. Pod parapetem je radiátor ústředního topení s termostatickým ventilem. Výhony s květy přivazuji k tyčkám. Rostliny, pokud nemají květní výhony, otočím začátkem léta o 180°.
Komentář:
• Orientace okna není ideální, v letních měsících začne na rostliny prudce svítit
polední slunce.
• Stažené žaluzie většinou stíní příliš, špatně se stahují a vytahují.
• Kovové rámy oken jako dobrý vodič tepla v létě za horka ještě trochu přitápějí,
v zimě ochlazují. Rozhodně kovová okna nejsou vhodná. Škvírami kolem okna
trochu táhne. V létě je to dobře, v zimě alespoň spodní rám izoluji a těsním. Větrá
se sousedními balkónovými dveřmi ven, v zimě dveřmi do domu.
• Funkce plechových koryt mi zcela vyhovuje.
• Radiátor má termostatický ventil pro vypnutí radiátoru při přehřívání pokojového
prostoru sluncem.
• Rostliny dle možnosti otočím, aby rostly vzpřímeněji a i se tím sníží přes léto
listová plocha, na kterou dopadá přímé světlo a slunce, kterého mám v létě až
moc. Rostliny s rostoucími květními výhony již neotáčím.
Světlo
V létě přistiňuji horizontálními žaluziemi. V zimě nepřisvětluji. U velkých oken, která máme, je světla poměrně dost.
Komentář:
• Falenopsisům vyhovuje rozptýlené světlo střední intenzity, tedy v jarních a letních
měsících mírné přistínění před prudkým sluncem, např. řídkou záclonou nebo
vertikálními bílými průsvitnými žaluziemi. Zrádné bývá první jarní - někdy již
únorové slunce, které dokáže popálit neotužilé, nově narostlé listy. Rostliny si
však na vyšší intenzitu světla rychle zvyknou.
• Horizontální žaluzie pro přistiňování nejsou vhodné, protože stíní příliš. I
falenopsisy chtějí dost světla, aby dobře rostly a kvetly.
• V létě jsou ideální východně orientovaná okna bez stínění, v zimě jižní okna bez
stínění.
• Rostliny u nás nakvétají celoročně, převážně však v jarních měsících. V zimních
měsících (prosinec, leden) může z nedostatku světla docházet k opadávání
nasazených poupat, neboť den je krátký a ještě bývá většinou zamračeno, takže
asimilace je nedostatečná. Kvetoucím rostlinám pomůže přisvítit a tím prodloužit o
několik hodin den.
• Já se smiřuji s tím, že někdy pár poupat opadne z nedostatku světla a
nepřisvětluji.
Teplota
Pokoj je vytápěn asi na 22 °C, jiné přitápění nepoužívám. V blízkosti oken je nižší teplota v závislosti na venkovní teplotě, proto mívám u rostlin nejblíže sklu položený minimo-maximální teploměr. Při venkovních teplotách kolem 0 °C je teplota u první řady falenopsisů kolem 15 °C, podél skel táhne chladný vzduch.
Pro noční snížení teplot větrám v zimě jen otevřenými dveřmi dovnitř domu, topení nezavírám. V létě větráme tak, aby bylo příjemně nám, spoléhám na to, že přirozený noční pokles venkovních teplot ochladí dostatečně i prostor u okna.
Komentář:
• Podle literatury falenopsisy rostou nejlépe při teplotách kolem 26 °C ve dne, v noci
při 19–20 °C za předpokladu dostatku světla. V létě rostliny dobře snášejí i teploty
ke 30 °C, avšak teplota listů se nesmí zvyšovat přes 40 °C, aby nedošlo ke
zničení pletiv - tzv. popálení. Stačí přiložit dlaň na list. Rostliny je také nutno
v takovém teplém období dosti zalévat, nenechat je přesychat.
• V zimě pro dobrý vývoj květů by noční teploty v kořenovém systému neměly klesat
pod 17 °C, při vyšších denních teplotách je potřeba dostatek světla.
• Pro indukci květů jsou potřebné noční poklesy teplot oproti denním, obvykle to
v bytech zařizuje sluneční svit a noční větrání.
• V zimě hlídám pouze minimální teploty kolem kořenových systémů, aby kořeny při
nízkých teplotách a mokrém substrátu neuhnily. Nedostatek světla je
kompenzován nižšími teplotami, takže nám rostliny většinou kvetou bez opadu
poupat. Při velkých mrazech odtáhnu plechy s rostlinami kousek dál od okna.
• Ovšem na jaře jakmile začne být dost světla, tak rostliny kvetou a rostou
s mnohem větším nadšením.
Vlhkost, zálivka a výživa
Relativní vlhkost v letním období (přesněji v období, kdy se netopí) je plně vyhovující, většinou podstatně vyšší než 50 %, v zimním období je v bytě sucho. Odpařující se voda v plechových korytech výrazně zlepšuje prostředí kolem rostlin. Občas rostliny rosím dešťovou vodou - zejména v zimním období.
Zalévám většinou až je substrát téměř proschlý i uvnitř, kvetoucí rostliny se snažím nenechat přeschnout. Frekvence zálivky je asi 1x týdně. Používám přednostně dešťovou ale často i vodovodní vodu. V některých rostlinách mám zapíchnutou dřevěnou špejli pro kontrolu vlhkosti substrátu.
Přihnojuji asi jednou za 14 dní více ředěným hnojivem než je doporučováno pro běžné květiny. Malé rostliny přihnojuji méně. Nyní používám zejména kapalné hnojivo Wuxal-Super, který je považován za nejlepší pro nízký obsah balastních látek a vyvážený poměr živin. Při intenzivním růstu a kvetení zvyšuji obsah dusíku přidáním dusíkatého hnojiva DAM 390, obvykle to je v jarních a letních měsících. Dusíkatým hnojivem přihnojuji samostatně, nemíchám s Wuxalem. Střídám hnojivou a normální zálivku. Za teplých letních dešťů dám někdy rostliny ven deštěm „propláchnout“.
Komentář:
• Nerosím rostliny vodovodní vodou, protože se na nich postupně vytvoří krusta
nerozpustných solí, která rostlinám neprospívá a mně se nelíbí. Rosení čistou
vodou - tím myslím čistou dešťovku, destilovanou nebo deionizovanou vodu - se
rostlinám líbí, ale podmínkou je, aby rostliny dostatečně rychle oschly, zejména
v úžlabí listů nesmí zůstávat stát voda. Rosím tedy v zimním období, kdy je v bytě
sucho a v létě přes den když je horko. Při příznacích houbových chorob (hnědé
propadající se skvrny na listech) se nesmí rosit.
• Zálivka je věcí citu pěstitele, falenopsisy nemají rády úplné přesychání. Ale
přiznám se, že u mne občas zejména malé rostliny vyschnou úplně, protože
zalévám podle velkých a podle času. Po zalití rostliny zase rostou spokojeně dál –
to vyschnutí snáší dobře. Ale jistě by rostly rychleji, kdyby zálivka byla
rovnoměrnější.
• Na druhé straně je jistě lepší přeschnutí než trvalé velké přemokření a uhnití
kořenů. Téměř vždy, když si člověk myslí, že je substrát už úplně suchý, tak je
uvnitř ještě vlhký. A proto ta špejle. Jenže nové kořeny rády vrůstají do vlhkého
substrátu na povrchu. A tak kombinace vrstvy rašeliníku na povrchu, jeho
zvlhčování a občasná výměna je velmi výhodná. Zvláště při trvalém používání
vodovodní vody ve městech, která obsahuje pro rostliny příliš mnoho solí.
• Kvalita městské vody se běžně nedá ovlivnit, všichni nakonec zalévají teplou
vodou z vodovodu. Rychlejšímu zasolení substrátu se lze bránit občasným
proplachováním substrátu teplou vodou a častějším přesazením.
• Ke hnojení jsou nejvhodnější kapalná hnojiva, na trhu je jich více druhů, jejich
přesné složení se obtížně zjišťuje. Pro nízký obsah balastních látek a dobrou
pufrovací schopnost se nyní doporučuje především Wuxal-Super, možný je i Biom
a další. Kapalná hnojiva obsahují i stopové prvky. Pro zajištění dostatku vápníku a
hořčíku se do substrátu může přidat trošku dolomitického vápence.
Přesazování, substráty
Velké rostliny přesazuji obvykle jednou za 2–3 roky, protože je nutné vyměnit zasolený a zestárlý substrát, malé rostliny třeba 2x za rok - pokud se mi daří a tak dobře rostou.
Přesazuji během jara a léta, někdy i kvetoucí rostliny. Snášejí to celkem dobře. Květináče používám plastikové, širší a relativně dost velké vzhledem k velikosti rostlin. Substrát kůrový s trochou polystyrenu, molitanu a rašeliníku, vzdušný a propustný. Rostlinu zasadím trochu níže, později substrát trochu doplňuji kolem nových kořenů. Nahoru dám více rašeliníku, to tak 2x za rok vyměním.
Komentář:
• Substrát je již nyní možno koupit namíchaný, což je jistě při začátcích a malém
množství rostlin velmi výhodné. Při používání vodovodní vody se substrát,
zejména na povrchu rychleji zasoluje, vrstva rašeliníku zlepší situaci. Čerstvý
rašeliník nasbíraný v lese často obsahuje nežádoucí ulitníky apod., lépe je použít
přesušené, nebo rašeliník na den úplně ponořit do vody a zatížit.
• Nové mladé kořeny vrůstají ochotně do vlhkého nezasoleného substrátu, do
suchého se jim nechce. Když kořeny odumírají tak rostlina nebude prosperovat,
protože dobré kořeny jsou základem úspěchu při pěstování každé orchideje.
To ostatní
Aby rostliny dobře rostly a kvetly, musí mít dobrý kořenový systém. Květní výhony u některých odrůd falenopsisů vytvoří na konci výhonu skupinu květů, ty odkvétají, ale výhon pokračuje v růstu a vytvoří další skupinu květů a tak dál a dál. U jiných druhů vykvetou květy, ale výhon již nepokračuje v růstu a další tvorbě květů. Řezat květní výhony se doporučuje nad horním očkem pod květy, protože z něho vyrazí brzy vedlejší květní výhon, který znovu kvete. Nové květní výhony vyrážejí dole z krčku u spodních listů, od nových kořenů se liší špičatějším povrchem.
Falenopsisy se množí semeny ve sterilních laboratorních podmínkách, které si běžný amatérský pěstitel nemůže zajistit, takže rostliny je nutno kupovat. To je tak trochu nevýhoda. Zatím u nás rostliny nejsou běžně ke koupi v prodejnách květin, objeví se jen občas a tím je i výběr omezený, ale situace se jistě změní k lepšímu. Větší možnosti získání rostlin jsou prostřednictvím orchidejářských spolků.
Komentář ke 2.části:
Myslím si, že podmínky ve kterých falenopsisy na okně pěstuji nejsou zdaleka ideální. Ale přesto mi poměrně dobře rostou a kvetou. To jistě svědčí o jejich značné tolerantnosti a přizpůsobivosti.
Ke konci svého psaní musím konstatovat, že se mi jistě nepodařilo napsat všechno, co by vás k dané problematice mohlo zajímat a co by bylo jistě také důležité. Ale vím, že téměř všechno co znám jsem získala z literatury a ostatní vědomosti z přátelských diskusí. A tak díky těm co píší a přednášejí. I vám, pokud toho chcete a potřebujete vědět více o souvislostech a podmínkách pěstování, nezbývá nic jiného než hledat v literatuře. A pokud toho víte dost - tak nám ostatním něco napište.
A co na závěr? Snad nechat něco říci samotné falenopsisy. Co by asi chtěly naše falenopsisy pěstované v „ideálních podmínkách“ na okně:
• Jistě ze všeho nejvíce růst úplně někde jinde, nejlépe ve svém domově v přírodě
v korunách stromů deštného pralesa v jihovýchodní Asii, od mořské hladiny až do
výšek několika set metrů nad mořem, cítit vlahý vánek, vidět záblesky slunce
vycházejícího nad mořem... Zkrátka mají smůlu, že jsou u nás.
• Dostatek světla a tepla v zimě nejlépe u velkých jižních oken, dostatek světla
tepla přes letní období nejlépe u velkých východních oken.
• Příjemné ochlazení a vlhký vánek při nočním odpočinku.
• Vzdušný vlhký substrát občas promývaný teplým deštěm alespoň z konvičky,
trochu Wuxalu, nebo něčeho jiného „na zub“ .
• Snad ještě nějakou jinou orchidej, aby jim nebylo smutno .
• Vás - jako ideálního pěstitele, který by měl vždy čas a sílu jim zajistit všechno co
potřebují.
Řekněte sami, není to od těch orchidejí úžasné, že nám tak krásně kvetou a rostou v těch „ideálních podmínkách“, které jim nabízíme a při tom jak se o ně staráme?
Literatura:
Dušek J., Křístek J.: Orchideje, Academia, Praha 1986
Dušek J., Křístek J.: Tropy v bytě, ČZS Květ, Praha 1997
Gothardová J.: Pěstujeme orchideje, MK Plus, Brno 1992
Mužík V.: Orchideje pro každého, ČZS Květ, Praha 1992
Rittershausen W., Oakey G. D.: Orchideje - pěstování, aranžování, OP, Praha 1995
|
