Exkurze 2007

Makedonie, Albánie, Řecko (28.4.-8.5.07)

EXKURZE ORCHIDEA KLUBU BRNO V ROCE 2007 -- ALBÁNIE, MAKEDONIE, ŘECKO

Jan Viewegh, Jindřich Šmiták

7. května 2004.... poslední den klubové exkurze na Korfu. Trávíme poslední chvíle na bohaté lokalitě u Agios Spyridonas, za námi majestátný Pantokrator a naproti za úžinou, co by kamenem dohodil, až po obzor řetěz divokých vápencových hor. Albánie. Po očku pokukujem, no snad se někdy i tam dostaneme.

28. dubna 2007 navečer rozbíjíme první kemp pod pohraničním hřebenem dělícím Kosovo od Makedonie a zdá se, že předsevzetí nahlédnout do jedné z nejkurioznějších evropských zemí se naplňuje. Před chvílí jsme v převážně muslimských vesnicích zahlédli neklamné stopy, že krvavý konflikt se nevyhnul ani těmto končinám. Domorodci jsou přátelští a opodál stojící restaurace pohostinná. Netrpěliví botanici záhy objevují první orchideje a neklamný důkaz, že jsme na Balkáně -- endemit Ramondia serbica roste na skalkách přímo za nocležištěm. Začalo to dobře, takže vzhůru do země Škipetarů. Čeká nás průjezd Makedonií s několika zastávkami, prvními tořiči a prvními taxonomickými problémy. Pochopitelně. Vždyť tato část Balkánu je z orchideářského hlediska takřka bílé místo a dosavadní poznání zdejší flóry je stále velmi útržkovité. Následující večer lokality kolem kempu u Prespanského jezera (tady pro většinu z nás do roku 1989 Balkán nedobrovolně končil) naznačují, že tato část Makedonie by si určitě zasloužila mnohem více času, než máme k dispozici. Ráno následuje pozdrav slovanským věrozvěstům v bronzu na břehu Ochridského jezera a autobus vyráží k albánské hranici. Po delším stání zapříčiněném zjevnou nekompatibilitou albánských celníků a výpočetní techniky, alespoň máme čas obdivovat první bunkry, které nás budou příští dva dny doprovázet takřka všude, pokračujeme napříč horami k moři. Ještě navečer je splněn první strategický cíl, nalézáme Orchis albanica. Počasí nám poprvé ukazuje svoji odvrácenou tvář v průsmyku Llogarë. Na úžasné orchidejové lokalitě s desítkami druhů je zima, mlha, chvílemi prší. Vzápětí poznáváme, že termíny jako Adriatická magistrála a Albánská riviéra je třeba chápat po albánsku. Vše zlé k něčemu dobré (doufám, že se článek nedostane do rukou řidičům, příště by mne nevzali), kdy zase bude příležitost cestovat po magistrále na které se nevyhnou dva autobusy? Před Qeparem ještě opatrně nakukujeme do podmořského tunelu bývalé ponorkové základny a pokračujeme závratnou rychlostí směr Sarandë. Průvodce slibuje výhledy na Korfu, počasí je proti. Průvodce varuje, že silnice mezi Himarë a Sarandë není v dobrém stavu, nicméně prý je vyasfaltovaná. Netuším, proč si autoři průvodce nechali podstatnou informaci, že vyasfaltovaná pouze místy, pro sebe. Nepřízeň počasí nás provází i nadále a následující nocleh má charakter úvodu do plaveckého výcviku. Nález tořiče Ophrys attica potvrzuje, že o této části Albánie, která je zjevně botanická terra incognita, v budoucnosti ještě uslyšíme nebo lépe, lecos zde ještě uvidíme. Kontrast s albánskou realitou je na řecké straně obrovský. Následující dny se expedice rozdělí na dvě skupiny. My, kteří jsme v severořeckých horách poprvé, žasneme poprvé. Ti, kteří zde již byli, žasnou po několikáté. A tím končím, pro popis úchvatného kaňonu řeky Vikos se mi nedostává slov. O botanickém bohatství svědčí výmluvně následující soupis a to, že se kolem nás ve Smolikasu potuloval medvěd by případné následovníky mohlo odradit. Jo a málem jsem zapomněl, celá takle krásná výprava byla v režii osvědčené CK Geotrips, jak také jinak.