Temnohlávky podruhé

TEMNOHLÁVKY PODRUHÉ

JAN VIEWEGH

Navazuji na vylíčení naší cesty do Pyrenejí a západních Alp, popsané podrobně v článku (spíš se mně zdá výstižnější anglický termín travelogue) Pavla Novosáda. Jedním z cílů cesty bylo blíže poznat několik nám dosud neznámých taxonů temnohlávků a na vlastní oči ověřit některé skutečnosti popsané kolektivem botaniků pod vedením prof. Martina Hedréna z lundské university v přelomové práci komentované v minulém čísle tohoto periodika. Podobně jako v loňském článku ponechávám, v souladu s citovanou prací, dělení na rody Nigritella a Gymnadenia, které jsou považovány za monofyletické sesterské druhy.

Hned od začátku cesty bylo zřejmé, že se pohybujeme v terénech, kde se sympatricky vyskytují, místy opravdu hojně, jak diploidní Nigritella rhellicani, tak trochu vzácněji i tetraploidní Nigritella austriaca. Rozlišení obou taxonů podle vnějších morfologických znaků, patrných pouze pod lupou, je složité, diagnostické znaky jsou občas nejasné nebo nejednoznačné. Snad jen u odkvétajících a odkvetlých exemplářů mívá autogamická N. austriaca opyleno výrazně více semeníků, ale ani toto není zákonitým pravidlem. Na většině navštívených lokalit se oba taxony vyskytují společně a kvetou zjevně zcela současně. Habituálně se zdejší N. austriaca neliší od východoalpských. Domnívám se, že popisy rostlin různé taxonomické hodnoty (iberica, pyrenaica, gallica) nemají kromě geografických důvodů žádné opodstatnění. Na pyrenejských lokalitách v údolí d’Incles v Andorře dominovaly temnohlávky N. austriaca, naopak na francouzské straně hranice nad městečkem El Pas de la Casa převládaly N. rhellicani. Jiná situace je v západních Alpách, kde jsme N. austriaca nacházeli pouze výjimečně, zdánlivě na sušších a rychleji vysychajících mikrolokalitách. Porovnáním dostupného materiálu zdejších rostlin s rostlinami jiho – a východoalpskými není patrný žádný rozdíl v habitu.

Prvním pro nás novým taxonem byla Nigritella gabassiana TEPPNER & E.KLEIN. Vedle mikromorfologických znaků se od N. rhellicani a N. austriaca liší tmavšími květy, robustnějším vzrůstem a širšími listy, které tvoří sevřenější pseudorůžici listů. Jde o endemit Pyrenejí a Kantaberského pohoří ve Španělsku, na některých lokalitách v Andorře lze jeho výskyt označit jako hojnější.

Dalším pro nás novým druhem byla Nigritella corneliana (BEOUVERD) GÖLTZ & H.R.REINHARDT, představující endemit malého území v Savojsku a Isére. Jde o nezaměnitelné, něžně růžové rostliny, které se na některých lokalitách vyskytují masově a zjevně dominují nad tmavými N. austriaca a N. rhellicani. Zcela bílé exempláře jsou popisovány jako forma vesubiana, naopak výrazně červené jako forma bourneriasii. Kříženec popsaný v Pavlově travelogu je x Gymnigritella truongae (DEMARES) = (Gymnadenia conopsea x Nigritella corneliana). Dovolte malou odbočku. Počátkem září jsem viděl fotografie ve vysokém rozlišení taxonu Nigritella carpatica (ZAPALOWICZ) TEPPNER, KLEIN & ZAGULSKIJ, pořízené v červnu na Ukrajině, resp. bývalé Podkarpatské Rusi, na blíže neurčeném místě na polonině Preluka. Podobnost těchto rostlin se západoalpskou N. corneliana je pozoruhodná.

Za posledním pro nás novým temnohlávkem jsme vyrazili k přehradnímu jezeru Lac du Mont-Cenis. Jde o taxon popsaný jako Nigritella rhelicanii var. robusta (P.DELFORGE) KREUTZ (syn. Nigritella cenisia G. & W. FÖLSCHE & M. & O. GERBAUD). Nacházíme je na několika lokalitách vždy v populaci N. rhellicani, obvykle v jednotkách kusů. I přes poměrnou vzácnost jde o impozantní rostliny, nepochybně největší temnohlávky, které jsem kdy viděl. Mohutné květenství má přes sto květů, jejichž tmavá barva celkový dojem jenom umocňuje. Přestože jde zřejmě o pouhou formu, bez většího taxonomického významu, je jeho nález úžasným orchidejářským zážitkem.

Veškeré poznatky o temnohlávcích z této cesty plně korespondují se závěry v úvodu citované práce. Rozlišování taxonů N. austriaca a N. rhellicani na společných lokalitách zřejmě i nadále zůstane záležitostí genetických studií nebo úmorného prohlížení mikroskopických diagnostických znaků jednotlivých rostlin.

V minulém čísle jsem popisoval nálezy temnohlávků v Kamnicko-Savinjských Alpách. Rok se s rokem sešel a v současnosti je stav nových taxonů z této oblasti následující (míra genetických analýz mi není známá):

Nigritella graciliflora W. FOELSCHE (popis v Ber. Arbeitskr. Heim. Orch. 35(1): 161-166 (2018)). Rostliny Nigritella lithopolitanica (V.RAVNIK) TEPPNER & KLEIN na klasické lokalitě na Krvavci se liší od doposud sem zařazovaných rostlin z okolních pohoří v Rakousku. Proto byly tyto severnější rostliny popsány jako tento taxon a velmi podobné populace v Karavankách pak jako Nigritella karawankarum W. FOELSCHE, WÜEST, MERZ, M. GERBAUD & O. GERBAUD (Popis v Ber. Arbeitskr. Heim. Orch. 35(1): 91-95 (2018)). Nálezu Nigritella kossutensis W. FOELSCHE, WÜEST, DOLINAR, DAKSKOBLER & PAUSIC (popis v J. Eur. Orch. 49: 505-508 (2017)) a Nigritella ravnikii W. FOELSCHE, WÜEST, DOLINAR, DAKSKOBLER & PAUSIC. (popis v J. Eur. Orch. 49: 508-511 (2017)) jsem se věnoval v minulém čísle Roezliany.