Exkurze 2014
Po úspěšné exkurzi na Muráň v roce 2013 někdo ze starších pamětníků vyslovil – a kam se pojede v příštím roce? Co kdybychom si po letech zopakovali Oravu. Proč ne? Nechal jsem tento nápad pár měsíců uležet a hned po Novém roce jsem začal s přípravami pátráním na internetu a hledáním vhodného ubytování pro 50 lidí. Jak je to teď jednoduché – zadáním příslušného hesla a několikerým kliknutím jsem nalezl potřebný objekt s odpovídající kapacitou i cenou během několika minut, vyplnil elektronickou objednávku a ještě tentýž večer jsem ji měl potvrzenou v soukromém penzionu Erika ve Vitanové. Pak se již rozjela obvyklá e-mailová korespondence. Před 24 lety, v roce 1990, kdy jsme byli na Oravě poprvé a tyto vymoženosti ještě nebyly a neexistovaly internetové stránky ubytovacích zařízení, jsem si musel vzít brzy na jaře dva dny dovolenou, nasednout do vlaku a jet všechno obhlédnout, zjistit, dojednat a objednat osobně. Tehdy to byl hotel Goral v Námestovu. O této exkurzi však nebyla vydána žádná zpráva, neboť v porevolučním chaotickém období, kdy se Orchidea klub málem rozpadl, nebyl příliš zájem o klubovou činnost, rozpadla se i redakce Roezliany, která v letech 1989-1993 přestala vycházet. Našácké nadšení však společenskými změnami nijak neutrpělo a naše průzkumné exkurze pokračovaly, takže i z těchto „hluchých“ pěti let existují záznamy v podobě mých terénních zápisů, bylo tedy o co se částečně opřít. Výsledky této průzkumné akce byly později předány Slovenským kolegům, jejich tehdy ještě existujícímu Orchidea klubu, jak byly využity však již známo není.
Trochu delší úvod než bývá zvykem měl pouze nostalgicky připomenout dlouholetým členům a účastníkům našich exkurzí, z nichž mnoho se této opakované Oravy opět zúčastnilo, poněkud složitější tehdejší podmínky, kdy jsme se teprve začali rozkoukávat po světě a Slovensko bylo pro nás tehdy jediná dostupná exotika, i když to bylo „doma“. 21 let však již jezdíme na Slovensko jako do ciziny, pro většinu z nás však zůstává exotikou stále, dnes sice nikoliv jedinou, ale nejdostupnější.
Vraťme se však k Vitanové, našemu třídennímu útočišti v příjemném soukromém penzionu Erika s neméně příjemnou majitelkou, paní Erikou. Termín exkurze jsem zvolil na konec třetího červnového týdne, neboť hlavním cílem byl poněkud později kvetoucí prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), který má na Oravě jedno z hlavních center rozšíření na Slovensku. V roce 1990 při první návštěvě jsme jej na oravských rašeliništích sice rovněž hojně nacházeli, tehdy se však ještě váhalo nad jeho přesnou determinací, když dosud byly v tehdejším Československu známy pouze dvě věrohodné populace popsané odborníky (Procházka, Potůček) – Jestřebí v severních Čechách a Habura na východním Slovensku. Po letech průzkumů po celé ČR a později i SR, kdy byly nalezeny nové lokality v Krušných horách, Jeseníkách, snad i v Beskydech a porůznu i na Slovensku, není pochyb, že i na Oravě jde právě o tento kriticky ohrožený druh. Jeho výskyt na Slovensku bude asi častější, přídomek kriticky ohrožený mu však náleží právem, jak jsme se o tom přesvědčili v rezervacích reliktních rašelinišť a rojovníkových borů PR Rudné a PR Hladovské a Suchohorské bory, kde z tisícových populací konce 20. století zbývají pouhé fragmenty následkem vysoušení rašelinišť a těžby rašeliny. Situace však nemusí být tak kritická, jak se zdálo při naší návštěvě, neboť jsme navštívili pouze malou část rozsáhlých rašelinišť podél Polské hranice. Nezklamala však přírodní rezervace Slaná voda u Oravské Polhory, která je v ochranné pásmu vodního zdroje a rašelina se zde těžit nesmí. Zde jsme mohli obdivovat stovky statných, až metrových exemplářů tohoto druhu v obrovské variabilitě jak čistých, tak kříženců s prstnatcem Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii). Další lokality s výskytem prstnatce plamatého – Mútňanskou pilu a Beňadovský mlýn jsme z časových důvodů nestihli navštívit, možná se tam však některá ze skupin dostala. Zklamání jsme zažili i v rezervaci Klinské rašeliniště u Námestova, kde jsme tento druh nenalezli, ač byl inzerován na informační tabuli. Toto území mi připadlo poněkud monotónní, když jsem svůj floristický zápis porovnal se zápisem z téže lokality před čtvrtstoletím. Inu ani dosud panenským oblastem Slovenska se civilizační změny nevyhýbají.
Nezůstaneme však pouze u jednoho druhu a na Oravských rašeliništích. Nespočítal jsem tentokrát, kolik druhů orchidejí jsme nalezli, neboť všichni neviděli všechno a ani nebylo účelem dělat podrobné záznamy v těchto dobře prozkoumaných oblastech. Některé skupiny se dostaly i do vyšších poloh jak v CHKO Horná Orava, tak v západním okraji sousedního TANAPu. Pouze nejvyšší vrchol Oravských Beskyd Babia hora (1722 m) nebyl tentokrát zdolán jako před lety, přece jsme již byli poněkud starší ročníky na tak namáhavý výstup. Troufli jsme si pouze na Juráňovu dolinu, kde zhruba 7 km okruh s převýšením něco přes 150 m nebyl příliš náročný, zato floristicky nesmírně bohatý. A to jak na orchideje, tak i na většinu horských tatranských druhů, které často nevidíme, neboť u nás nerostou. Právě zde jsme na dvou místech potkali střevíčníky (Cypripedium calceolus) dosud v plném květu a porůznu, více či méně hojně, další druhy orchidejí – Corallorzhiza trifida, Dactylorhiza majalis, D. fuchsii a jejich křížence D. ×braunii, Gymnadenia conopsea, G. odoratissima včetně jejich křížence, Listera ovata, Platanthera bifolia, Traunsteinera globosa, Epipactis helleborine – sice běžnější druhy, ale nadšence potěší třeba i obyčejný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Několik mladých a zdatných nadšenců se vydalo do vyšších poloh Sivého vrchu, uznávané botanické zahrady Západních Tater, měli tedy možnost spatřit jiné vzácné druhy, které z vápencových skal vrcholu Sivého vrchu dolů neslézají.
Odborný program exkurze nebyl nijak striktně stanoven a jednotlivé skupiny si vybíraly své zájmové oblasti do tzv. dojezdné vzdálenosti od místa ubytování, např. oblast Zuberce se známými Úplazíky, na Epipogium aphyllum a Goodyeru repens však bylo fenologicky ještě brzy. Bylo to sice již mimo vytčenou oblast, ale nikdo nebyl ve svých zájmech omezován, ani pokud se týkalo koupele v termálních lázních v sousední Oravici, které někteří využili se slevou na permanentku poskytnutou paní Erikou.
Nedělní zpáteční cesta byla již s úplně volným programem, jakou trasu si kdo zvolí, ač jsme většina tušili, že se ještě jednou sejdeme na známých orchidejářských „poutních místech“, na lokalitě toříčku (Herminium monorchis) a opět při kontrole populace tořičů Ophrys holubyana, O. insectifera a jejich křížence Ophrys x devenensis, když už to máme cestou a od nás je to přece jen daleko. Tak jsme se během nedělního dopoledne na těchto dvou lokalitách vystřídali téměř všichni a byli jsme spokojeni, neboť populace jak toříčku, tak tořičů byly nebývale bohaté. Naše skupina pak zakončila putování návštěvou botanické zahrady v lomu Petra Pavlíka ve Štramberku, kde sice tořiče včelonosné (Ophrys apifera) již měly semeníky stejně jako prstnatce pleťové (Dactylorhiza incarnata), naplno však kvetly kruštíky bahenní (Epipactis palustris) a dokvétaly pětiprstky (Gymnadenia conopsea). Viděli jsme toho tedy během těch čtyř dnů dost, i když ne všechno na Oravě a dokonce jedna skupina zajela dál k jihu na jihozápadní Slovensko na jazýček Jankeův (Himantoglossum jankae), donedávna ještě Himatoglossum caprinum.
Exkurze skončila, přibyl další řádek na našich internetových stránkách v již pěkně dlouhém seznamu exkurzí a zájezdů od roku 1978. Podle ohlasů účastníků vím, že se jako vždy líbila, že to není jen o kytkách, ale i o setkání dlouholetých přátel, na nichž bývá hodně veselí i příhod a vždy se končí otázkou – kam pojedeme příští rok? Tentokrát už to víme, není to sice z mé hlavy, ale jako obvykle momentální nápad někoho. Tentokrát padl návrh Šumava, což jsem trochu upravil na Novohradské hory a jižní část Šumavy, zůstaneme tedy tentokrát doma. A kdo bude chtít za exotikou, má možnost jet opakovaně do Maroka. Věřím tomu, že ať pojedeme kamkoliv v tom složení jak jezdíme, bude to vždy skvělé.
|
