Exkurze 2018

ZÁJEZD ORCHIDEA KLUBU V ROCE 2018 – ALPY
JINDŘICH ŠMITÁK

Nepočítáme-li mezi zahraniční zájezdy a exkurze Slovensko, tak hromadný autokarový zájezd za orchidejemi Evropy se uskutečnil po sedmi letech, a to do rakouských Alp. Předtím to byla naposledy v roce 2011 Itálie (Mt. Gargano, Kalábrie, Sicilie, Liparské ostrovy). Organizace vícedenních zahraničních hromadných zájezdů je vždy značně náročná. Jednak z hlediska velkého počtu účastníků, z nichž každý má jiné nároky a jednak z hlediska zajištění ubytování a stravy, které zpravidla vyžaduje jazykové znalosti, což nebylo v minulosti až tak nutné, když se jezdilo pod stany a s vlastními zásobami. Jak však našácká populace stárne a účastníci zájezdů si zvykli na vyšší standard, je dnes znalost nějakého cizího jazyka, zpravidla angličtiny, v organizaci zájezdu do ciziny nutností. V poslední řadě je to i výběr oblasti a vytipování vhodných tras. Při organizaci loňského zájezdu do Alp poslední dva uvedené faktory odpadly, neboť jsme jeli do českého prostředí a na osvědčené trasy.
Zvolenou oblastí bylo horské pásmo Totes Gebirge v okrese Liezen, ve spolkové zemi Štýrsko. Asi 10 km severně od obce Tauplitz v údolí řeky Enns (Enže), mezi horskými pásmy krystalických Niedere Tauern a vápencových Totes Gebirge, se v nadmořské výšce 1600 m nachází rozsáhlá zvlněná náhorní planina Tauplitzalm. Na jejím západním okraji, na břehu jezera Krallersee, na úpatí hory Lawinenstein, byl náš hotel Haus Alpin. Hotel je od 90.let provozován skupinou českých podnikatelů, je zde český personál, vaří česká jídla a platit je zde možno kromě eura i českými korunami. Velmi příjemné prostředí hotelu s velkou kapacitou láká celoročně množství českých turistů, kteří si již na téměř třicetiletou existenci českého provozu v Alpské zemi zvykli, takže je vyhledávanou destinací a neustále naplněn. Zajistit ubytování čtyřdenního pobytu pro 50 účastníků zájezdu tedy bylo nutno s ročním předstihem.
Tauplitzalm je známé rakouské lyžařské středisko se spoustou lanovek, s kvalitními sjezdovkami i běžeckými tratěmi, avšak i v letním období je v obležení turistů, milovníků hor a bohaté alpské vápencové květeny. Celý rezort náhorní plošiny v délce zhruba 10 km je ze severní a západní strany obklopen řadou dvoutisícových vrcholů s vyznačenými turistickými trasami, takže určování tras pro účastníky našeho zájezdu nebylo potřebné, každý si zvolil svoji trasu podle náročnosti. V úpatní části dvoutisícovek se po celé délce plošiny nachází v řadě pět jezer různé velikosti, počínaje od západu naším Krallerse a na východě končí jezerem Schwarzensee. Kdo se tedy nechtěl šplhat do kopců, mohl zvolit pohodlnější trasu kolem některého z jezer. Všichni účastníci však byli natěšeni na vzácnější vysokohorské druhy orchidejí, rostoucí až vysoko na alpinských holích, tak se nenašel nikdo, kdo by se na některou z okolních hor nevyšplhal. První den nám sice nepřálo počasí, tak jen ti nejotrlejší se odhodlali k výstupu do vyšších poloh, zatímco většina vzala za vděk procházce v drobném dešti kolem nejbližších jezer. Hlavním naším cílem byly dvě hory, které sice nedosahují celých 2000 m, v této oblasti jsou však proslulé výskytem několika druhů rodu temnohlávků (Nigritella) a vstaváčku alpského (Chamorchis alpina). Nejpřístupnější je Lawinenstein (1965 m) s nástupem po sjezdovce přímo od hotelu a poněkud vzdálenější Traweng (1980 m) ve východní části areálu Tauplitzalmu, s trochu náročnějším výstupem. Ve vrcholových částech obou hor jsme nacházeli již zmíněné temnohlávky – Nigritella rubra var. bicolor, Nigritella austriaca a Nigritella archiducis-joannis, včetně hojných populací pětiprstek (Gymnadenia conopsea, G. odoratissima), vemeníků (Platanthera bifolia), vemeníčku zeleného (Coeloglossum viride), běloprstek (Pseudorchis albida) a prstnatců (Dactylorhiza majalis subsp. alpestris, D. fuchsii), které rostly i v nižších polohách na loukách a pastvinách po celém areálu rezortu. Nejvzácnější vstaváček alpský (Chamorchis alpina) byl nalezen pouze ve vrcholových partiích Trawengu. Na dvou místech na Lawinensteinu byla nalezena i měkčilka jednolistá (Malaxis monophyllos) a někteří jednotlivci, kteří stačili oběhnout i další trasy, nalezli vzácně i tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), vstavač osmahlý (Neotinea ustulata), okrotici mečolistou (Cephalanthera ensifolia) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha). I když orchideje byly jedním z našich hlavních cílů, nebylo možno pominout ostatní nádherné druhy alpské vápencové květeny. Na všech trasách se střídaly mezi nízkými keři kvetoucích pěnišníků (Rhododendron hirsutum) pestrobarevné koberce dryádek (Dryas octopetala), hořců (Gentiana clusii, G. verna), koulenek (Globularia cordifolia), hvozdíků (Dianthus alpinus), pryskyřníků (Ranunculus alpestris, R. montanus), všivců (Pedicularis rostrato-capitata, P. rostrato-spicata a P. verticillata), silenek (Silene acaulis) a desítek dalších skvostů alpinské flory. Tak se fotilo a fotilo…, nejen kytky, ale i krásné scenérie okolní přírody a horských pásem.
Poslední odjezdový den zpět do Brna, kam jsme to měli něco přes 400 km s dojezdem za pár hodin někdy v odpoledních hodinách, byl poznamenán nepříjemnou příhodou, když nám po 30 km jízdy, dole v údolí ve městě Liezen, zkolaboval autobus firmy Tourbus Brno a trvalo to 10 hodin až do 21. hodiny. večer, než se porucha vyřešila a odjeli jsme náhradním autobusem. Celá tato situace svědčí o neodpovědném přístupu dopravce a žalostném stavu jeho vozového parku, což jsme však dopředu netušili. Nesetkali jsme se s takovou situací na našich zahraničních cestách poprvé a nezbylo než rezignovaně čekat („to se může stát jen u nás“). Naštěstí se to přihodilo ve městě, takže jsme měli možnost si ho projít i když v Liezenu (cca 8000 obyvatel) nejsou žádné zvláštní pamětihodnosti, nebo aspoň posedět v některé z kaváren a utratit ve městě zbývající eura. Ale i přes tuto událost, která byla černou tečkou za naším jinak hezkým zájezdem, byly pozdější ohlasy, které jsem od účastníků zaznamenal, pouze příznivé.