Cres 2019

JADRANSKÝ OSTROV CRES 2019

DAVID PRŮŠA

Na jaře 2018 jsem s rodinou poprvé krátce navštívil chorvatský ostrov Cres a byl to pro mne tak silný zážitek, že jsem o tom hned nadšeně referoval v předchozím čísle Roezliany.

Návštěva však byla opravdu krátká, takže když se sešel rok s rokem, nedalo se jinak a museli jsme si výlet na tento krásný jadranský ostrov zopakovat. Měl jsem sice nejprve v úmyslu podívat se na Cres v malinko jinou dobu (buď trochu dříve anebo poněkud později), abychom viděli v rozkvětu zase něco jiného, nicméně časově to nějak nevycházelo a znovu to dopadlo tak, že jsme využili pár dní před státním svátkem 8. května. Takže jsme jeli přesně ve stejném termínu, jako v předchozím roce.

Ve Středozemí však byla v roce 2019 asi delší zima, takže jsme vegetaci zastihli ve srovnání s rokem 2018 opožděnou přibližně o 10 dní. Bylo to sice neplánované, ale zato velmi příjemné.

Zatímco v roce 2018 jsme pro příjezd zvolili cestu z istrijského přístavu Brestova a nazpátek jsme jeli přes ostrov Krk, tak v roce 2019 jsme tam i nazpátek jeli přes Krk.

Hned při cestě tam jsme se zastavili na stejné lokalitě, na kterou nás nasměroval před rokem Jarek Podhorný. Na rozdíl od předchozího roku zde byla většina sehnutek (Serapias vomeracea a S. lingua) ještě v poupatech, nicméně většina rostlin Anacamptis laxiflora byla již v plném květu. Na rozdíl od předchozího roku jsme nezaznamenali žádné rozkvetlé pětiprstky. Zato jsme konečně natrefili na vzácného mezirodového křížence Serapias vomeracea × Anacamptis laxiflora = × Serapicamptis rousii (Dupuy) J.M.H.Shaw. Když jsem fotky tohoto křížence viděl před rokem poprvé, tak jsem si myslel, že se musí jednat o monstrozitu, že přece Serapias a Anacamptis se nemohou navzájem zkřížit. Jenže byl to jen první dojem. Po pohřížení se do problematiky jsem naznal, že kříženci mezi právě těmito rody jsou popsáni napříč celým Středozemím. A že toto mezirodové křížení není zase až tak nepravděpodobné, jsem si uvědomil, když jsem se navíc podíval do publikace Jin a kol. z r. 2017. V této práci byl porovnán genetický materiál více než 400 druhů z více než 50 rodů vstavačovitých. Použitá metodika byla velice robustní. K porovnání totiž byly použity DNA sekvence celkem ze 7 různých míst genomu (plastidové markery matK, psaB, rbcL, trnL-F, trnH-psba a jaderné nrITS a Xdh) a na základě tohoto srovnání byl sestaven kladogram, který s opravdu velkou pravděpodobností znázorňuje míru příbuznosti mezi jednotlivými druhy a ukazuje, jak se asi evoluce v historii ubírala. A právě v tomto kladogramu jsou rody Anacamptis a Serapias na jedné větvi hned vedle sebe. Takže ačkoli si tyto dva rody nejsou vůbec vzhledově podobné, jsou si fylogeneticky dost blízké. Kdo by to byl řekl?

Po přeplavení se z Valbisky na Krku do Meragu na ostrově Cres jsme se ještě před příjezdem do cílové destinace v Miholašćici zastavili na dvou lokalitách. Jedna byla vpravo u cesty ještě před příjezdem k hlavní severojižní trase spojující Porozinu s Cresem. Zde jsme nalezli jen Anacamptis morio. Další zastávkou byla vesnička Vrana, kde jsme v blízkosti malého hřbitova nalezli růžice Himantoglossum adriaticum.

Po ubytování v Miholašćici jsme navštívili ještě další lokality, na kterých jsme byli v předchozím roce. První pod vesničkou Stivan na konci úzké silničky, která směřuje k pláži. Zde jsme nalezli Orchis purpurea, Epipactis microphylla (v poupatech), Limodorum abortivum (nyní v poupatech, v r. 2018 v plném květu), Neotinea tridentata, Ophrys bertolonii, Ophrys incubacea (ten jsme v r. 2018 neviděli), Cephalanthera damasonium (v r. 2018 jsme neviděli). Druhou v blízkosti silnice Stivan – Miholašćica. Tam, kde jsme v r. 2018 našli Anacamptis coriophora, Ophrys bertolonii a Neotinea tridentata, jsme v r. 2019 nalezli O. bertolonii jen jeden, Neotinea tridentata jen v poupatech a Anacamptis coriophora jsme neviděli vůbec. Zato jsme zde viděli mikropopulaci druhu Ophrys phryganae, který jsme zde zase nezaznamenali v předchozím roce. Tento Ophrys se liší od ostatních ze skupiny Ophrys lutea menším vzrůstem, tvarem bazální prominence na pysku, která má připomínat kolenní kloub, a větším úhlem, který svírá rovina pysku s lodyhou (ten má být nejméně 45º). Je samozřejmě otázka, zda zrovna tyto zmíněné znaky jsou tak důležité, že opravňují vymezení taxonu na druhové úrovni, nebo zda by nebylo lepší z toho udělat jen subspecii nebo varietu druhu Ophrys lutea, či zda se nejedná dokonce jen o ekomorfózu. Raději to ponechám bez dalšího komentáře.

Následující den jsme se vydali směrem k Beli. V okolí místa, kde jsme v roce 2018 nalezli Platanthera sp., Neottia nidus-avis a Cephalanthera longifolia, jsme nic těchto druhů nenašli, ale zase jsme zde objevili Cephalanthera damasonium.

Potom jsme navštívili jednu pěknou lokalitu u silnice Cres – Porozina, cca 1,6 km za odbočkou na Merag. Zde byla pěkná populace Ophrys tommasinii, Neotinea tridentata, hodně růžic Spiranthes spiralis a v růžicích pravděpodobně Anacamptis coriophora.

Další lokalitou byly pastviny a loučky mezi zídkami u vesnice Orlec. Na rozdíl od roku 2018 jsme zde neviděli Anacamptis pyramidalis, Neotinea tridentata teprve začínala, H. adriaticum bylo jen v růžicích, O. bertolonii bylo jen málo. Naopak jsme zaznamenali Oprys insectifera a Orchis simia, které jsme zase neviděli v roce 2018. Hodně zde bylo A. morio a O. purpurea.

Další den jsme navštívili na ostrově Lošinj lokalitu u obce Čunski, kde jsme prochodili území mezi letištěm a pobřežím. Zde ve velkých počtech rostly Serapias lingua, v malém množství Anacamptis morio a Serapias istriaca. Zde nám ale ukázalo svou odvrácenou tvář počasí, zatáhlo se a začalo pršet a pršelo přes noc až do rána dalšího dne.

Další den jsme si vyčlenili na průzkum okolí historické vesničky Lubenice. Toto je velice spoře obydlené starobylé sídlo, do kterého vede jen úzká cesta. Vyhýbání se s protijedoucími vozidly je chvílemi i nervy drásající, protože cestu lemují kamenné zídky a neustále hrozí nějaký ten škrábanec. Odměnou za výlet sem je ale asi nejkrásnější výhled z celého ostrova Cres směrem na Istrii. Z Lubenice jsme se vydali směrem na sever po stezce vedoucí mezi pastvinami a lesíky. Zde jsme objevili pěknou populaci Ophrys medea, pěkné populace Anacamptis morio, růžice Orchis simia (nebo Orchis militaris?), Cephalanthera longifolia a několik dokvétajících jedinců Ophrys archipelagi. Dále jsme prozkoumali několik lokalit v okolí obce Mali Podol. Zde jsme nalezli stejně jako před rokem populaci Ophrys medea, jenže ta byla celá v poupatech, zatímco v roce 2018 byla v plném květu. Stejně tak začínaly teprve Neotinea tridentata. V plném květu byl Ophrys tommasinii a Aanacamptis morio.

Poslední den před odjezdem domů jsme se ještě věnovali průzkumu středomořské flóry na jihu ostrova v okolí obce Punta Križa a ještě jednou jsme přejeli na Lošinj, ale zde již to bylo na orchideje spíše chudé.

V každém případě po roce zopakovaná návštěva Cresu pro nás byla velice osvěžujícím zážitkem a opět jsme si odvezli plno hezkých vzpomínek. A přestože jsme tam byli v krátké době již podruhé, myslím, že to nebylo naposledy. Ostrov Cres bude mít jistě co nabídnout i v trochu jiném období.

Citace:

Jin W. T., Schuiteman A., Chase M. W., Li J. W., Chung S. W., Hsu T. C., Jin X. H. (2017): Phylogenetics of subtribe Orchidinae s.l. (Orchidaceae; Orchidoideae) based on seven markers (plastid matK, psaB, rbcL, trnL-F, trnH-psba, and nuclear nrITS, Xdh): implications for generic delimitation. – BMC Plant Biol. 2017 Nov 25;17(1):222.

Výřez z kladogramu, který obsahuje více než 400 taxonů vstavačovitých. Upraveno podle Jin a kol. (2017)