Weise Ois 2019

ZA STŘEVÍČNÍKY K WEISE OIS

DAVID PRŮŠA

Při jednom takovém zimním surfování na internetu jsem se věnoval virtuálnímu cestování po přírodních zajímavostech našich jižních sousedů v Rakousku. A během této bohulibé činnosti se mi poštěstilo narazit na zajímavý tip na výlet. Objevil jsem totiž údolí říčky Weisse Ois.

Ta je považována za hlavní pramennou větev řeky Ybbs. Pramení na úbočí hory Grosser Zellerhut kousek západně od Mariazellu ve spolkové zemi Dolní Rakousko. Teče nejprve na západ, potom na sever. Po asi 5 kilometrech toku se její jméno změní na Ois a od soutoku s potokem Seebach v Lunz am See se již nazývá Ybbs. Ten je pravostranným přítokem Dunaje, do kterého se vlévá u města Ybbs an der Donau.

Název Ois má údajně svůj etymologický základ ve starém keltském nářečí, kde výraz „isca“ znamenal něco jako rychle tekoucí studená voda. Weiss je německy bílý. Jestli to souvisí s tím, že zde dlouho v zimě leží sníh, nebo s tím, že místní vápencové podloží má světlou barvu, není známo.

Geologickým podkladem území, kterým říčka protéká, jsou zejména vápence. Pro milovníky fosilií je tu údajně k nalezení dost zajímavostí v podobě zkamenělé druhohorní fauny od amonitů až po zkamenělé korály.

Ale co je zde tak zajímavého pro milovníky orchidejí? Na to je jednoduchá odpověď – střevíčník pantoflíček!

Ano – největší evropská orchidej. Střevíčník pantoflíček - Cypripedium calceolus.

Ačkoli má tato rostlina mezi evropskými vstavačovitými mimořádné postavení, ačkoli je silně ohrožená a ačkoli má mnoho svých „nej“, není mezi našimi orchidejemi úplně tou nejvzácnější a snad neexistuje orchidejář, který by se s ní při provozování svého koníčku ještě nesetkal.

Proč o tom tedy vlastně píšu a proč soudím, že má smysl lokalitě této rostliny u Weisse Ois věnovat celý článek? Důvod je jeden – síla a početnost zdejší populace. Ten zážitek, když jsem se ocitl uprostřed stovek a stovek rozkvetlých papuček, byl úplně omračující. A to i pro mne, který jsem již ve svém životě leccos viděl.

Ale teď už k samotné exkurzi. Podle informací od rakouských přírodomilů, které jsem nalezl na síti sítí, bylo patrné, že nebude tak snadné vystihnout správné načasování. Zima totiž bývá v tomto alpském údolí různě dlouhá a někdy střevíčníky vykvetou na konci května a někdy až ve druhé polovině června. Poprvé jsem se tedy do tohoto rakouského ráje střevíčníků vydal s manželkou 9.6.2019. A to bylo ještě brzo. V nejvíce zastíněných zákoutích údolí ještě ležely zbytky sněhu, ve vegetaci kvetl jarní aspekt – několik druhů prvosenek, kyčelnice devítilistá, vřesovec pleťový, růžokeřník cistovitý, na studenějších místech ještě kvetly čemeřice černé, na osluněných trávnících se zase modraly hořce jarní a hořce Clusiovy. Z orchidejí jsme v květu zastihli Cephalanthera longifolia, Orchis mascula subsp. speciosa a Dactylorhiza majalis. Střevíčníky teprve vystrkovaly nad zem své listy a bylo snadné si je splést s kýchavicí bílou. V každém případě bylo jasné, že místo je botanicky velice zajímavé.

Protože během první návštěvy se mi nepodařilo rozkvetlý střevíčník spatřit, došlo na exkurzi s pořadovým číslem dva. Ta se uskutečnila 29.6.2019. Na té mě doprovázel Jirka Janovský, který si kvůli tomu udělal jednodenní výlet na jih. Jeho nadšení pro hledání a nacházení volně rostoucích orchidejí je nakažlivé, takže je dobré mít ho jako parťáka na akcích podobného typu s sebou.

Okolo sedmé hodiny ranní jsme vyráželi z Českých Budějovic a po nějakých třech hodinách jízdy jsme parkovali u kostela ve vesničce Neuhaus, která je nejlepším východiskovým bodem pro podniknutí nenáročné botanické procházky. Jde se nejprve po polní a lesní cestě směrem na jih, po sestupu do údolí říčky Weisse Ois se jde po neznačeném chodníku na východ proti proudu jmenovaného toku. Po přibližně 2 kilometrech je třeba údolí Weisse Ois opustit a po jiné lesní cestě se vydat na sever zpět do Neuhausu. Celý okruh má přibližně 10 km a je opravdu nenáročný.

Už na samém začátku jsme okolo cesty nacházeli Dactylorhiza maculata subsp. fuchsii a D. majalis, k vidění byly i Gymnadenia conopsea a Listera ovata. A zaznamenané druhy orchidejí pomalu přibývaly. První střevíčníky – bohužel již odkvetlé – jsme ale viděli až když jsme sestoupili do údolí Weisse Ois. Samozřejmě to ze začátku bylo trochu zklamání, že jdeme pozdě. Nicméně zklamání nás brzy opustilo, protože po pár krocích jsme objevili střevíčníky v plném květu. A bylo na co koukat a co obdivovat. Ta obrovská kvanta všude, kam se člověk podíval, byla omračující. Samozřejmě jsme u mnohých krasavců museli zalehnout a pořídit fotodokumentaci. Fotografování chvílemi nabíralo až obludných rozměrů. Mně samotnému už ani nešlo o to vyfotit střevíčník, jako spíš o snahu, dostat jich na snímek co nejvíc. A to věru nebylo nic snadného. Čím víc kytek bylo vtěsnáno do plochy snímku, tím zase byly ty kytky menší. A tím méně jsem byl spokojený se zachycením reality. Na počítání rozkvetlých jedinců jsme rezignovali, takže jen hrubým odhadem si dovolím tvrdit, že pokud jsme střevíčníků neviděli několik tisíc, tak určitě hodně, hodně stovek ano. Naše nadšení ze setkání s takovým množstvím samozřejmě neznalo hranic. Těch 10 kilometrů jsme šli 6 (slovy šest) hodin. Během naší procházky jsme napočítali celkem 15 druhů orchidejí. Takže nebylo to jen o střevíčnících. Ale střevíčníky všechny ostatní druhy svým počtem a krásou dokonale zastiňovaly. V každém případě celá exkurze byla zážitkem opravdu nezapomenutelným. A kdybych měl uvést, s čím jiným se to dá porovnat, tak bych musel přemýšlet opravdu velmi dlouho…

Seznam zaznamenaných druhů:

Cypripedium calceolus

Neottia nidus-avis

Listera ovata

Epipactis helleborine

Epipactis atrorubens

Gymnadenia conopsea

Ophrys insectifera

Dactylorhiza majalis

Dactylorhiza maculata subsp. fuchsii

Coeloglossum viride

Pseudorchis albida

Cephalanthera longifolia

Orchis mascula subsp. speciosa

Platanthera chlorantha

Platanthera bifolia

Poznámka na závěr: Počet druhů zde rostoucích bude jistě ještě vyšší. Pokud by s námi byl smělejší orchideotaxonom, pravděpodobně by na seznam přidal i druh Dactylorhiza lapponica, který jsme si ale my neuznali a rostliny tohoto vzhledu jsme prohlásili za malý D. majalis. A pravděpodobně se tam bude vyskytovat i druh Gymnadenia odoratissima. Ten byl v době naší návštěvy asi ještě v poupatech. Zaznamenali jsme ale jednu rostlinu, která měla rozkvetlý jen spodní kvítek a která vypadala jako kříženec G. conopsea a G. odoratissima. Že se skutečně jedná o křížence si ale netroufám jen z jednoho kvítku na květenství tvrdit.