Španělsko 2015

(25.–31.5. 2015)
IVO DOSTÁL

Svými orchidejemi a přírodními krásami přilákalo Španělsko nás 6 členů Orchidea klubu, z nichž dva neodolali přicestovat zhruba na stejná místa už podruhé jako v roce 2011, tedy do pohoří Serrania de Cuenca asi 200 km východně od Madridu ve směru na Valencii. Rozdíl oproti tehdejší návštěvě byl ale v tom, že jsme si zvolili v pohádkově krásné krajině pevný bod tedy ubytování se zajímavým názvem Uña, z něhož jsme potom paprskovitě vyjížděli do okolí.
Tato nevelká obec se nachází v jakési rozlehlé propadlině náhorní plošiny obklopené strmými skalnatými stěnami na břehu krásného jezera a milé bylo to, že orchideje hned ve třech druzích rostly v bezprostřední blízkosti komfortních dřevěných chatek, v nichž jsme byli ubytováni. Příjemné bylo i to, že jsme každý podvečer mohli sledovat život na jezeře včetně zpěvu slavíků a hlavně sledovat kroužení někdy i desítky supů hnědých, kteří každodenně kroužili nad krajinou a posedávali v blízkých skalách. Ty jsme ale vídávali často i jinde. Pak ještě bylo i příjemné počasí, i když s ranním a večerním chladem, ale s tím je již v těchto nadmořských výškách (naše ubytování bylo v nadmořské výšce 1 135 m. n.m.) nutno počítat, byť se jednalo o konec května. Méně příznivé však bylo to, že Španělsko bylo v loňském roce postiženo velkým suchem trvajícím již od podzimu 2014. Když jsme jeli z madridského letiště vyprahlou krajinou, tak jsme se utěšovali, že to v horách Cuency bude vypadat jinak, ale sucho bylo i tam. To velice poznamenalo také celou vegetaci, orchideje nevyjímaje. Těch bylo v porovnání s minulou expedicí výrazně početně méně, i když druhově jsme viděli asi vše, na co jsme se těšili. Sucho se projevovalo nepříznivě rovněž tím, že v místech přehánění stád, dobytek a lesní zvěř spásli i to málo, co stačilo narůst. Nicméně když jsme jednu lokalitu navštívili podruhé v rozmezí týdne a tam trošku zapršelo, tak druhy s růžicemi listů přitisklými k zemi, jako je např. Anacamptis coriophora ssp. martrinii a Ophrys sphegodes už vztyčovaly své nizoučké květní stvoly a nakvétaly stejně jako Dactylorhiza elata na podmáčených místech. Ta však pastvě unikala tím, že byla obklopena pro dobytek i zvěř zřejmě nechutnou vegetací. Orchidejářsky jsme si ale přece jenom užili, když poslední den našeho pobytu manželé Eda s Petrou nalezli velice bohatou, i když nevelkou lokalitu našich snů, na níž rostly stovky a možná i tisíce jedinců různých druhů což bylo tou správnou tečkou za naší cestou.
Za týden našeho botanizování v Cuence jsme prozkoumali 33 lokalit, které se nalézaly v nadmořských výškách od 1082 do 1661 m n.m., mimo jednu, která byla mírně pod uvedenou spodní hranicí. Rozlišili jsme kolem 31 druhů včetně poddruhů orchidejí a potěšili se řadou jiných rostlin, z nichž asi všechny z nás nejvíce zaujal zvláště na jednom místě bohatý výskyt nádherné pivoňky Paeonia mascula v plném květu. Ale nejen orchidejemi a jinými rostlinami či živočišstvem jsme byli na našich cestách živi. Když pomineme historii a svéráznou kulturu, Španělsko oplývá také nádhernou krajinou, jejíž krásu ani sucho nemůže negativně ovlivnit. Největším zážitkem pro nás byla skalní města Los Callejones a La Ciucad Encantada, která v našich zemích, co se týká bizarnosti skalních útvarů, nemají obdobu.
    Nebudu podávat podrobný výčet lokalit ani nalezených druhů orchidejí, neboť by to bylo opakování již dříve prezentované reportáže z tohoto území v čísle 42/2012. Počet druhů nalezených orchidejí byl zhruba o 5 menší (nepočítaje křížence), než v roce 2011, což bylo způsobeno výše uvedeným dlouhodobým suchým počasím. Území je oproti přímořským oblastem poměrně chudé na tořiče, z těch jsme nalezli pouze 4 druhy – Oprys lutea, O. fusca s.l., O scolopax a O. sphegodes s.l., ze vstavačů Orchis mascula ssp. mascula, O. mascula ssp. laxifloriformis, Anacamptis morio ssp. morio, A. morio ssp. champagneuxii, A. coriophora ssp. martrini a krásný, pro Cuencu typický vstavač Spitzelův Orchis spitzelii ssp. cazorlensis. Dále to bylo 6 druhů prstnatců, hnědence, jazýček kozlí pouze sterilní, kruštíky dosud nekvetoucí, rudohlávek jehlancovitý, všechny tři druhy okrotic, z nichž zajímavé byly žlutokvěté Cephalanthera damasonium a patrně i několik obtížně identifikovatelných kříženců.
Nejen pro orchideje ale i pro exotiku ostatní jihoevropské vegetace a pro překrásnou krajinu stojí za to Sierraniu de Cuenca opakovaně navštívit.