Loser - zajímavý vrchol v Totes Gebirge 2017

DAVID PRŮŠA

V zimě 2016/2017 jsem si za jednoho dlouhého večera prohlížel fotografickou publikaci o Slovensku a zaujal mne záběr na skalní okno v Nízkých Tatrách v masívu Ohnište. Hned se mi jako správnému turistovi zachtělo vyrazit na nějakou túru k takovému zajímavému skalnímu útvaru. Přitom mě samozřejmě hned napadlo, jestli se náhodou někde v bližší dojezdové vzdálenosti u našich jižních sousedů v Alpách nenachází nějaká podobná atrakce. Zasednout ke googlu a zadat několik správných klíčových slov byla otázka několika vteřin a hned jsem věděl, že v podstatně bližší vzdálenosti ke svému bydlišti mám podobnou atrakci ve vápencovém pohoří Totes Gebirge. To znamená v oblasti, do které na výlety jezdím strašně rád na kytky. Skalní atrakce – mohutné skalní okno – se nazývá Loserfenster a nachází se ve vrcholových partiích masívu Loser.
Hora Loser s nadmořskou výškou 1837 metrů se nachází severně od městečka Altaussee. Podle vyhledávače je to z Českých Budějovic do Altaussee 226 km většinou po dálnici, takže předpokládaná orientační doba cesty autem dělá nějaké dvě a tři čtvrtě hodiny. Z Altaussee stoupá nahoru do masívu hory od jihu klikatá mautstrasse, kde se vybírá za osobní auto 16€. Po této zpoplatněné silničce je možné vyjet až do nějakých 1600 metrů nad mořem. Na konci je větší parkoviště, kde je možné zanechat auto a jít se poflakovat do horského vápencového ráje.
Název hory je odvozen od slovesa „losen“, které v místním nářečí znamená poslouchat. Ve středověku totiž údajně na horu chodili místní obyvatelé pravidelně poslouchat, jestli nejsou z údolí Ennstalu slyšet zvony, které znamenaly varování před blížícím se nebezpečím.
Samotné vrcholové plató Loseru je tvořené asi 300 m silnou vrstvou jurského vápence. Nachází se zde několik vrcholků (Atterkogel, Hochanger, Loser), mezi nimiž se proplétají turistické chodníky. Od parkoviště je nejprve třeba vystoupat k jezeru Augstsee, které leží v nadmořské výšce 1643 metrů. Jezero má hloubku 10 metrů a 5 měsíců v roce je pokryté ledem. U jezera se také v roce 2008 natáčely některé scény filmu Poslední templář s Nicolasem Cagem. Od jezera vede nahoru chodník k vrcholu Hochanger, v jehož masívu se právě nachází výše zmiňovaná atrakce – skalní okno Loserfenster. Odtud se dá po hřebeni putovat dále na hlavní vrchol Loseru a odtud se zase po jiné trase vrátit zpět k autu.
Pro náš rodinný výlet jsme zvolili termín 5. 7. 2017, tedy den, kdy byl v ČR státní svátek, zatímco v Rakousku normální pracovní den. Cesta ubíhala bez rušivých příhod, nudná dálnice, potom okolo Traunsee na Bad Ischl a Bad Goisern, zde překonat jedno menší horské sedlo, sjezd dolů směrem na Bad Aussee, ještě před ním uhnout vlevo na Ausenssee a odtud se již vyšplhat po úzké zpoplatněné silničce co nejdál a co nejvýš. Při pomalé jízdě do kopce už bylo možné vidět všude možně roztroušené exempláře Dactylorhiza fuchsii, Gymnadenia conopsea a G. densiflora. Byla to taková malá ochutnávka toho, co nás mělo čekat nahoře.
Po zaparkování a nezbytném namazání se opalovacím krémem jsme se vydali na výšlap okolo jezera. Přestože papírově jsme na naší pěší túře moc velká převýšení neočekávali, skutečnost byla trochu jiná. Není zde jen rovinka, ale dost se chodí několikrát nahoru a několikrát dolů, takže přestože se nejedná o nějak zvlášť namáhavou túru, stejně se člověk docela nachodí.
Jak již to tak v tuto roční dobu v tomto koutě světa pro mne bývá, nevěděl jsem, jestli se mám raději koukat kolem sebe na krajinu nebo raději pod nohy na kytky. Během první části výšlapu ke skalnímu oknu převládaly v podrostu hořce, zvonečníky, zvonky, lomikameny, silenky, oměje, pěnišníky a plno jiných druhů, orchidejí bylo ze začátku spíše pomálu, sem tam Pseudorchis albida, sem tam Coeloglossum viride a sem tam Gymnadenia conopsea. S očima na šťopkách jsem se snažil objevit vstaváček a temnohlávky, ale ze začátku neúspěšně. Skalní okno bylo přesně takové jako na fotkách na internetu, takže jsme byli spokojení a pokračovali jsme dále po hřebeni směrem na jihozápad. Botanických i krajinářských zážitků postupně přibývalo. Na samotném vrcholu Loseru u vrcholového kříže navíc na nás čekal i zážitek ornitologický, když okolo nás létala kavčata žlutozobá a vůbec se nás nebála a docela exhibicionisticky se nechala fotit. Na vrcholu v hůře přístupných místech do dálky zářily svojí sytě růžovou barvou kopyšníky a fialové hvězdnice alpské.
Při sestupu jsme zvolili jinou cestu, takže z hřebene mezi vrcholy Loser a Hochanger jsme odbočili směrem doprava na jih do takového údolíčka, ve kterém jsme konečně narazili na temnohlávky. Byl to druh Nigritella rubra a rubínově červené klásky těchto kytek zde důkladně zkrášlovaly již tak dost pěkně rozkvetlé horské louky. Po pár metrech dál, kdy se cesta začala stáčet dále doleva a přecházela na jižní svahy hory, přes které traverzovala po vrstevnici směrem na východ, se objevily úplně nejkrásnější orchidejové louky z celé túry. Doslova na kosu zde rostly druhy Traunsteinera globosa, Gymnadenia conopsea, G. odoratissima, Coeloglossum viride, Pseudorchis albida, Orchis ustulata, Platanthera bifolia a Dactylorhiza fuchsii. Celkem jsme napočítali 10 druhů, takže jsme na poměrně malém území byli docela úspěšní. Bohužel jsem neobjevil vstaváček, což mne sice trochu mrzelo, ale rozhodně mi to nemohlo zkazit celkový dojem z výletu.
Vápencové Alpy v létě snad nikdy nezklamou.
Shodou okolností hned za několik dní po úspěšné exkurzi na Loser jsem se do vápencových Alp měl příležitost vrátit. Tentokrát jsem opět s rodinou a s Petrem Batouškem vylezl na vrch Lawinenstein, který je známý tím, že na něm roste hned několik druhů temnohlávků vedle sebe (N. rubra, N. archiducis-joannis, N. rhellicani a N. widderi). Na Lawinensteinu jsem již v minulosti byl. Ale když jsem tam byl před několika lety, tak jsem samozřejmě neměl ponětí o tom, že ten a ten kopec směrem na severozápad se jmenuje právě Loser. Takhle jsem ho hned mezi ostatními kopci poznal. A při pohledu z Lawinensteinu mne zaujalo, že na obzoru hned nad Loserem přesně v jedné přímce leží další nezaměnitelný kopec Schafberg, na kterém jsme v minulosti byli fotit druh N. stiriaca. Takže kopce Schafberg, Loser a Lawinenstein vytvářejí vlastně jakousi „nigritellovou“ přímku. Možná by stálo za to vzít si mapu, protáhnout přímku dále na jihovýchod a objevit další „nigritellový“