Dva zajímavé druhy rodu Coelogyne

DVA ZAJÍMAVÉ DRUHY RODU COELOGYNE LINDL.

ČESTMÍR FLORIÁN

Minulý rok jsem na výstavě v Drážďanech koupil od firmy Elsner Coelogyne candoonensis. Coelogyne candoonensis Ames je epifytní druh, o čemž svědčí její bílým velamenem pokryté kořeny. Má štíhlé pahlízy, s výškou kolem 10–12 cm, od širší báze se zužují až na průměr nesoucí dva měkké bylinné, dlouze kopinaté listy. Mezi nimi z vrcholu pahlízy vyrůstá stonek květenství, který je v mládí zelený, později získá zbarvení podobné květům. Barva květu je kávově hnědá, pysk je bílý s hnědou skvrnou na bázi epichilu přes celou jeho šířku. Dva postranní laloky pysku kryjí ze stran kávově hnědý sloupek. Petaly jsou úzké, sepaly naopak široké, až vejčité, zvláště dorsální sepal. V případě této orchideje nejde ale o velkokvětý atraktivní druh, květy jsou malé, na výšku měří asi 2 cm. Zajímavý je ale způsob kvetení této rostliny. Na konci stonku květenství vykvétají nejvýše dva květy současně, obvykle ale je otevřen jen jeden a konci stonku raší poupata krytá blanitými listeny, které po rozkvětu opadají. Koupil jsem orchidej na výstavě v Drážďanech koncem března 2018 již jako kvetoucí. Od té doby nepřetržitě kvete, tj. vždy je otevřen alespoň jeden květ, někdy dva. Osa hroznu roste cik-cak způsobem, v každém lomu je jizva po odkvetlém květu. Těchto lomů je na květní ose mojí rostliny 36, takže toto květenství zatím poskytlo 36 květů plus jeden, co současně kvete. Špičatý útvar na konci květenství, tvořený poupaty a listeny pak slibuje, že se postupně vyvinou další květy. Fotografie květu je v barevné příloze.

Podobně jsem letos (březen 2019) v Drážďanech koupil od filipínské firmy MT. Sumagaya Creek Orchids Coelogyne longirachis Ames, která vypadá velmi podobně jako Coelogyne candoonensis. Pahlízy a listy jsou vzhledově velmi podobné až stejné, pouze pahlízy jsou více kýlnaté. Mezi dvěma listy na vrcholu pahlízy vyrůstá květenství, které vypadá prakticky stejně jako u Coelogyne candoonensis, květy jsou ale oranžově hnědé, pysk je barvy tmavší ve stejném tónu, epichil poměrně úzký, laloky pysku jsou široké a těsně přitisklé ke sloupku. Květy jsou asi 17 – 18 mm vysoké. Květní osa opět roste cik-cak způsobem, u mojí rostliny má osa v současnosti 24 lomů a jeden květ. Tuto rostlinu jsem koupil jako ještě nekvetoucí. Fotografie květu je také v barevné příloze.

Patří do poměrně početné sekce Longifoliae (1). Coelogyne candoonensis Ames roste v nižším pásmu horských lesů na Filipínách (Mindanao, Bukidnon) na stromech na mechatých lesních svazích v nadmořské výšce 1675–1830 m n.m. Druhové jméno je podle hory Candoon, kde byla poprvé sbírána. Coelogyne longirachis Ames roste na Mindanau v lesích na březích řek ve výšce 1200–1300 m n.m. Druhové jméno je podle dlouhé osy květenství, uvádí se až 63 květů (1).

Obě coelogyne pěstuji stejně jako ostatní orchideje přes zimu ve skleníku, do něhož ukládám rostliny mezi 15. až 20. září. Teplota ve skleníku je přes noc 12–13 °C (11,5–13,5 °C). Vlhkost na podzim bývá kolem 90 %, když nastoupí mrazy, vysráží se vlhkost na stěnách a klesne na 70–85 %. Během zimy stále běží ventilátor nastavený na nízké otáčky. Přes den je na podzim teplota ve skleníku, pokud na něj svítí slunce, kolem 20 °C, v zimě to je 13–15 °C, podle toho, zda je zamračeno, nebo svítí slunce. Tloušťka polykarbonátu je 25 mm, takže dovnitř do skleníku proniká 50–60 % dostupného světla. Na jaře vynáším orchideje en na konci května nebo začátkem června, podle nočních teplot. Obě rostliny mám přes léto spolu s ostatními orchidejemi v přepravkách nad vanou s vodou, což ve vedrech částečně stabilizuje teplotu. Orchideje jsou z 35 % stíněny řidší sítí, slunce na ně svítí jen mezi 10. až 16. hod. Část přepravek je na stole, také krytém stínicí sítí. Síť sbalím obyčejně na konci srpna, když již nehrozí spálení listů. Zalévám dešťovou vodou z 5 l konve (vodivost bývá 40–60 μS), hnojím třikrát až čtyřikrát za rok, vodivost hnojivé zálivky je kolem 200 μS. Jinak jsou vystaveny dešťům, např. tento rok jsem popisované coelogyny uložil před delšími studenými dešti jen jednou asi na dva dny.

Popisované dva druhy sice např. ve srovnání s katlejemi tolik krásy nepobraly, hlavně květy jsou o dost menší, ale připadají mi velmi zajímavé jak způsobem kvetení, tak barvou květů, která je netypická pro rod Coelogyne, jak jej známe z fotografických publikací o orchidejích.

(1) CLAYTON, Dudley. The Genus Coelogyne, A Synopsis. Kota Kinabalu: Natural History Publications, 2002. ISBN 983-812-048-0