O dvou skvostech thajské přírody

MILAN REŠL

Před časem mě zaujala informace o některých zástupcích podrodu Brachypetalum [1]. Čas pokročil a ukázal několik důvodů, proč navázat na tento příběh. Zásadní událostí byl objev nového druhu ze zmíněného podrodu. Tím je Paphiopedilum thaianum, které představím společně s dalším, ve sbírkách rovněž méně zastoupeným endemitem - Paphiopedilum godefroyae. Také upozorním na pěstitelské zásady a konečně těm, kteří chtějí vědět, co pěstují z taxonomického pohledu, nabídnu literární přehled systematiky těchto dvou druhů.

Paphiopedilum thaianum Iamwiriyakul - in The Orchid Review, 114, 2006, 278-281.
Cesta tohoto druhu na výsluní nových taxonů začala kolem roku 1996 u domorodých Thajců. Je obvyklým příběhem rostlin vyskytující se v hustěji zalidněných oblastech tropů. Na proslulé tržnici Chatuchak severního Bangkoku bylo miniaturní „niveum“ (Obr. 1) nabízeno v přepočtu za 3,- Kč (5,- THB). Všiml si jej Khomprai Ninrat, pěstitel, který se podílí na záchraně ohrožených thajských druhů. Byl to on, kdo rozpoznal významné odlišnosti od Paph. niveum. V roce 2005 bylo poprvé představeno na výstavě Orchidejářského klubu v Phuketu (střední Thajsko), kde získalo 3. cenu v rámci „skupiny“ Paph. niveum. Později bylo opět vystaveno, a to v Krabi (jižní Thajsko), kde zaujalo předního thajského odborníka na pafiopedila Krairita Vejvaruta. Jemu připadl rozdíl od niveum natolik zřetelný, že všechny vystavené rostliny odkoupil do své sbírky v Nakhon Pathon. Teprve pak dostal pan Iamwiriyakul příležitost vytvořit sdělení prvopopisu pro Orchid Review [2]. Není bez zajímavosti, že jeden z jeho závěrů týkající se morfologie květu je zúžený vchod do pysku, který by mohl být příčinou odlišných opylovačů tohoto druhu. Důsledkem má být absence přírodních hybridů s druhy, které se na lokalitě vyskytují. Tuto skutečnost vyvrací zpráva Royal Horticultural Society of Thailand, podle které se přírodní hybridy vyskytují, a to s Paph. godefroyae [3] na níže situovaných stanovištích.
Osobně jsem thaianum viděl na vlastní oči pouze dvakrát, poprvé jsem ho zaměnil za niveum a jen velmi krátký květní stvol mě zaujal a přivedl k podrobnému prohlédnutí vystavené rostliny. Podstatnější, pro thaianum typické, a proto nezaměnitelné, jsou tmavé skvrny na vnitřní straně pysku. Jestliže většina z nás má v povědomí miniaturní pafiopedila např. v podobě Paph. helenae, pak Paph. thaianum je bezkonkurenčním trpaslíkem.

Ekologie
Jde o terestrický druh, který roste v podrostu na vápencovém podloží v oblastech tropického deštného pralesa, na severně orientovaných příkrých svazích a útesech v nadmořské výšce 350–450 m. Geograficky jde o poloostrov Phang-Nga, který je jižní částí horského phuketského hřebene ve středním Thajsku, oblast v okolí Nora Pond, okres Muang, provincie Pang Nga [4]. Průměrné roční srážky činí 2600–3000 mm, průměrná vzdušná vlhkost 81 %, denní maxima 31 °C, minima 21 °C. Na stanovišti roste společně s Paph. exul a Paph. godefroyae var. leucochilum [3].
Popis
Rostlina tvoří od tří do pěti úzce eliptických listů kožovité povahy, jejichž okraj je zaoblen s naznačeným trojitým zoubkováním. Délka je 3,5–9,5 cm, šířka 1–2,4 cm ([4],[5], rozměry jsem převzal z obou zdrojů, a to v jejich krajních hodnotách, rozměry rostliny v mé sbírce viz níže). Horní strana je tmavě a světle zeleně mramorována, spodní strana je téměř splývavě mramorována hnědočerveně. Báze listů je opatřena jemnými chloupky.

Květenství
Obvykle s jedním vzácně se dvěma květy. Celková délka od 6 do 23 cm, stvol délky 4–15 cm (!), 1,5–1,8 mm v průměru s hustými krátkými bílými chloupky. Květní listen má podélný centrální kýl tvořící písmeno „V“ na příčném průřezu (konduplikátní), široce oválný a zaoblen, délky 7–8 mm, v průměru 3,5–3,9 mm, zelené barvy s purpurovým tečkováním. Květ, široký 3,3–4,2 cm, bílý, často drobně purpurově tečkován směrem k bázi květu a na přední straně pysku. Při jeho bázi je rovněž opatřen jemnými chloupky. Dorzální sepal je
široce oválný až okrouhlý, rozměrů 1,7–2,1×1,8–2,2 cm. Konkávní synsepal je rovněž široce oválný až okrouhlý, rozměrů 1,3–1,8×0,8–1,6 cm. Petaly jsou eliptické až okrouhlé, délky 2,2–2,6 cm, šířky 1,4–1,5 cm, na okrajích krátce ochmýřené. Pysk je trojlaločný, postranní laloky jsou dovnitř zahnuté a tvoří úzký průchod kolem staminodia. Hlavní lalok má pantoflíčkovitý tvar s okraji dovnitř zahnutými, délky 2–2,1 cm a 1–1,4 cm šířky. Vnitřní povrch pysku je purpurově tečkován až skvrnitý. Staminodium je široce příčně oválné, bílé se žlutou až zelenou centrální skvrnou a až třemi zoubky na předním okraji. Výška 6–8 mm, šířka 7–9 mm. Některé klony mohou vonět [4].
Prezentovaná rostlina je v mé sbírce od září 2013, tehdy byla tvořena třemi růžicemi. Za substrát jsem zvolil borovou kůrou do 15 mm s dřevěným uhlím a keramzitem v poměru 1:0,5:0,25. Kolem kořenových vrcholů jsem přidal malé množství rašeliníku (Spagmoss). Dobře prosperovala a dosáhla rozpětí největší růžice 120 mm. Znovu jsem ji přesadil v březnu 2015, opět do korového substrátu, ale bez dalších přísad, s trochou rašeliníku (Spagmoss) kolem kořenových vrcholů. Šlo o čtyři snadno dělitelné růžice do dvou dvojic se silným kořenovým systémem, v tuto dobu bez aktivních vrcholů. Tvorba květního stvolu začala počátkem srpna 2015. K jeho plnému rozvinutí došlo 3.9.2015, parametry byly následující (podle [6], v mm): velikost (NS): 27×26, dorzální sepal (DS): 16×15 (drobné tečkování), synsepal (LS): 15×11, petal (P): 19×12, pysk (PCH): 18×10×10 (fialové skvrny na jeho vnitřní straně), délka lodyhy (STl): 90, semeník (Ov): 26×3×4, listen (Br): 9×3×4, staminodium: 4×5, přední okraj se třemi zřetelnými zoubky, rozpětí růžice (ls): 123.
Rostlinu jsem sprášil 12.9.2015. Bohužel již v tuto dobu byl přítomen náznak ztráty přirozeného napětí petalů a květ uvadl 22.9.2015, samoopylení nebylo úspěšné. Za velmi pravděpodobnou příčinu považuji výrazný náhlý vzestup teploty v teplé části sbírky v kombinaci s nižší vlhkostí substrátu a nízkou vlhkostí vzduchu. Rostlina vytvořila druhý květní pupen, který odumřel.
Následující rok (2016), tvorba květního stvolu začíná koncem července a k plnému rozvinutí květu došlo 2. 9. 2016. Jeho parametry byly následující (opět podle [6], v mm): NS: 44×35, DS: 22×20, LS: 15×16, P: 25×13, PCH: 23×14×13, STl: 92, Ov: 34×3×4, Br: 6×3×4, staminodium: 8×5, ls: 85. Květ zřetelně příjemně voněl. Druhý květní pupen zůstal rudimentem. Sprášení jsem provedl 11.9.2016, které bylo úspěšné.
Z uvedeného vyplývá, že velikost květu byla pod dolní hranicí literárně uváděných rozměrů včetně staminodia, které při prvním kvetení bylo významně menších rozměrů. Jinými slovy skutečná miniatura s méně obvyklou vystupňovanou skvrnitostí květu zejména vnitřní plochy pysku.
Odlišnost od niveum spočívá v délce lodyhy, rozměrech květu a jeho součástí, tvaru petalů a pysku. Zabarvení zejména vnitřní strany pysku je nejnápadnější při první orientaci. V současné době již nic mimořádného, taiwanští pěstitelé již naklonovali rostliny s výraznými skvrnami celého květu [7].
Nové nálezy v přírodě a kultivace in vitro již ukázaly, že jde jednoznačně o nový druh a je dobře, že jeho kultivace v záchranných centrech i rychlé rozšíření mezi další pěstitele je zárukou záchrany jeho genofondu. Moje rostlina pochází z in vitro kultury ve Velké Británii.

Paphiopedilum godefroyae (Godefroy-Lebeuf) Stein – in Stein´s Orchideenbuch, 468 (1892)
Tento druh má velmi dlouhou historii. V Evropě sahá do roku 1883, kdy ho do kultury zavádí francouzský zahradník Goderfroy-Lebeuf. Import z ostrovů při západním pobřeží Thajska tvoří komplikovaný příběh končící ve firmě Veitch a synové v anglické Chelsie. Již tehdy převládal názor, prosazovaný zejména Rolfem [5], že by mohlo jít o přírodní hybrid mezi bellatulum a concolor či niveum. Ještě v r. 1972 se někteří domnívali (např. Seidefaden), že by mohlo jít o hybrid mezi concolor a niveum. Vzhled umělých hybridů (Paph. Psyche, Paph. Doctor Jack či Paph. Conco-bellatulum) tento názor vyvrací, avšak krajní formy, co do zbarvení a velikosti květu, činí tento druh taxonomicky zajímavý a velmi komplikovaný. Vzhledem k tomu, že řada z nás vlastní Cribbovy monografie pojednávajíc o rodu Paphiopedilum (1987, 1998) považuji za vhodné na tomto místě upozornit na Braemovu [5] oprávněnou kritiku Phillipa Cribba. Ten v obou dílech uvedl chybný překlad původního Godefroyova popisu typové rostliny (dnes godefroyae var. godefroyae) mající pysk čistě bílý. Ve skutečnosti Godefroy uvádí, že vnitřní plocha pysku vykazuje jemné tečkování čokoládově hnědé barvy, které je i na jeho zevní ploše, je ale světlejší a ubývá ho směrem k vrcholu [5]. Bílý pysk je charakteristickým rysem variety leucochilum popsané Hallierem v r. 1897. Jde o taxon, který Fowlie v roce 1975 povýšil na samostatný druh. V roce 2003 Braem a Chiron [5] mění status této variety na formu. Důvodem je obecně přijatý názor na barevné odchylky typových rostlin. Další znaky zdůrazněné Fowliem, tj. větší květ, odlišný tvar staminodia a geografické rozšíření vyvrací Cribb [8]. Ten studiem rostlin ze západní i východní části Thajska dokládá, že jde o variabilitu téhož druhu stejně tak, jako jinými autory popisované odlišnosti staminodia. Má ale odlišnou dobu kvetení ve srovnání s godefroyae z východního pobřeží. Bez zajímavosti není názor Koopowitze, který ho v poslední revizi rodu také uvádí jako samostatný druh s petaly zabarvenými purpurovými skvrnami síťovitě uspořádanými [9]. Podle jeho zkušeností s importovanými rostlinami některé z nich měly též tečkované pysky. Uvádí osobní informaci od J. Plesteda, podle kterého květy mohou mít i žlutý podklad.
Podle thajských autorů [4] se leucochilum liší od typického godefroyae větším květem a častěji čistě bílým pyskem s typickými lokalitami Surat Thani a Nakhon Si Thammarat.
Zjednoduším-li výše uvedené, pak hlavním odlišovacím znakem od bellatulum je tvar dorzálního sepalu a petalů.
Je třeba podotknout, že databáze v Kew uznává Paph. leucochilum jako samostatný druh [10].
Dalším taxonem je Paph. × ang-thong. Byl původně popsán Fowliem jako samostatný druh, ale následně jím reklasifikován jako přírodní hybrid mezi godefroyae a niveum [11]. Jde o identický hybrid s hybridem umělým registrovaným Corningem v r. 1888 jako Paph. Greyi.
Albinotická forma byla popsána v roce 2002 Olafem Grussem (Caesiana, 18:31, 2002).

Popis
Jde o nízkou rostlinu obvykle rostoucí v rozpadajícím se listí ve štěrbinách vápenců. Délka listů dosahuje 18 cm, šířka do 4 cm, vrchní strana je tmavě zelená s různě intenzivním mramorováním, spodní strana je obvykle tmavší až rovnoměrně hnědě purpurová. Lodyha do 10 cm, světle zelená, tečkovaná purpurově a opatřená hustými krátkými chloupky, nese jeden vzácněji dva květy. Listen kryje přibližně 1/3 semeníku. Šířka květu do 7 cm. Dorzální sepal je široce oválný až okrouhlý rozměrů 2,5×3 cm., na zadní straně kýlovitý. Synsepalum je podélně oválné, výška do 2 cm. Petaly široce eliptické, 3×3,5 cm. Téměř válcovitý pysk je do 3 cm délky a do 1,5 cm v průměru, často purpurově tečkovaný. Staminodium je velmi variabilní, obvykle podélně oválné s jedním až třemi zoubky na dolním (předním) okraji. Často je drobně purpurově tečkováno, někdy se žlutou skvrnou centrálně.

Rozšíření
Dle [4]: var. godefroyae: Chumphon, Surat Thani, Krabi, var. leucochilum: Surat Thani, Nakho Si Thammarat, fma. ang-thong: Surat Thani (Mu Ko Ang Thong)
Vlastní zkušenosti s kulturou. V mé sbírce prosperuje jak godefroyae var. godefroyae, tak jeho varieta leucochilum. Obě rostliny pocházejí z evropských in vitro kultur. Jsou v její teplé části od roku 2010. Korový substrát s malým množstvím rašeliníku pod krček a ke kořenovým vrcholům byl dobrou volbou. Kalcifilii nezohledňuji. V posledních letech na dno misky přidávám sopečný tuf pro prodloužení zvýšené vlhkosti substrátu. Přihnojuji NPK: 20-20-20 do vodivosti 150 μS od dubna do srpna a v září a říjnu podle formule NPK: 8-15-20. V zimních měsících přisvětluji na délku dne 11 hodin. Přesazuji jednou za dva roky, jako většinu dospělých pafiopedil. Obě rostliny kvetou v mých podmínkách každý druhý rok.

Literatura:
[1]    Zakostelecký, R.: Zkušenosti s Brachypetaly. Roezliana, 41, 2011,
8–12.
[2]    Iamwiriyakul, P.: Paphiopedilum thaianum. Orchid Review, 2006, 114,
278–281.
[3]    The Royal Holticultural Society of Thailand: www.rht.or.th/en
[4]    Santisuk, T., Larsen, K. (ed.): Flora of Thailand. The Forest Herbarium,
Dept. Natl. Parks, Wildlife Plant Conservat., Bankgkok, 2011, 214.
[5]    Braem, J. G., Chiron, R. G., Öhlund, S.: Paphiopedilum. Mooland
eBooks, 2014, loc. 2247.
[6]    Taiwan Paphiopedilum Society: Paphiopedilum in Taiwan V. TPS,
2013, 13.
[7]    Olaf Gruss: Slipper Orchids News. Brit. Paph. Soc. J., 2015, 2, 11–19.
[8]    Cribb: The Genus Paphiopedilum. Natural History Publications
(Borneo), Royal Botanic Gardens Kew, 1998, sec.ed.,115–120.
[9]    Koopowitz, H.: An Updated, Annotated Checklist of the Genus
Paphiopedilum. Orchid Digest, 2012, 76, 4, 196.
[10]    Govaerts R.: World checklist of selected plant families. RBG Kew,
http//: apps.kew.org/wcsp/qsearch.do (6.2016).
[11]    Fowlie, J. A.: Paphiopedilum godefroyae, the ladyslipper species of the
Birdsnest Islands, and its confusion in modern times as
Paphiopedilum ang-thong. The Orchid Digest, 1975, 39, 1, 27–30.