Skvrnité a jiné neobvyklé primární hybridy rodu Cattleya
Václav
Klát
Bifoliátní katleje mají na rozdíl od
labiátních sice menší květy, ale zato s větší tuhostí a trvanlivostí. Mnohé
druhy vynikají i neobvyklými barevnými kombinacemi. Ze skvrnitých druhů je
nejoblíbenější C. aclandiae. U tohoto
druhu se traduje, že se kultivuje obtížně a nekvete. Jednou z příčin je
snad příliš časté dělení rostlin - ponechávám trs s minimálně 10 pahlízami
a tento pak kvete pravidelně. Také epifytní kultura nemusí být nejvhodnější,
rostliny nejsou odolné k delšímu přeschnutí. Mají poměrně dost silných
kořenů a rostou dobře v dosti velkých mělkých miskách z průsvitného
plastu. Z dalších skvrnitých druhů se pěstují C. ametystoglossa, C.
leopoldii, řidčeji C. granulosa a
příbuzná C. schofieldiana. Krásný,
ale náročnější a hůře dostupný drobný druh je C. schilleriana a její odrůda s modrým pyskem var. Imperialis.
Tento druh už možná v přírodě vyhynul, stejně jako C. velutina. Skvrnité variety se vyskytují i u dalších druhů, např.
C. bicolor. Výskyt, množství a
velikost skvrn někdy závisí na osvětlení, jako u C. guttata a jejích kříženců, například Bc. Praeti (x Rhyncholaelia
digbyana). Při křížení s labiátními katlejemi jsou kříženci často beze
skvrn, naopak u kříženců bifoliátních katlejí se skvrnitost dědí, zvláště
mají-li skvrnité květy oba rodiče.
Z obecných pravidel platí, že
šířka tepalů se dědí po matce, pysk obvykle po otci. U křížení bifoliátních
katlejí s Rhyncholaelia digbyana je
zvětšení pysku méně patrné než u kříženců labiátních katlejí. Substance a
trvanlivost květů se dědí po matce, takže tyto hybridy nemají nevýhodu měkkých
a rychle pomíjivých květů jako starší typy Bc.
U primárních hybridů labiátních katlejí s Rh.
digbyana se i u tohoto druhu někdy stává, že se pysk pro svoji
komplikovanou strukturu zcela nerozvine. Třásně na pysku jsou u kříženců
bifoliátních katlejí obvykle kratší nebo mají jen charakter ozubení, poruchy
při rozvíjení květu se obvykle nevyskytují. Habitus a ekologické nároky jsou
děděny spíše po matce, dvoulistost je dominantní znak.
Po úspěšném opylení následuje zavadnutí květu, semeník však
může ještě odumřít během několika týdnů až měsíců. Takto neúspěšný byl pokus o
opylení Encyclia phoenicea čerstvým
pylem C. velutina a měsíc starým
pylem C. elongata, uchovávaným při
-10 °C. Máme-li dostatek květů otcovské rostliny, je vhodné použít tolik
brylek, kolik se jich na bliznu vejde. Tím můžeme zvýšit množství klíčivých
semen zvláště u geneticky vzdálenějších rodičů anebo eliminovat sníženou
klíčivost pylu po dlouhém uchovávání v mrazicí schránce ledničky.
Velmi zajímavá křížení s C. intermedia var. aquinii se u bifoliátních katlejí nevyznačují vždy červenofialově
zbarvenými konci petalů, často jsou „véčka“ viditelná jen proti světlu. Tak
tomu je u křížení C. intermedia var. aquinii s C. aurantiaca, C. aclandiae
(= C. Calumnata) a C. ametystoglossa (= C. Interglossa). Pouze skvrny na
petalech jsou u skvrnitých kříženců nepatrně výraznější. Hybrid C. Calumnata má až 11 cm široké béžové květy s červenohnědými menšími skvrnami.
Tepaly jsou poněkud zkadeřené a uhnuté nazpět, tedy poměrně úzké. V dobrých
podmínkách kvete 2–3 x ročně. Tuhé vonné květy s výrazným pyskem jsou však
dosti křehké.
Podobná C. Interglossa ná květy menší, podklad je světle růžový a tečkování
spíše tmavofialové. Květy mají velmi elegantní tvar a zvláště výrazně zbarvený
pysk. Tepaly jsou širší než u C.
Calumnata . Květenství má delší stopku a objevuje se i u pěkných rostlin jen
jednou ročně. Pahlízy jsou kratší než u C.
ametystoglossa.
Za nejkrásnější ze skvrnitých
hybridů považuji C. Memoria Bleui = C. granulosa × C. aclandiae.
Velikost a množství květů záleží silně na kondici rostliny, květy jsou široké
10–13 cm v počtu 1–3. Jsou na zeleném podkladě hnědočerveně skvnité a
žilkované, s velkým pyskem, který má částečně rozevřené postranní laloky a
sympaticky voní po becherovce. Rostliny umístěné na plném slunci mají základní
barvu květu zlatohnědou a skvrny menší, viz foto. Silné trsy kvetou až 3x
ročně. Habitus je poléhavý až plazivý.
Na květy
dalších zajímavých hybridů si počkám, semenáče jsou ještě malé nebo
v lahvích. Podařilo se mi křížení C.
intermedia v.coerulea × Euchile mariae (Epicattleya Blue Morrea) a C.
intermedia v. coerulea × Rhyncholaelia
glauca.
Ve druhém případě byl použit pyl ponechaný 3 dny nad silikagelem při teplotách
mírně nad nulou v ledničce a 3 měsíce při -12 °C v mrazáku.
(Umístění nevysušeného pylu při teplotách nižších než nula by mohlo vést
k jeho poškození.) Tento postup byl také úspěšný při uchování pylu Laelia gouldiana pro opylení C.
leopoldii. Zde byl pyl klíčivý i po 4 měsících. C. velutina jsem opylil pylem Rhyncholaelia
digbyana, který byl několik dní
uchováván nad silikagelem při +3 °C a tři týdny při -3 °C. Opylení Euchile citrinum pylem Rhyncholaelia
digbyana, který byl 5 dnů při asi +3
stupních v ledničce bylo neúspěšné. (Tento hybrid je v literatuře
popsán jako Brassocattleya H. G.
Alexander). Podařily se výsevy C.
forbesii × Euchile citrinum (C. Citriform) a
C. aclandiae × Brassavola cucullata. Tobolky C. luteola × Rhyncholaelia
glauca (Bc. Don Morisson) a C. forbesii × Laelia grandis dozrály a jsou vysety.
Čokoládové zbarvení i vůně Encyclia phoenicea, její dlouhé stonky a krátké
pahlízy mne zlákaly k dalším pokusům – byl použit úspěšně pyl C. leopoldii
asi týden uchovávaný při -2 °C. Křížení s několika dalšími katlejemi, např. C. elongata,
však bylo neúspěšné. C. elongata je zajímavý druh ke křížení, i
když jsou květy vzhledem k velikosti rostliny poměrně malé. Kříženec s C. labiata
= C. Rembrandt je výchozím
pro některé moderní hybridy. C. elongata má dvojnásobný počet chromozomů
(2n=80) než většina bifoliátních katlejí, což může znamenat větší květy u
hybridů.
|
